Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46








  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 55329 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
bubla Bubla 28.11.2022 00:15  75614
Duke

Duke považuji za přelomové album, které startuje novou etapu kapely. Souvisí to s tím, že Collins začal asi pod vlivem rozpadu rodiny víc skládat. A protože jeho styl byl úplně jiný než u Bankse a Rutherforda, mnohem víc soulový, (moderně) rhythm’n‘bluesový a přirozeně chytlavý, tak to kapelu obohatilo. Kromě toho mu tyhle věci logicky víc seděly jako zpěvákovi. Právě na albu Duke z něj vyzařuje zatím snad největší pěvecké sebevědomí. Genesis se také rozhodli pro zásadní změnu zvuku, zejména pokud jde o klávesy. Dominuje elektrické piano, objevují se syntetické dechy, nové zvuky nových syntezátorů, automatické bicí (zatím jen decentně). Zvuk je takový čistý, moderní, už to rozhodně není ten archaický styl ze začátku 70. let. Když jsem to slyšel poprvé, přišlo mi to chladné a sterilní. Aranžmá jsou mnohem přehlednější než dřív, není vše utopeno v tak husté klávesové mlze (ne že by nebyla), zároveň není potřeba tolik doprovodné kytary, Rutherford tu má často velmi výraznou melodickou basu a vytaženější mi připadají i bicí. Přijde mi, že našli perfektní rovnováhu v instrumentaci. Nevím, jakou mohlo hrát roli, že se přesunuli do jiného studia, než ve kterém natočili předchozí dvě desky. Každopádně zvukově je deska podle mě perfektní, energická, silná. Ale asi je to hlavně materiálem. Kapela se totiž vrátila ke kolektivnímu skládání, což bylo jednoznačně správné rozhodnutí a podle mě jí to zachránilo později, když Collins (a v menší míře Rutherford) začali dosahovat výrazných sólových úspěchů. Dvě sólové skladby od každého člena působí jako koření, díky Collinsovi mnohem pestřejší než minule. Mimochodem za poslech stojí jeho dema, co vyšla jako bonusy na reedici Face Value. Ukazují, že už to měl víceméně hotové i aranžérsky. Přitom se Genesis úplně neodklonili od svých kořenů. Vrátili se i k rozsáhlejším instrumentálním pasážím a původně zvažovali vytvořit jakousi Duke Suite, obdobu Supper’s Ready, ale asi správně ji nakonec roztrhali. Jednoduchý obal z dětské knížky, úplně jiný než jejich dosavadní vizuální styly, také jako by symbolizoval čistý stůl a krok do neznáma.

Behind The Lines začíná bombasticky syntetickými dechy, Philovým koncertem na bicí a výraznými vstupy (a dokonce krátkým sólem) Rutherforda, které jako by chtěly rozptýlit veškeré pochybnosti o jeho schopnosti nahradit Hacketta. Je to divoké, ale zároveň uvolněné a jaksi čerstvější než předchozí deska. Moc povedený instrumentální úvod. Samotná písnička je podle mě skvělé funky r’n’b přesně v Collinsově stylu. Je tu ale třeba i výrazná basa a nepřeslechnutelné banksovské klávesy, které svým evropsky-klasickým (ne úplně jazzově uvolněným) stylem vytvářejí zajímavou protiváhu Collinsově americkému pojetí. Výsledek je skvělý, radostný.

Duchess je další bomba. Má neskutečně silnou atmosféru, na začátku s automatickým bubeníkem a jemnými klávesami je to jako nějaká zapomenutá pasáž z Lamb. Nástup silomrdných bicích, syntetické basy a úžasného zpěvu je strhující. Výborný refrén, celá ta melodie zpěvu je perfektní, připomíná mi to styl Squonka. Do toho úžasný několikavrstvý Banksův doprovod. Podle mě geniální skladba. Těžko bych hledal něco podobného od jiných kapel. Snad jen na Gabriela je to málo mimoňské. Není to žádná primitivní aranž, ale přitom má fantastický groove a je chytlavá. Musím říct, že tahle skladba svou originalitou strčí do kapsy cokoli z předchozího alba. Miluju Banksův klavír na konci, ten mi vždycky připadal wrightovský.

