Marillion – Misplaced Childhood (1985)
Na potřetí se to podařilo. Skupina vydala koncepční album. Jako téma bylo zvoleno dětství na špatném (nevhodném) místě. Inspirace by měla pocházet z dětství Fishe, kdy byl přistižen pod vlivem LSD. Počet skladeb stoupl na deset, ale tentokrát všechny navazují a jsou rozděleny na dvě strany elpíčka. Okamžitě po vyjití se album dostalo na první místo v britské hitparádě a stalo se platinovým. Z alba byly vydány tři singly, z nichž Kayleigh a Lavender se staly megahity.
Pseudo Silk Kimono
Úchvatný a velebný zvuk varhan spolu s vysokým a dramaticky a nešťastně znějícím hlasem Fishe nás uvádí do příběhu o dětství. To vyprávění nebude optimistické ani poklidné. A tento vznešeně znějící úvod předznamenává tu nádheru a ty hudební hody, jež budou následovat.
Kayleigh
Intimní vzpomínka na nevydařený Fishův vztah. Kvůli zachování anonymity dívky musel jméno trochu pozměnit. Song je pro mě mírně profláklý otáčením klipu na hudebních TV stanicích. Byť se jedná o popinu, já to těm Marillion žeru. Je to podle mě velmi dobře udělaná píseň a nikdy mi jako taková nevadila.
Lavender
Píseň je ze stejného „hnízda“ jako předchozí, ale tady dávám body plus za použitý klavír a také ty klávesy znějící jako harmonika. Krásně melodicky vykroužený refrén skladbu učinil blízkou širšímu publiku a není divu, že se stala singlovým hitem…
Bitter Suite
Po dvou zdánlivě jednodušších či popovějších skladbách je na řadě první ze dvou rozsáhlejších progových kompozic. Má super dramatický úvod s bicími, klávesami a kytarou. Na začátku může trochu překvapit recitovaný text, ale pak už Fish vypráví hořký příběh. Suita je rozdělena do pěti částí, byť na obalu CD jsou uvedeny jen tři. Líbí se mi, že tady Fish tolik s hlasem netlačí na pilu, zpívá se smutkem hlase a je vidět, že i tato poloha je mu blízká.
Heart Of Lothian
Tady mě do kolen vždy dostanou ty neskutečné bas pedály, které se klenou nad tou hudební velebností. Druhá část skladby se nese v jiné hudební náladě, což je další z nádherných kontrastů jejich hudby. Skladbu považuji za jeden z vrcholů desky.
Waterhole (Expresso Bongo)
Zdánlivě obyčejná a divoká skladba, kterou ženou v kvapíkovém tempu bicí s kytarou a v pozadí ještě klávesy nebo vibrafon (?). Zase jiná nálada skladby, cítím z ní napětí a drama.
Lords Of The Backstage
Tady se mi líbí basa a kudrlinkování kláves, také jakési zvonky v pozadí… Napětí trvá, drama pokračuje…
Blind Curve
Tempo zpomalí a zleniví v úvodu nejdelší, vice než devítiminutové věci. Skladba má 5 hudebně odlišných částí. Je tu nádherná kytara a mohutné klávesy. Krásné jsou třeba proplétající se kytary od 4:20. Úžasné od cca 5:30 jak Fish zprvu potichu deklamuje text s důrazy na slovo childhood, až to postupně vygraduje do vztekle zoufalých výkřiků childhood, ať mu ho vrátí zpět…. Pak mohutná progrocková stěna až do závěru skladby… Krásně udělaná věc, další vrchol alba.
Childhoods End?
Začátek skladby a takové to vybrnkávání (taping?) během ní mi připomíná Follow me Follow you od Genesis. Po té předchozí art rockové hostině se skladba může jevit jako jednodušší či popová, ale to jen v objemu tvorby Marillion, každá třetí popová kapela by za takovou skladbu dala pytel zlata.
White Feather
Pěkná odpichovka na závěr. A společně s tou předchozí trochu ředí ten předchozí pesimismus, všechno nebylo a není tak černé.
I třetí album skupiny je na vysoké úrovni a zdá se, že laťka je přibližně stejně vysoko jako u předchozích. Hudba je natolik hutná a barevná, že se mi těžko ve větší míře vypichovalo tu krásná kytara, tu skvělé klávesy. Myslím si, že všichni hudebníci podali úžasné výkony. Kytara jednou podporuje zbytek kapely „pouhým“ vybrnkáváním, jindy přidá nádherné melodické sólo nebo přitvrdí v hutných pasážích. Klávesy bych vyzdvihl právě v těch dramatických částech skladeb a potom v té mravenčí práci v pozadí, kdy se podílí na vytváření nálady skladeb. Basa na mě působí velmi spolehlivě, ale nějak výrazně nevyčnívající. Bicím vděčí kapela za to, že některé popovější skladby jsou mi přístupné a příjemné. A v ostatním čase je to poctivé art rockové bubnování, které není ani chvíli stejné… A Fish podal opět spolehlivý výkon. Umí svým hlase a zpěvem měnit výrazy, vyjadřovat obsah zpívaných slov, být jednou drsně romantický jindy chlapsky naštvaný nebo jízlivý a sarkastický. Pro desku je příznačné, že ani chvilku nenudí a stále udržuje mou pozornost. Plus body za opět krásný obal, který udržuje kontinuitu s těmi na předchozích deskách.
5/5
|
Registrace nového uživatele 
