Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
8.-14.1.2024: Cynic - Ascension Codes - 2021 (Jitka)
15.-21.1.2024: Ota Petřina - Super-robot - 1978 (Pepa)
22.-28.1.2024: Supertramp - Even In The Quietest Moments - 1977 (Ivan)
29.-4.2.2024: Linda Perhacs - Parallelograms - 1970 (Štěpán)
5.2.-11.2.2024: Brother Ape - A Rare Moment Of Insight - 2010 (Miro)
12.2.- 18.2.2024: Jouis - Dojo - 2014 (Honza)
19.2.- 25.2.2024: Kevin Gilbert – The Shaming Of The True - 2000 (Dan)
26.2.- 3.3.2024: Sparks – Lil' Beethoven - 2002 (Petr)
4.3.- 10.3.2024: Jakszyk, Fripp and Collins – A Scarcity Of Miracles - 2011 (Jitka)
11.3.- 17.3.2024: Dux – Vladimír Padrůněk In Memoriam - 1986 (Pepa)
18.3.- 24.3.2024: 10cc – The Original Soundtrack - 1975 (Ivan)
25.3.- 31.3.2024: Lucifer's Friend – Banquet - 1974 (Štěpán)
1.4.- 7.4.2024: Persona Grata – Reaching Places High Above - 2013 (Miro)
8.4.- 14.4.2024: Return To Forever – Where Have I Known You Before - 1974 (Honza)
15.4.- 21.4.2024: Mr.Bungle – California - 1999 (Dan)
AC/DC - Back In Black - 1980 (Pepa)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 63187 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pegas Pegas 22.7.2024 22:51  83796
Judith: Celkem dávají smysl dostihové závody, ale já jsem pod tím názvem měl vždycky představu automobilových závodů a dostihy mě nikdy nenapadly. Nevím proč a ne že by na tom záleželo, ale když jsi to zmínila...

Bubla: Docela mě překvapilo tvoje tvrzení, že Tie You Mother Down zní jako 1 % hardrocku, co tě baví. Protože já bych řekl, že to je takový běžný hardrock, neříkám, že špatný, ale rozhodně bych ho nevypíchnul jako něco výjimečného.

Pepa: Ty vokály naprosto boží vokály na úvod Take My Breath Away (i některé dále) mi připadají, jako kdyby to s tím hraním si ve studiu až přehnali a teprve se to učili. Přitom s tím pracují už od začátku, ale tady tak divně trčí a vynořují se rušive nahlas.



Při poslechu desky jsem si několikrát řekl, že mi to zní trochu podobně jako Sparks. Ne ve smyslu, že by jedni od druhých opisovali, ale lehká podobnost tam místy je.
pegas Pegas 22.7.2024 22:25  83795
Queen – A Day At The RacesQueen – A Day At The Races
Dopředu říkám, že z A Day At The Races nejsem tak nadšený, jako z předchozích alb. Přitom nemůžu říct, že by na něm byly špatné písničky, jenže na mě nepůsobí tak, že bych si ho chtěl celé pouštět hned znovu. Možná ubylo trochu té dřívější hravosti, překvapení a objevování. Z mého pohledu to prostě není tak silná deska. Znám ji z minulosti, ale nepatřila mezi moje favority. Po dlouhé době jsem ji během posledního týdne poslouchal více a pozorněji. Nejprve jsem k ní přistupoval trochu s odstupem, viděl jsem to tak půl na půl, ale nějak jsem ji vzal na milost a celkem k ní našel cestu, ačkoliv je někdy trochu rozbitá.
Nikdy jsem nepochopil dvojité intro, jako kdyby nevěděli, jak začít, nebo se na začátek omylem při mixu alba dostal motiv z pozdější White Man. Otvírák Tie Your Mother Down odkazuje k syrovějšímu hardrocku z počátků kapely a pasoval by na debutovou desku. You Take My Breath Away je taková Love Of My Life 2, jenže mnohem smutnější. Dříve mě nebavila, ale je hezká, jenom z ní trochu moc trčí občasné sbory, které by neškodilo trošku utlumit. Mayova Long Away a Deaconova You And I jsou pěkné melodické písničky, ale kvůli nim bych si album nekoupil. Poměrně zajímavá je The Millionaire Waltz, zase jedna Mercuryho více teatrální záležitost, zřejmě inspirovaná i klasickou hudbou/operou a s překvapivou hardrockovou vsuvkou uprostřed. Není hned tak chytlavá, ale po proniknutí do ní se mi vlastně líbí, přestože je to je taková trošku nedotažená snaha o něco velkolepého. Na druhé straně jsou zařazené hned dva známé hity. Gospelová Somebody To Love, je sice v rádiích dost provařená, ale stále báječná skladba se skvělou vokální melodií a gospelovými sbory. Good Old-Fashioned Lover Boy je moje oblíbená písnička, zase z těch jejich typických vymazlených kratších hitovek z období sedmdesátých let, ve kterých je vše typické pro Queen. Taylorova Drowse tentokrát není tak úderná, jako jeho dřívější sklady, docela se mi líbí, jak je nazpívaná, ale instrumentální stránka a ta houpavá kytara mě zas moc nebere. Naopak jsem Taylorovo autorství tipoval spíše u pomalejší White Man (ve skutečnosti je od Maye), od prvního refrénu jedné z nejtvrdších skladeb Queen. Zbývá jenom Teo Torriate (Let Us Cling Together), ta by byla i fajn, kdyby mi ten refrén nepřipadal tak vlezlý nebo se tolikrát neopakoval, jinak se mi totiž docela zamlouvá. V minulosti jsem se moc nezajímal o texty, tak jsem až nedávno zjistil, že název a některé refrény jsou v japonštině.
Podle názvu, obalu a vlastně i hudební náplně se dá A Day At The Races považovat za blízkého příbuzného a pokračování A Night At The Opera, ale úplně se to zopakovat nepodařilo. Nutno však uznat, že navázat bylo dost obtížné. Není to deska, o níž bych si myslel, že je to velká pecka, ale ani bych skladby zde obsažené nenazýval nějakými přebytky. A musím přiznat, že jsem po letech zjistil, že ta deska je lepší, než jsem si dosud myslel.