Guide Vocal je pěkný propojovací fragment, který, ačkoli je trochu vytržen ze suity (ta pokračuje až v Turn It On Again), je ozdoben Collinsem (ten mi tady vyloženě evokuje Gabriela) a umístěn velmi účelně jako přestávka mezi dojezdem Duchess a zdrcujícím nástupem následující skladby.

Tou je Rutherfordovo podle mě nedoceněné mistrovské dílo Man Of Our Times – těžký, tvrdý song z kategorie Back In NYC. Tady přímo miluju Collinsovy bicí, jak ve sloce, tak hlavně v tom jinak vzdušném refrénu. To je prostě síla. Skvělá je i ta změna od 4:54. No a pěvecky tady Collins podle mě ukazuje, že má i drsnou polohu, kterou ale střídá s takovou zvláštní psychedelií. Jeho přístup na mě působí zase celkem gabrielovsky, ale naživo by to asi muselo být šíleně náročné. Banksovy party jsou perfektní, třeba i to pípající elektrické piano. Vůbec ty části po refrénech s takovými až zoufalými zastřenými výkřiky jsou skvělé. V kombinaci s textem mi to přijde, jako by chtěli po svém udělat něco mezi Tomorrow Never Knows a 21st Century Schizoid Man. Podobně jako v Duchess pro mě naprosto mimozemská hypnotizující atmosféra. Dokázal bych to poslouchat pořád dokola.

A po vypjatých chvílích přichází pohodová hitovka (alespoň v USA, kde překonala i Follow You Follow Me) Misunderstanding. To nemohl napsat nikdo jiný než Collins. Chytlavá písnička se skvělým rytmickým frázováním, zahraná s naprostým přehledem od všech zúčastněných (ta basa!). Zvlášť bych vyzvedl rozmanité Rutherfordovy kytary a Collinsovy nádherné doprovodné vokály. Zaujalo mě, jak na samotném konci zpívá jakoby ochraptěle.

Heathaze je první ze dvou Banksových příspěvků. Ty nikdy nepatřily k mým oblíbeným, protože na mě působily jako poněkud rušivý návrat k měkké romantice ATTWT. Heathaze se jeví jako další Banksova zženštilá balada. Baví mě na ní hlavně výrazná basa, velmi silný refrén a ten dovětek „Feel like an alien, a stranger in an alien place“, to je parádní místo. Naopak Banksovo podivná krátká syntezátorová sóla s takovým unylým „plastikovým“ tónem mi do té atmosféry vůbec nesedí. Nakonec jsem ale spokojen, má to silnou melodii a je to docela sevřené.

Turn It On Again je skvělá pecka a hlavní hit alba (v UK jejich druhý top 10 zářez). Trochu podobně jako Follow You Follow Me je to vlastně jednoduché, ale z úplně jiné jamky, hehe. Skvělý nápad s rytmem v té valivé hlavní části, která vyvolává dojem neustálého zrychlování. A výborné jsou i ty kontrastní pasáže „Get so lonely when she’s not there“. Vše skvěle propojeno. Pro mě zase jeden z těch songů, kdy si říkám, jak někdo něco takového vymyslí a udělá z toho hit. A jak už to tak u Genesis bývá, vzniklo to z jamování. Skvělý song. Dokonce i ty Collinsovy beegeeovské vstupy na konci mě baví.

Rutherfordova balada Alone Tonight byla taky jednou z mých tří neoblíbených písní na albu. Úvod ještě docela jde, ale refrén je zase sladký sirup. Zajímavá je změna aranže po prvním refrénu (ufosyntezátor) a pak přichází nejlepší místo skladby, krátký bridge „It's not enough, it's not enough/This feeling I'm feeling inside“. Za pozornost stojí zvuk bicích, který už nabírá náznak těch osmdesátkových ozvěn. Nakonec musím i tuto skladbu vzít částečně na milost. Až na refrén je vlastně skvělá a její křehkost na mě působí mnohem líp než u jiných Rutherfordových věcí.

