Tool – Undertown – 1992
Tak jsem včera ve dvě hodiny odpoledne nasadil sluchátka, a řekl si, že si nejprve pustím EP Opiate, o jehož existenci jsem se dozvěděl díky Markovi teprve před třemi dny. A víte, jaké jsem měl pocity při první skladbě? Že je to bomba. A víte, jaké při druhé? Že je to bomba. Hehe. A po třech (pravda, hodně krátkých) písničkách mě napadlo, jestlipak náhodou neposlouchám to nejlepší, co kdy Tool natočili. Což samozřejmě nemůžu vědět, protože je téměř neznám, tedy určitě ne jejich ranou tvorbu. Je pro mě super změna, recenzovat po Genesis, které znám takřka nazpaměť, právě tuhle kapelu, a těším se, co se dozvím od znalců, jako právě třeba od Marka – ode mě to, pěkně prosím, berte spíš jako bláboly někoho, kdo se s Tool teprve seznamuje, než skutečnou recenzi. Tohle EP mi připadá velmi důležité, a hlavně opravdu skvělé. Hned v úvodu Sweat mě praští do uší fantastická basa, nejen zvukově, a ty první tři skladby jsou fakt parádní vypalovačky. Zařazení dvou koncertních nahrávek vůbec nepůsobí rušivě, a závěrečná Opiate je taky bomba. Už zde (Marek potvrdí, případně vyvrátí, hehe) si kapela neodpustila dát zhuleninu – po padesáti vteřinách ticha začne hrát The Gaping Lotus Experience, která je ale moc pěkná, zní trochu jako The Beatles v době Rubber Soul a Revolver, takže zhulenina číslo jedna od Tool mi nevadí. Za mě je tohle skutečně důležitá, až stěžejní nahrávka.
8,5/10
A víte, hoši, co se mi stalo? Zasekl jsem se. Hehe. Při poslechu prvních dvou skladeb z Undertown mě napadaly mnohé myšlenky, jako třeba, že Marek mi neměl odtajnit informaci o EP Opiate, protože tohle mi najednou připadá nějaké slabší, měkčí, horší - a nevím, co psát. A že se asi potvrzují mé domněnky o tom, že nemám právo na nějakou recenzi, když nahrávky téměř neznám. Musel jsem si dát pauzu, a pak už to bylo trochu lepší. Jako písničky jsou všechny dobré, jen se mi ty na Opiate líbí víc, jsou větší maso a nářez. I tady je skvělá baskytara, třeba v Crawl Away nebo následující Swamp Song, kde sloky jsou na šest a refrény na sedm. Zdá se mi, jakoby šla úroveň postupně nahoru s každou další skladbou, zrovna tak se ale dá říct, že já postupně do té hudby pronikám a začínám si jí užívat. Undertow už mě taky moc baví. V další skladbě to jde zase trochu dolů, ale potom, chlapci, potom přichází největší bomba na celém albu, Flood. Opět se zde hraje střídavě na šest a na sedm, a první čtyři a půl minuty – taková instrumentální „předehra“, v překrásném, pomalém, ale valivém tempu – je naprostá lahůdka. Škoda jen, že si kapela neodpustila tu závěrečnou čtvrthodinovou zhuleninu, tohle mohl být famózní závěr celé desky, a nemusel bych snižovat svoje celkové hodnocení.
Říkám si, jestli je pět poslechů dostačujících k tomu, aby člověk mohl napsat nějakou smysluplnou recenzi, ale třeba při Marillion jsem některá alba taky slyšel úplně poprvé. Ať už je to jakkoliv, tak jsem rád, že jsme si vybrali Tool, protože za mě – veliká spokojenost. Jo, a Honzo, víš, co mi připomíná začátek Sober? Já to vím, a schválně, jestli to poznáš. Hehe.
8/10 |
Registrace nového uživatele 