4/5
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 22.7.2024 17:59 - Oblíbené kluby (06:14) 83794
Pěkné počtení, přátelé.
pepanovacek PepaNovacek 22.7.2024 17:20  83793
Druhé album Rogera Taylora Strange Frontier taky není žádný zázrak, ale znovu mě Roger baví víc, než Brian. Má to víc vlastní výraz, ksicht, taky to má větší koule, Roger je fakt výbornej zpěvák. A znovu oceňuju, že si víceméně nahrál a nazpíval všechno úplně sám.
pepanovacek PepaNovacek 22.7.2024 15:24  83792
Poslechl jsem si druhé sólové album Briana May, Another World. A jestliže jsem o Back To The Light napsal, že to žádná bomba to asi nebude, tak o tomhle to platí ještě víc, přijde mi o dost slabší. Brian pěkně zpívá, hraje pěkně na kytaru, ale celkově to na mě působí strašně rozháraně, nesourodě, jakoby chtěl ukázat, co všechno umí, hlavně stylově - každá skladba je (s trochou přehánění) z úplně jiného těsta. A mě to nebaví a nefunguje to na mě. Vzpomněl jsem si na článek Jiřího Černého o Yes (a teď zase na to, jak Honza sliboval, že sem něco z Melodie vloží - nevím už co, ale nevložil, hehe), kde psal mj. o sólových albech něco v tom smyslu, že pouze jako Yes, dohromady, dělali geniální hudba.
judith Judith Driftuji a sním - o hudbě. 22.7.2024 15:09  83791
Ve finále alba už jim ruka se sirupem trochu ujela, ale třeba Somebody To Love není přehnaně sladkobolná, má v sobě lehkost, vzdušnost, jak píše i Honza. A opravdu se jim povedlo na sebe skladby navázat, předposlední Drowse je o ospalosti nedělních odpolední, kdy člověk přemýšlí, co kdy chtěl, co má za sebou, čím ještě bude, doléhá k němu cvrkot zvenčí... klasicky shozeno Taylorovým humorem, když mimo jiné uvažuje, na jaký způsob si dá další den k snídani vajíčka. Teo Torriate pak bilancuje, jaký svět tady člověk zanechá, jak na něho budou druzí vzpomínat - a kdo by si nepřál světovou harmonii, když se nejmíň dva ze čtyř už vážně chystají založit rodinu. Je to taková happy deska.
pepanovacek PepaNovacek 22.7.2024 14:34  83790
Jitko, děkuju i Tobě samozřejmě, a nezbývá, než navázat na to, co jsem psal Honzovi – ano, i tak bys se to dalo jinými slovy popsat - moje tolerance patosu je nastavena proklatě vysoko, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 22.7.2024 14:33  83789
Honzo, Bedřich Rtuť, Bořivoj Květen, Jan Jáhen a Rostislav Krejčí, to je fakt hehe. A je pravda, že na Queen mě ty jejich tvrdé, zeppelínovské věci strašně baví. Na rozdíl od Tebe jim ale žeru i ty „kýčovité“ skladby, jako tady Somebody To Love a Teo Torriatte (Let Us Cling Together), racionálně vím nebo tuším, že bych se neměl tak dojímat na takovými slaďáky, ale dělám to. Dobře a rád, hehe.
judith Judith Driftuji a sním - o hudbě. 22.7.2024 13:33  83788
Queen - A Day at the Races (1976)
Po velkém úspěchu předešlé desky si Queen vydechli. A Day At The Races je pohodové, uvolněné album, které ovšem nepostrádá drajv. Den není stráven závody, ale na závodech (řada fanoušků má jasno, že jde o dostihy), tedy příjemnou zábavou. Queen ještě budou experimentovat a provokovat, ale teď si hlavně užívají. Nikdo nic nerve silou, žádné ostré střihy, hudba je ve svých proměnách plynulá, vícehlasy se navzájem podporují, neoponují si. Jednotlivé komponenty, dříve střídané po samostatných ploškách, jako by se rozpustily dovnitř skladeb, které si drží přibližně stejnou délku bez extrémů na jednu či druhou stranu. Kabaretní kousky se přiblížily obvyklé písňové stavbě se slokami a refrény a trocha rozmáchle tanečního rytmu, který plně ovládá The Millionaire Waltz, zaznívá třeba i v hitové Somebody To Love. Díky tomu všemu působí album kompaktním dojmem, což mi na předešlých kusech kromě tematicky prokomponované dvojky dost chybělo.