Cul-de-sac je poslední z tria s otazníkem. Po nádherném úvodu s Collinsem je to asi poslední klasický Banksův klávesový orchestr na deskách Genesis. A povedený. Baví mě výrazná rytmika ve sloce a nádherná basa v refrénu. Jediná fakt divná věc je to klávesové sólo od 2:54, které opět působí jako nějaká hudba pro děti od Skoumala (nic proti ní, ale prostě to k celkové atmosféře nesedí, silomrdnému Collinsovi navzdory). Collinse tahle věc nebavila a Banks říká, že na ní pochopil, že si tenhle typ věcí musí nechat na sólovky. Nicméně já jsem dospěl k závěru, že je taky skvělá.

Jestliže někdo může mávnout rukou nad Misunderstanding jako banálním popem, tak Please Don’t Ask s velmi osobním textem je úplný opak a přitom je to stejně skvělá písnička. Hudebně a aranžérsky překrásná, s banksovskou gradací, lennonovsky obnaženou jemnou upřímností, ale i collinsovským drajvem. Tohle je podle mě mistrovské dílo ve vévodově galerii. Za pozornost stojí také nádherné vyhrávky Rutherfordovy na kytaru i na basu (hodně okopírované z Collinsova dema s jinými muzikanty) a Banksovy na klavír. Tohle podle mě mohl taky být úspěšný singl. Jedna z nejsilnějších skladeb collinsovských Genesis.

Duke’s Travels je velice povedená skladba ve stylu, který je pro Genesis celkem nový. Začátek je velkolepý, ty vlny činelů a kytary a Banksovy nesmělé tóny působí jako Vesmírná odyssea. Druhá část je radostná, skotačivá, na Genesis netypicky hektická, až bych řekl yesovská či fermatovská, s různými změnami a samozřejmě i Banksovými sóly. Z nich mám nejraději část od 4:45. Na jejím konci se několikrát ozve dunivá basa a od 5:45 převezme žezlo jazzrockový Rutherford. Pak už skladba skvěle graduje v tvrdé a pak zpomalené verzi Guide Vocal je skvělá. Na konci je to zase takový „titulkový“ moment a la Supper’s Ready. Těsně před koncem – ten pomalu hraný motiv z Behind The Lines – mi vždycky připadá folklórně mystický a la Svitanie. A samotný závěr inspirovaný In The Court Of The Crimson King startuje „přídavek“ Duke’s End, který podobně jako Los Endos prolétne motivy dalších skladeb. Collins do toho místy zapojuje perkuse a trochu se mi vtírá i paralela s tehdejší produkcí Santany. V rámci hodnocení jsem se na tuhle závěrečnou desetiminutovku opravdu podrobně soustředil a musím konstatovat, že je to bomba.

Nebyli by to Genesis, aby zase neměli přes hodinu materiálu. Tentokrát se nedostalo na třetí Banksovu rozmáchlou romantiku Evidence of Autumn. Ta je taky docela povedená, zase je tu krásná basa, skoro až pastoriusovská. A stejně jako v Heathaze a Cul-de-sac je tu stylově úplně odlišná krátká instrumentální mezihra, tentokrát ale podle mě krásná, trochu připomínající One For The Vine. No a Ruhterford s Open Door taky nešlápl vedle. Líbí se mi akustická instrumentace (i syntezátor se pokouší být hobojem). Tentokrát to nekazí ani refrén, je to jeden z jeho lepších. I text, velmi smutný. Collinsovo závěrečné „I can't see you, I can't feel you anymore“ je velmi silné. Obě skladby jsou výborné a mohly být na albu, kdyby bylo možné vinyl ještě trochu víc nafouknout. Vyšly alespoň na Three Sides Live, což jsem nikdy nepochopil (to nemohli nahrát i čtvrtou stranu živě?). Ale zpět k tématu. Kdyby v roce 1980 existovala hudební CD, tak v případě Duke bych rozhodně neuplatnil svou obvyklou výtku vůči příliš dlouhým a kvalitativně nevyrovnaným albům. Mohli ještě natočit In The Air Tonight a ukradnout Collinsovi sólo hit, hehe, ale asi si řekli, že dvě věci od bubeníka jsou až moc.

