Jitka - Jsem rád, že jsi zmínila tu okázalost aspoň, a to cválání.) Souhlasím s popisem Lawtona (na druhou stranu Plant ale zdaleka není jen o tom, "koukejte na mě.."). Nesouhlasím s tou strukturou, a že nic neutkví. A že něco takového nemuselo "ven", to samozřejmě). Na Banquet jsou dle mě melodie tak výrazné, že je těžké se jich po 2-3 posleších zbavit z hlavy. Když to porovnám s Cynic nebo i Jakszykem, tam skutečně neutkvělo nic ani po 5 a více posleších, ať už letmých nebo soustředěných. Nic, co bych si pobrukoval. A zájem of LF víceméně opadl dřív, než se začalo. Například Honza celý víkend už poslouchal úplně jinou hudbu, hehe.
Pepa - ty Groupies asi nejsou na první poslech, ale těžko říct jestli je Tě to album hodno). Zase sem nacpu Akerfeldta, ten je má též rád, vybavil jsem si jeho šest alb, která by každý Opeťák měl slyšet. Jsou u něho dokonce na vrcholu podle toho, co o tom povídá. Ale s Banquetem to nemá téměř nic společného, což je úžasné, protože obě jsou top. Debut má celkem chytlavý věci napoprvé, ale nevzal mne moc do hloubky. Celkově asi nejslabší z těch do odchodu Lawtona, možná až po Mean Machine. Mind Exploding je též docela "grower" jako Groupies. |