Tohle album je taky nejvíc ze všech o lásce, plné dychtivosti rozletu a touhy milovat, což vrcholí všeobjímajícím sborem závěrečné skladby. Na někoho už to může být moc, já si směsici jihnutí a rozjaření užívám. Ale to bychom předbíhali. Album otevírá hardrocková vypalovačka, ovšem s velkolepou nástrojovou předehrou. Energie, která nese tuto píseň, si žádá jediné: dostat příbuzné z domu, abychom mohli být spolu. Drsně nadsazený text mimo odklizení matky z cesty také posílá brášku zaplavat si s cihlou, jen ať už jsme tu sami a můžeme si v Plantovském duchu dát "každičký centimetr své lásky". V komorní You Take My Breath Away se útulná důvěrnost přetahuje s úžasem, který člověka prostoupí a přemůže vroucí něhou. Civilnější Long Away nebo You And I nabízejí oddech mezi rozmáchlými čísly, kdy je vzduch prosycený láskou (The Millionaire Waltz) nebo hymnickou touhou po ní (Somebody To Love). Přitom je vše tak svěží a radostné, že si musí hudebně lebedit i posluchač, který má toleranci patosu nastavenu níže než já.

White Man a Drowse tematicky a stylově trochu vybočují, ale i to je v celku alba příjemné. Obě vlastně bilancují širší úlohu muže na této zemi, budování, dobývání, velké plány i pohled zpět na mladické sny. I v tomhle ohledu se závěrečná Teo Torriate s výzvou k všelidskému sblížení (dokonce hned ve dvou světových jazycích) jeví jako logické velkolepé vyústění desky. Předtím ale ještě dojde řada na mou velmi oblíbenou Good Old Fashioned Lover Boy. Pro Freddieho asi nebylo vždycky snadné najít slova, která by mu šla opravdu od srdce, aby se k písním současně mohlo vztáhnout širší publikum. Tady je řešení velmi elegantní - písnička je tak umně skloubená, že nic jiného než boy v ní znít prostě nemůže. Lázeňský švihák ze Seaside Rendezvous (na předešlém albu) tady dostal publikum, které ho v jeho eskapádách povzbuzuje a obdivuje. Hudba sedí zpěvu těsně jako rukavička z jemné kůže, přitom je pružná a nebrání v hravém rozletu. Text je i tady vtipný, nadsazený, škádlivý. Tep se zrychluje, přání budou bez výjimky splněna.