Duke je vynikající a ve srovnání se svým předchůdcem velmi odvážná, velmi pestrá a velmi originální deska. Je to ještě art-rock, nebo už pop-rock, nebo art-pop? To je jedno. Faktem je, že Genesis byli první z art-rockových velikánů, kterým se úspěšně podařilo výrazně proměnit a zmodernizovat zvuk a přitom zůstat svéráznými. Na tomto albu k tomu nakročili, na dalších to rozvíjeli. Až po nich následovali King Crimson (mnohem radikálněji) a Yes (nenapodobitelným způsobem). Podle mě zcela zasloužené první místo v žebříčku alb UK a jedenácté v USA.

6/5
keysersoze KeyserSoze DR je pro hlupce. Remixy jsou skvělá věc - H-Marillion 4ever a S. Wilson je génius! 28.11.2022 00:00  75613
Genesis - DukeHoši si tentokrát dali delší pauzu a velmi jim to prospělo. Do skladatelského procesu se tady už plně zapojil i Phil Collins a kromě jiného přinesl dvě písně, u kterých je uveden jako výhradní autor. Samotní členové si ostatně nahrávání Dukea pochvalují a z té muziky je jakási uvolněnost nepochybně cítit. Deska má osobitý zvuk (mimo jiné díky Tonyho nové hračce - elektrickému piánu Yamaha CP-80) a kompozice působí svěžím dojmem.

Album je koncepční, i když to není klasický koncept jako např. The Lamb, kde se během celé stopáže vypráví příběh. Páteř tu tvoří tzv. Duke Suite, což je půlhodinová skladba rozsekaná do šesti skladeb, kdy první tři skladby otevírají celé album, jedna píseň je zhruba uprostřed desky a zbylé dvě skladby album uzavírají. Osobně to považuji za skvělé a tak trochu lišácké rozhodnutí (popověji laděné části publika to bylo potřeba dávkovat postupně). Co je na celé desce ovšem naprosto stěžejní, to je hladké a nenásilné propojení dvou hudebních epoch kapely - jejich klasické art-rockové éry a poprockové éry komerčně hvězdných Genesis. Ostatně, Duke bylo do té doby jejich komerčně nejúspěšnějším albem a odstartovalo pravidelné atakování předních pozic hitparád s každým nově vydaným albem.

Behind The Lines je famózní otevírák ve svižném tempu, který určuje sound a směr celého alba. Nadupaný instrumentální úvod trvá přes dvě minuty, což je zhruba polovina celé skladby, takže určitě nic primárně určené pro rádia. Tahle první část ohromí opět dechberoucí dynamikou, údernými klávesami, bombastickou rytmikou a tu a tam kvílející kytarou. Jakmile ovšem začne zpívat Phil Collins, musí být snad každému jasné, že právě tady začíná zlatá pěvecká éra technicky vyzrálého a sebevědomého zpěváka. A parádičky s vrstvenými vokály to pouze podtrhují. Can't you see me? I'm slipping away... I can only stay if you've got the will to keep me here. Provázanost skladeb v Duke suitě se projeví plynulým přechodem do druhé skladby Duchess, která nadchne nádherným atmo úvodem a po něm následující, zcela posrávací, explozí do hutné skladby s nádhernými slokami a hymnickým refrénem. Je to také první věc, kde Collins použil drum machine od pana Rolanda. Skladba po krásně zvolněném závěru opět plynule přejde do krátké, ale překrásné Guide Vocal, jež funguje jako dozvuk předchozí písně. Man Of Our Times je první "nekoncepční" skladbou na desce, kterou napsal Rutherford a tady bych hlavně vypíchnul fantasticky vypjatý refrén s úchvatným Collinsovým vokálem. Vynikající jsou ale i sloky ve škobrtavém rytmu, ve kterých se to jen hemží všemožnými vyhrávkami. Misunderstanding je první z Collinsových přímočařejších poprockových písní a je to jedna z prvních skladeb, které jsem od Genesis slyšel. A mimochodem je to skvělá písnička. Rytmicky je velmi podobná Hold The Line od Toto a svojí odlehčenou atmosférou (a hoohoohoohooooo backgroundy) připomíná The Beach Boys, což ostatně i zmínil sám Phil. Heathaze je Banksova balada, které vévodí překrásné harmonie a famózní vygradovaný refrén. Moc se mi tu líbí Rutherfordova basa a kytara.

Druhou polovinu desky otevírá jedna z největších hitovek Genesis Turn It On Again, která je onou prostřední částí Duke suity. Opět je to jedna z prvních věcí, kterou jsem od Genesis slyšel a také píseň, kterou mám velmi rád. Líbí se mi její úderný rytmus a celkový drajv. A úžasný Collins. A taky historka ze skládání, kdy Rutherford vymyslel základní riff a při přehrávání ve studiu ho Collins vyzval, aby to zkusil zahrát rychleji. Phil se potom zeptal Mikea: "A víš o tom, že je to ve 13/8?", načež mu Mike odpověděl: "Počkej, vážně je to na 13? To je snad ve 4/4, nebo ne?" - Phil: "Ne, je to na 13". Hehe. Na tohle si fakt moc nezatancujete. A to si pište, že jsem to zkoušel, hehe. Alone Tonight je Rutherfordova balada a nutno říct, že skvělá! Začíná velmi poklidně, tak trochu nenápadně, ale když se rozezní refrén, je to zase nádhera, vážení přátelé. A jak tady opět čaruje Tony Banks, to je přímo k posrání. A ten bridge uprostřed... Bomba. Cul-De-Sac je dramatická záležitost, která mi stylově sedne hodně do Wind & Wuthering. Na první poslech by se mohlo zdát, že je to slabší kousek, ale chyba... není! Kompozičně velmi propracovaná věc s hymnickým a výrazným refrénem You know you're on the way out. It's just a matter of time. Collinsův vokál mi v parádním můstku vždy připomene dramatický přednes Petera Gabriela. Trochu nenápadná, ale skvělá věc. Please Don't Ask je druhým Collinsovým osobním příspěvkem a je to krásná balada s nádhernou melodií, překrásnými navrstvenými vokály (které mi nevím proč připomínají CSN) a famózním refrénem. A aby toho nebylo málo, na závěr alba přijdou dvě velebomby Duke's Travels a Duke's End. Tyhle skladby by se v klidu mohly vyjímat i na Wind & Wuthering a je to asi poslední větší ohlédnutí za art-rockovou minulostí skupiny. Nebudu tyhle dvě víceméně instrumentálky (s krátkým vokálním úsekem v Duke's Travel) nějak zvlášť rozebírat, to se zkrátka musí slyšet a prožít. Doporučuji ale tohle slyšet na sluchátkách, to má potom neskutečný grády. Tak třeba ta kulervoucí basa v Duke's Travel od času 5:30 a následný rozjezd s kvílející kytarou do zpívané části. To je jednoznačně level padajících králičích bobků © Miro. V Duke's End se zreprízují nosné motivy celé suity a skončí tak jedna veliká hudební paráda.

Po předchozím tak trochu neslaném a nemastném (Pepa mi určitě promine, hehe) albu chlapci vyprodukovali dle mého názoru mistrovské dílo srovnatelné s jejich deskami z klasického období. Někdo možná namítne, že to přeci nemůžu srovnávat, když to není skladatelsky tak rafinované jako právě jejich klasické desky a díky přítomnosti přímočarých poprockových písní to tedy nemá takovou "uměleckou hodnotu". Tohle ale já vůbec neřeším, vážení. Důležité je, jaké pocity ve mně ta daná muzika vyvolává a Duke měl u mě prostě vždycky speciální pozici a podle mého patří k tomu nejlepšímu, co v rockové muzice kdy vzniklo. Musím tedy opět použít Honzovu stupnici, ta běžná jednoduše nestačí.

