Rush - SignalsJsou dvě alba, díky němž jsem objevil výjimečnou hudební skupinu Rush. Po poslechu toho prvního, A Farewell To Kings, které mi doporučil kamarád, jsem vybíral další album na vyzkoušení. Ani nevím, proč jsem si vybral zrovna Signals, ale možná je to tím, že je na obalu pejsek a já mám pejsky rád, hehe.
Již úvodní takty Subdivisions kopnou fanouška předchozích alb přímo do kulí. Bacha, vysoká koncentrace syntezátorů! A co já na to říkám? To je sakra dobře! Je to jako přidat do obrazu víc barev. Ano, někdy to může ten obraz zkýčovatět, ale upřímně... nevadí mi to. Jako dlouholetý klasický klavírista a poté experimentátor s různými master keyboardy, synťáky a zvukovými moduly tuto změnu vítám. Ta změna atmosféry blíže k rozjuchanějšímu osmdesátkovému soundu se mi líbí a ony syntezátorové textury jsou velmi, velmi dobré. Geddy je zkrátka a prostě borec. Skvělé je i to Alexovo sólo na konci skladby a obligátně i Neil, který jako vždy bubnuje famózně.
The Analog Kid je další skvělá věc. Tady bych vypíchnul skvělou dynamiku, kdy ve slokách skladba uhání, aby v refrénu zpomalila s naprosto úžasně rozmáchlou synth texturou. Výborná skladba.
Chemistry je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Rush a asi i nejoblíbenější z celého Signals. Když Geddy v refrénu zpívá "Electricity, biology? Seems to me it's chemistry", tak mi až běhá mráz po zádech.
Následná skladba Digital Man je dalším dílem skládačky do celého alba, kdy všechno do sebe tak krásně zapadá. Je zajímavé, jak Signals působí homogenně, ale zároveň i pestře. V této skladbě krásně vyzní proměnlivá dynamika, kterou jsou Rush doslova proslulí. Neustálé změny tempa posluchače udržují v pozoru a prakticky se mi nestane, že bych pociťoval nudu. Navíc je tady naprosto skvělá instrumentální pasáž s kytarovým sólem a vymazlenými bicími (opět).
V The Weapon (Part II Of FEAR) jsem tedy našel tu další část FEAR, o které jsem mluvil v hodnocení Moving Pictures. Předchozí část (třetí, takže to jde pozpátku) byla čistě instrumentální skladbou, zatímco tady se jedná spíše o klasický song s rozšířenou instrumentální částí. Nicméně, atmosféra skladby je temnější než všechno ostatní na albu a ta zmiňovaná instrumentální pasáž mě vždy dostává. Bomba.
New World Man je zářivější píseň v reggae rytmu a pro mě asi nejslabší věcí na celém albu. Špatná píseň to není, ale tak nějak jí mám asi nejméně rád.
To Losing It je jiná káva. Nádherně zasněná balada s přidanou hodnotou ve formě houslí. Krásná je to věc už ve slokách, ale když nastoupí snový refrén a po něm fantastický instrumentální nářez, tak jsem opět v sedmém nebi. Velmi silná skladba.
Závěr alba obstarává Countdown a opět paráda. Velmi se mi líbí pomalé budování napětí na začátku skladby, po kterém přijde exploze a uvolnění energie. Skvělé zakončení celého alba.
Signals je výborné album. Rush se podle mě vypořádali s ústupem popularity art-rocku na začátku 80. let naprosto frajersky a zachovali si kvalitu i v tak pro muziku kontroverzní době. Hlava mi velí dát o stupínek horší hodnocení, protože výjimečné album to není, ale srdíčko prostě říká 5/5. Tuhle desku si rád pustím kdykoliv. |
Registrace nového uživatele 