Krásné album, optimistické a roztoužené bez špetky nevkusu. Maximální spokojenost a radost poslouchat.

5/5
bubla Bubla 22.7.2024 13:28  83787
Malý tip. Skrze vazbu na Santanu (předělali od nich dvě věci) jsem včera objevil album Mother Earth - The People Tree (1993), velmi příjemný soul-acid-jazz-funk-rock. Tuhle kapelu si asi poslechnu celou. Nic světoborného, ale velká pohoda a moc se mi líbí kombinace zpěváka a zpěvačky.
bubla Bubla 22.7.2024 12:51  83786
Percy 83736Momentálně mi chybí téměř vše, hehe. Před časem jsem se ale kvůli reedicím kvadrofonních mixů desek Santany na SACD zařídil na jejich poslech a to si moc užívám.
bubla Bubla 22.7.2024 11:24  83785
Hehe, tak jsem se zase dost shodl s Markem. Jsem rád, že nejsem jediný, koho oslovila Drowse. Do Millionaire Waltz a Teo Torriate se mi k mé vlastní škodě nepodařilo proniknout.
bubla Bubla 22.7.2024 08:23  83784
A Day at the Races (1976)

Podle názvu tvoří tohle album pár s tím předchozím, možná druhou desku pomyslného dvojalba. Symbolika bílé a černé není u Queen poprvé. Akorát Night byla bílá a Day je černý. Zaujalo mě, že stopáž skladeb je trochu delší, než na minulých albech, aniž by to byly několikadílné kompozice (až na Millionaire Waltz). Taky mám pocit, že operní album je spíš tohle než to předchozí.

Úvod působí napínavě, jako hudba na začátek koncertu před nástupem kapely. A skutečně, Tie Your Mother Down je další skvělý úvodní song od Queen. Pro mě jednoznačně nejlepší věc na desce. Tentokrát je to hodně ve stylu Led Zeppelin nebo i AC/DC. Pan Bedřich Rtuť mi tady výrazem hodně připomíná pana Rostlinu. Pánové Bořivoj Květen, Jan Jáhen a Rostislav Krejčí kolem něj rozehrávají fantastické rockové představení. Jo, takhle nějak zní to 1 % hard-rocku, co mě baví. Super.

You Take My Breath Away začíná éterickou vokální meditací a pak je to krásná balada, která jako by navazovala na Love of My Life. Opět mi připadá, že to je zpíváno jakýmsi ženským pohledem. Melodie je pro Queen a Mercuryho až netypická. Jakmile se ale přidá zbytek kapely, jsme doma. Psychedelický závěr dělá dojem, jako by to bylo všechno ve snu. Zajímavé, působivé.

Long Away je pro změnu hodně whoovská, ke kytaře a zpěvu chybí jen moonovská rytmika. Výborné místo je na začátku třetí minuty ten akord vytvořený sólovými kytarami (asi?). A závěr je taky povedený („such a long, long way“). Pohodová, dobrá písnička s pěknou basovou linkou.

The Millionaire Waltz je zase Mercuryho operetní výstup, u kterého se mi líbí basový doprovod a rocková vsuvka. Působí to na mě jako snaha udělat něco trochu ve stylu Bohemian Rhapsody, ale poněkud kýčovitě, a to včetně aranže, která je zajímavá omezenou instrumentací bez bicích. Krátká, ale brutální rocková pasáž je výborná, ale utopená následujícím kolotočově-flašinetářským motivem. Některé melodie nejsou špatné, opět je to řemeslně pěkné, kytara na konci pěkně burácí, ale mě tenhle typ věcí zkrátka moc nebaví.

Tak co Deacon? You And I mě potěšila tak z poloviny. I když se snaží být chytlavá, sloka je dost velké klišé. Ale všechno ostatní je super. Líbí se mi bicí od 0:49 (a pak ještě jednou na konci), tenhle doprovod mám rád, bridge je super, kytarové sólo jakbysmet a koda je výborná. Ale celkově nevím.

Somebody To Love má výbornou melodii a Mercury to úžasně pěvecky táhne, trochu podobnými linkami jako později ve We Are The Champions. Tahle písnička je podle mě výborná, vzdušná, i ty sbory jsou efektivní, i když je to zase trochu kýčovité nebo muzikálovité a obešel bych se bez poslední minuty, dvou, kde už je to zbytečně natahované.