6/5
keysersoze KeyserSoze DR je pro hlupce. Remixy jsou skvělá věc - H-Marillion 4ever a S. Wilson je génius! 27.11.2022 13:49  75612
HonzaJá si při psaní říkal, že se ti bude Lady Lies asi taky líbit. Už jenom třeba kvůli té nádherné base. Pro mě jeden z nejlepších příkladů pokud bych chtěl někoho přesvědčit, že Mike Rutherford je basák té nejvyšší třídy. Ten celý refrén je ale prostě dokonalost... basa, Collinsovo cinkání a kravské zvonce (nebo co to je), nádherné sametové klávesy... A ten nadupaný dojezd až do konce. Jedna z jejich nej písní.
pepanovacek PepaNovacek 27.11.2022 04:46  75611
A mohlo těch názorů být víc, zajímalo by mě, co je s Percym, který psal 7. října (naposledy) : Ja vidim skripani az na Vevodovi., a s Vaklafem, který se strašně těšil na hodnocení Genesis a dva měsíce se neozval ...

bubla Bubla 26.11.2022 19:55  75610
And then there were threeKonečně jsem si přečetl vaše hodnocení. Potešila mě shoda s Markem na Undertow a The Lady Lies (jo, na ty kolotočové klávesy jsem ze začátku taky reagoval negativně, ale je to skvělý song). Nevýraznost některých jiných skladeb, to je bohužel pravda. Puschpull v sobě nezapře romantickou duši. Slyšel jsi Banksovu sólovku A Curious Feeling? Ta je v dost podobném stylu. S Pepou jsem předpokládal shodu na Down and Out a nevím proč i na Deep In The Motherlode a taky se dostavila, hehe, ale těch shod je tam hodně, vlastně téměř u všeho, včetně závěrečné minuty Ballad of Big. Akorát Collinsovy bicí v Undertow na mě nikdy nijak zvlášť nevyskočily, ale určitě tu skladbu nekazí, hehe. S Ivanem taky celkem shoda, hlavně na tom, že tam chybí kontrasty, vrcholy, barvy, skladby jsou místy příliš jednotvárné a krátké. Je to tak. Přesto si i tuhle desku dokážu dost užít. Akorát jsem asi jediný, koho moc nebaví Snowbound, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 26.11.2022 18:47  75609
V dubnu 2020 jsem viděl koncert Three Sides Live, stejně jako Honza (který na něj upozornil) jsem taky nevěděl, že existuje video. No a dneska jsem ho viděl znovu. Je to nádhera, ale nechci předbíhat, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 26.11.2022 15:20  75608
A mně právě dohrál Abacab.
artfan Artfan 26.11.2022 13:27  75607
PepaNovacekIdu mám připravenou ke shlédnutí...
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2022 21:05  75606
Tak jsem si poslechl většinu písniček těch Rebels 1999, a není to špatný. Vyblafnul tam na mě Fish, hehe:

The Perception Of Johnny Punter
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2022 20:32  75605
Jamek je spousta.
bubla Bubla 25.11.2022 20:26  75604
Trochu z úplně jiné Jamky - poslouchám desku Rebels z roku 1999 (Korn, Juračka, Jahn) a je to místy skvělý. Tak půlka písniček (nepočítám-li cover verzi Badge) je moc pěkná. Všude je výrazná Kornova basa a pěkné Juračkovy kytary.
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2022 20:11  75603
ArtfanTak jsem, Ivane, právě dokoukal film Ida - nakonec jsem se rozhodl pro něj, a ne pro Abacab, hehe. Taky moc pěkný, taky černobílý, taky Paweł Pawlikowski, kterého jsem doteď vůbec neznal.
artfan Artfan 25.11.2022 17:23  75602
PepaNovacekNemáš zač, rádo se stalo.... I mé staré vilné oko se zalíbením na Joannu pohlédlo, samozřejmě až ve druhé řadě po ocenění uměleckých kvalit filmu....hehe
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2022 15:58  75601
ArtfanIvane, moc děkuju za tip na film Studená válka, který mi právě dohrál. Velmi se mi líbil. A Joanna Kulig je opravdu nádherná.
badel Badel The meek shall inherit the earth, but - not it's mineral rights. 24.11.2022 11:55  75600
Pepaok, to je aspoň dobrej důvod. já myslel, že napíšeš "zkoušel jsem se tenkrát dostat ke Kaťákům...".

[ 55329 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt