GenesisPřemýšlel jsem nad tím, zda li má smysl své odsudky tentokrát vůbec psát a vkládat, jelikož mi nedělá zvláštní potěšení psát převážně v negativech, když vím hlavně, že někteří hodnotitelé zde pravděpodobně budou unešení i tímto počinem. Ale když už jsem došel až sem, tak ten roční zákaz zas risknu, hehe.
Je trochu paradox pojmenovat toto album Genesis, jako by právě ono mělo reprezentovat kapelu. Zvlášť když nepůsobí jako kapelové, ale skutečně již jako sólo představení Collinse. Vyznívá mi to dost vypočítavě až nekale z pohledu dvou přicmrndávačů (taková je zde jejich úloha, aspoň ta instrumentální), vydávat vůbec toto pod hlavičkou Genesis. Ale ano, je to šikovný způsob jak přežít ve vatě Rutherfordovi a Banksovi, na vlně Collinsova úspěchu. Toto je pro mne narozdíl od Abacabu pop jako vyšitý. To samo o sobě přirozeně není problémem. Z téže doby 90125 je třeba taky dost pop, ale který má drive, odpich, nápad, atmosféru. Jako i spousta jiných alb.
Tady ale hudba visí v jisté kolovrátkové křeči, což ji samotnou dělá nudnou až lehce otravnou. Na výsluní je Collins. Chápu, že do toho dává vše, jako vyzrálá pop star, a tu kvalitu tam jistou vnímám. Člověk musí ale být jeho velkým fanouškem a milovat veškerý jeho vokální excesy, což já nejsem. Zvlášť té jeho polohy, při níž se zajíká. Té tu je plno.. Musel jsem však opět uznat kvalitu skladby Mama, nejen kvůli Collinsovu výkonu na hraně infarktu, ale protože je vhodná i pro tříleté děti. Vděčné bylo hlavně samozřejmě Collinsovo „chachá“ a za tím blicí skřek. Jistý jeho talent se tady upřít prostě nedá.
Problémem pro mě jsou aranže. Robotický a syntetický bubny na většině alba jsou v daném kontextu až děsivý. Jako by vás s pravidelnou frekvencí mlátili palicí (neboli sledgehammerem, hehe) po palici. Jak to u některé muziky bývá, že při opakovaných posleších člověk docení tu a tu skladbu, já asi při třetím poslechu skladeb jako "Takin It All Too Hard" musel přepnout na další kvůli lehké nevolnosti, podobně i u většiny ostatních. I těch tzv. instrumentálních. Tady to nebude problém "nedostatečné naposlouchanosti".
Jedna skladba, Silver Rainbow, mi atmosférou v refrénu silně připomíná ELO - Time (skladby jako 21st Century Man), těmi syňtáky. Asi nejlepší, co je zde (protože Time mám hodně rád), i díky tomu, že Banks i něco trochu předvádí. Jinak hledat jehlu v kupce sena, abych se za něco chytil a pochválil Rutherfordovi dva tóny, které se mu povedly, nemá asi smysl.
Tudíž zde už můžu přiznat všechny hříchy, jsem elitářský purista, neúspěšný, zhnusený životem, žijící výhradně minulostí a ještě k tomu antivaxer, hehe. Protože tato hudba mne oslovuje pramálo. Na druhou stranu, aby to nevyznělo tak negativně - pořád v porovnání s drtivou většinou jiné pop music, jsou i Genesis na jejich dně fajn hudbou, kterou bych velmi uvítal, pokud bych musel trpět v nějakým kanclu, kde jede rádio Evropa 2 (pokud to ještě existuje). Vše je relativní. Možná za dalších 20 let, až si kolečko zas zopakujeme, dozraju. Anebo třeba hned, jak si přečtu ódy od zasvěcených klounů, na které se velmi těším.
3/10
|
Registrace nového uživatele 