White Man mi atmosférou připomíná The Prophet’s Song. Jinak je to ale zajímavý nasraný protestsong, to tu snad od Queen ještě nebylo. Hudebně je to hodně zeppelinovské, hlavně v refrénu. Brian May je tu skvělý. Nakonec taky jedna z mých oblíbených písní na tomhle albu, asi protože je to jedna z mála vyloženě rockových.

No, nebyli by to Queen, kdyby na albu něco lehce old-fashioned. Ovšem Good Old Fashioned Lover Boy není v mé kategorizaci vyložený hehesong, je to moc pěkná písnička, která na mě dělá dojem takové slabší verze Somebody To Love. Má to zase ten mccartneyovský nádech (to „hey boy“ je jako bych slyšel Lindu na Ram). May tu má vtipné sólo, do kterého zakomponoval kvákání. Fakt super.

A ještě chyběl Taylor. Jeho Drowse je skok někam úplně jinam. Zajímavá, neobvyklá melodie, která mi hodně připomíná Bowieho. Podobně jako na minulé desce to nemá moc vyprofilovaný refrén, ale ta nálada se mi moc líbí. Geniální je změna ve druhé polovině, kdy najednou nastoupí Roger Daltrey – pardon – Taylor začne zpívat mnohem drsnějším a vzteklejším hlasem. Podobně jako She Makes Me je to taková nečekaná, ale pro mě geniální věc.

Teo Torriatte (Let Us Cling Together) svým umístěním na konci vyvolává očekávání další Bohemian Rhapsody. Sloka je ještě fajn, i když je to už čtvrtý podobný dramaticko-emotivní začátek skladby na albu. Ale ten refrén, to je na mě příliš velké sladké klišé, ještě s takovým zvláštním poučným vyzněním, jako by se to mělo zpívat na školách, což je později umocněno tím sborem. Skvělý je ten agresivnější bridge. Ne že bych tenhle song zatracoval, ale nesedí mi, nemá to šarm.

A Day at the Races je trochu vyrovnanější než jeho předchůdce, ale zase tu není Bohemian Rhapsody. Vyloženou bombou je pro mě Tie Your Mother Down a Drowse, většina skladeb je velmi dobrá, všechny se velmi příjemně poslouchají, ale u docela dost z nich mě něco ruší. Jako na každém dosavadním albu Queen jsou tu záblesky geniality, ale i hlušší místa, tak mi to nakonec vychází stejně jako minule.

4,5/5
pepanovacek PepaNovacek 22.7.2024 07:27  83783
Marku, k ranní kávě moc pěkné počtení, děkuju. Sice se neshodujeme v některých skladbách, ale důležité je, že v plné palbě ano, hehe. Ten The Freddie Mercury Tribute Concert jsem tenkrát viděl, a pravda je, že George Michael byl skutečně fantastický. A album určitě poroste, tomu věř. Pokud se tedy k poslechu ještě někdy dostaneš, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 22.7.2024 07:03  83782
Queen - A Day At The Races - 1976

O téhle desce jsem psal při mnoha „zkušebních“ posleších v rámci přípravy na hodnocení, že se mi zdá jako nejlepší od Queen, tak nezbývá, než nasadit sluchátka, a přesvědčit se o tom, jestli je to pravda. Moc se těším.


Tie Your Mother Down
Začnu tam, kde jsem přestal minule, nabízí se to totiž ze dvou důvodů – za prvé ihned po dopsání recenze na A Night At The Opera jsem nasadil sluchátka znovu a hned si pustil A Day At The Races. A za druhé, okamžitě po pár vteřinách se mi potvrdilo, že ty naše milované kapely tenkrát točily jednu desku za druhou, a dokázaly se v podstatě na každé obrovsky posunout a zlepšit. Tahle úvodní skladba, to je pro mě absolutní hudební orgasmus, kdy mi skutečně běhá mráz po těle a jsem dojatý a nesmírně šťastný. Lehce orientální úvod s typickými Brianovými kytarami, a potom veliký, opravdu veliký mazec, tvrdá, skoro Zeppelínovská písnička, v refrénech s fantastickými vícehlasy. Úžasné je kytarové sólo, hrané asi prstýnkem nebo na steel kytaru, ve třetím refrénu super bubny – Jirko, Ty vole, Roger se strašně zlepšil!!! - stejně jako na konci v takovém tom Bonhamovském bordelu. Naprostá bomba na úvod.

You Take My Breath Away
Ty vokály na úvod jsou za prvé Queenovské, hehe, a za druhé naprosto boží. Fantazie. Poté samotný klavír a Frediieho hlas, nádherná, tklivá, až srdcervoucí melodie. Ty vícehlasy, ty vrstvené kytary po druhé sloce, panebože, to je přece taková nádhera, že to ani nemůže být pravda. Dlouho jsem nepoužil naší oblíbenou škálu, tak vězte, že první dvě skladby na téhle desce jsou naprosté a totální velebomby. Překvapilo mě, že tady všechny vokály nazpíval jen Freddie, což jsem nevěděl a ani bych to nepoznal.

Long Away
I třetí písnička je nádherná, a podobně jako Good Company je hodně ve stylu The Beatles.

The Millionaire Waltz
Nemůžu za to, že mě napadají skutečně jen výrazy jako dokonalé, nádherné, geniální, překrásné, neuvěřitelné atd. Jinými slovy - nemám slov, hehe. A říkám si, že to snad ani není možné. Hned v úvodu naprostá fanntazie, jak se ke klavíru přidá úžasná baskytara, nebo taková ta krátká hardrocková vsuvka, po ní sólo na kytaru a do toho opět božské vícehlasy.

You And I
Jediná písnička na desce, kterou složil John Deacon je trochu jednodušší a obyčejnější, a možná nedosahuje kvalit těch předchozích, takže ani statusu velebomby nebo superbomby, ale bomba je to pro mě taky, a po té předcházející hudební extázi takové vhodné a klidné zakončení první strany.

Somebody To Love
Při poslechu téhle překrásné písničky mám podobné pocity, jako u Bohemian Rhapsody s tím, že ta naprostá dokonalost netrvá šest minut, ale jenom pět. Taky jsem si vzpomněl, jak si občas někdo „stěžuje“, že se mu nějaké skladby zprotivily tím, jak je neustále všude hráli. Za to ale ty písničky nemůžou, někdy se to prostě tak sejde, že se skloubí nádherná hudba s byznysem a vznikne pak takový hit. A ještě mě napadlo, že Freddie byl opravdu nejen geniální zpěvák, ale taky geniální skladatel. Zatím tedy poslouchám zcela jednoznačně a nepochybně nejlepší album Queen.

White Man
Je mi to skoro až trapné, ale i tohle je naprostá velebomba a další vrchol alba, stejně jako všechny předchozí skladby, kromě tedy You And I. Zároveň jedna z nejvrdších a nejtemnějších, jakou kdy Queen natočili. Klobouk dolů, pane Květne.

Good Old - Fashioned Lover Boy
Ano, trapně je mi. Co mám zase napsat? To samé? Hehe? Další nádherná Freddieho písnička. Hodně mi atmosférou připomíná Abbey Road, a taky mě napadlo, že je asi hodně anglická. Nevěděl jsem, že vokály tady zpívá i producent Mike Stone, který, jak jsem se dočetl, se uchlastal …

Drowse
Každé album má nejslabší skladbu, na A Day At The Races je to právě tahle. Neříkám, že je špatná, natož, že mě třeba dokonce sere, to ne, ale je to pro mě jen taková skorobomba. Pěkná je tady slide kytara, Roger opět ukazuje, jak skvělý je zpěvák, ale jinak nic moc extra zajímavého se zde opravdu neděje.

Teo Torriatte (Let Us Cling Together)
Hoši, vole, pustil jsem si tuhle skladbu dvakrát po sobě, podruhé s textem, a to jsem neměl dělat, neboť mi místy tryskaly z očí slzy dojetí, hehe, jako fakt. Přemýšlím, jestli nejlepší písnička na albu je tahle, Somebody To Love nebo Tie Your Mother Down, což ale nakonec vůbec není směroplatný, protože to nejdůležitější je pro mě fakt, jsem zatím poslouchal opravdu nejpovedenější nahrávku Queen, tady bude moje plná palba zdaleka nejtučnější, a jak jsem na A Night At The Opera cítil a slyšel jasnou skladatelskou „převahu“ Freddieho, tak zde se naopak vytáhl Brian. Tahle písnička je prostě přenádherná.

Tak moje dojmy z předchozích poslechů se potvrdily, a jsem tomu opravdu moc rád – ano, A Day At The Races je pro mě momentálně nejlepší (dokonce zdaleka, řekl bych) album Queen. Dokonalost, čirá krása, opravdu nemám slov.

10/10

[ 63187 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt