Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Něco navíc v zeleném?
A proč ne...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
8.-14.1.2024: Cynic - Ascension Codes - 2021 (Jitka)
15.-21.1.2024: Ota Petřina - Super-robot - 1978 (Pepa)
22.-28.1.2024: Supertramp - Even In The Quietest Moments - 1977 (Ivan)
29.-4.2.2024: Linda Perhacs - Parallelograms - 1970 (Štěpán)
5.2.-11.2.2024: Brother Ape - A Rare Moment Of Insight - 2010 (Miro)
12.2.- 18.2.2024: Jouis - Dojo - 2014 (Honza)
19.2.- 25.2.2024: Kevin Gilbert – The Shaming Of The True - 2000 (Dan)
26.2.- 3.3.2024: Sparks – Lil' Beethoven - 2002 (Petr)
4.3.- 10.3.2024: Jakszyk, Fripp and Collins – A Scarcity Of Miracles - 2011 (Jitka)
11.3.- 17.3.2024: Dux – Vladimír Padrůněk In Memoriam - 1986 (Pepa)
18.3.- 24.3.2024: 10cc – The Original Soundtrack - 1975 (Ivan)
25.3.- 31.3.2024: Lucifer's Friend – Banquet - 1974 (Štěpán)
1.4.- 7.4.2024: Persona Grata – Reaching Places High Above - 2013 (Miro)
8.4.- 14.4.2024: Return To Forever – Where Have I Known You Before - 1974 (Honza)
15.4.- 21.4.2024: Mr.Bungle – California - 1999 (Dan)
AC/DC - Back In Black - 1980 (Pepa)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 62361 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
bubla Bubla 16.1.2020 12:30  48804
Pepo, teď už se mi nechce nic psát, protože jsi to vystihnul dokonale.
pepanovacek PepaNovacek 16.1.2020 09:52 - Pošta (10:47) 48803
MayakMiro, "donutil" jsi mě najít svůj příspěvek, který jsem napsal 6. dubna 2015, den po koncertě v Hybernii, a úplně mě ty vzpomínky dostaly:

Šel jsem na koncert bez obav, věděl jsem, že budu nadšený, Wilson je pro mě, jak už jsem psal (naposledy před dvěma lety, když vydal nové album) génius. Ovšem vůbec mě nenapadlo, že mě čeká takový zážitek. Těžko se to popisuje. Viděl jsem toho v životě poměrně dost, a loni se mi splnil sen, slyšet staré Genesis, i když „jen“ s Hackettem. Ovšem včera večer – to byla naprostá dokonalost, krása, dvě strhující hodiny, koncert, který neměl jediné slabé místo. Úžasný zvuk – i v těch nejtvrdších a nejhlasitějších pasážích byl slyšet každý tón, každé cinknutí do činelu nebo sešlapávání hi-hat. K mému překvapení (velmi pozitivnímu) hrála kapela hodně tvrdě, i ty „sladší“ věci, které mně na novém albu přišly slabší. Naživo však ani omylem. Kapela je neuvěřitelná, všichni jsou prostě top hráči – nenápadný klávesák, „hipík“ kytarista, můj miláček Nick Beggs, který mi vyrazil dech tím, jak nádherně zpívá, a Marco Minnemann? Ano, hraje v podstatě nemožné věci, jak jsme se shodli před pár dny, ovšem já už teď vím, že je to dobře – evidentně si užíval, a Luďku, i on hrál místy na hranici svých možností, dokonce mi „udělal radost“ jedním kiksem, který jsem zaregistroval, no, spíš chybičkou, kdy se mu po jednom šíleném breaku trochu zasekla palička o činel. Takže je to taky jen člověk :-)

Nejvíc jsem si užíval ty instrumentální pasáže, kdy to kapela naplno rozbalila – hodně tvrdě, hodně nahlas (ale přesně na hranici), často hodně nespočitatelně :-) Navíc za podpory úžasných světel a videoprojekce, to bylo opravdu velmi silné a emotivní, nejkrásnější s těmi dvěma dívkami. Ale přitom nic bombastického, vše velice skromné.

Co napsat o Wilsonovi? Génius, nic jiného. Za dva roky padesátník s vizáží třicetiletého kluka, což samozřejmě není podstatné, ale je neuvěřitelné, kde se v tom malém, hubeném klukovi bere všechna ta energie, když si vzal párkrát baskytaru, nebyl skoro vidět. Píše muziku, píše texty, zpívá, hraje na kytaru, na klávesy, na basu – a všechno to dělá výborně.

Opravdu se to jen velice těžko popisuje, těžko se mi hledají slova – byl to neuvěřitelný zážitek na celý život, absolutně nejlepší koncert, jaký jsem kdy viděl. Když jsem byl skoro před třiceti lety v Budapešti na Gabrielovi, tak mě to dojalo, že jsem se rozplakal. Včera jsem měl slzy na krajíčku při první, a pak druhé skladbě. A myslím, že při čtvrté jsem doslova zkolaboval, smějte se mi, nevěřte, je mi to jedno – brečel jsem jako želva. A smějte se klidně dál – tak nádherné pocity mívám jen při dvou „činnostech“ - při muzice, a při milování.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 16.1.2020 09:43  48802
... pre mňa je sila a kvalita albumu Grace For Drowning umocnena tým, že prvý koncert SW Bandu, čo som videl z celkove troch, bol za účasti Marca Minnemana, samozrejme s Nickom Beggsom ...
pepanovacek PepaNovacek 16.1.2020 09:02 - Pošta (10:47) 48801
Jo, a zaujalo mě, že na albu spolupracoval Ray Shulman, je uveden jako Blu-ray authoring, což tedy úplně přesně nevím, co je. Wilson pomáhal Gentle Giant zprznit některá alba, tak se asi znají, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 16.1.2020 08:22 - Pošta (10:47) 48800
Hoši, děkuju, ale nevím, já s tím, co jsem napsal, moc spokojený nejsem. ale to samozřejmě vůbec není směroplatný, nejdůležitější je, jak moc mě to album zasáhlo. S každým dalším poslechem jsem byl nadšenější a nadšenější, je to naprostá lahůdka, hudebně, instrumentálně (smazal jsem třeba napsané bláboly o tom, jak parádně hraje Tony Levin a hlavně Nick Beggs, to úplně bere dech), a taky zvukově - prostě se podařilo natočit úplně fantastické album ... a moc nechybělo, a já bych o tom ani nevěděl.

No, ale jestli se mi alespoň částečně podařilo svoje nadšené pocity vyjádřit, tak jsem samozřejmě rád.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 16.1.2020 00:03 - Oblíbené kluby (10:33) 48799
PepaParádní recenze, Pepo. Ještě že jsem tu svojí napsal před tebou, jak je v porovnání s tímhle průměrná až podprůměrně špatná, hehe.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 15.1.2020 23:12  48798
PepaNovacek... veľký súhlas s reckou, super ...
pepanovacek PepaNovacek 15.1.2020 22:13 - Pošta (10:47) 48797
OliasByl, Luďku, dvakrát.
olias Olias 15.1.2020 22:10  48796
PepaMoc toho Wilsona nectu, ale absolutni vrchol toho, co se da muzice dosahnout mne pobavil. A byl si u toho, skvele!
pepanovacek PepaNovacek 15.1.2020 21:46 - Pošta (10:47) 48795
Steven Wilson - Grace For Drowning – 2011
Hudba je nádherná, úžasná, fantastická. A nepopsatelná. Je to obrovské dobrodružství, plné objevování a často překvapení, a taky zábava, možná nejlepší, co znám – není moc jiných tak krásných činností v životě, jako je poslouchání hudby.

Strašně, opravdu strašně rád bych chtěl napsat tu úplně nejlepší recenzi, protože tohle album si jí zaslouží, ale nedaří se mi to, mám za sebou právě asi šestý poslech, a jsem trochu bezradný. Přemýšlím, jak svoje psaní pojmout, jestli sdělit svoje celkové dojmy, což je ale sakra složité, anebo psát o jednotlivých skladbách. Taky jsem se hodně snažil pochopit tu opravdu zvláštní hudbu, kterou Steven Wilson složil, a proč je tak temná. Jak už jsem psal, žil jsem v tom, že Grace For Drowning je nejslabší Wilsonovo sólové album, a i když nemůžu dohledat, co jsem o něm psal, tak jsem si jistý, že jsem k tomuto názoru došel pravděpodobně jen po jednom poslechu, a ještě asi ne moc pozorném, a až v posledních pár dnech jsem si uvědomil, že inkubační doba k pochopení (uznávám, že to není úplně správné slovo) některých alb je opravdu hodně dlouhá. Ale je to krásné období, kdy se snažíte do hudby proniknout.

Takže jsem prostě vedle. Vím, že zatím jen bohapustě blábolím, ale lepší to asi nebude. Fakt nevím, jestli psát třeba o tom, že už v úvodní Grace For Drowning slyším náznak Havrana, ve skladbě Sectarian taky, připomíná mi Luminol, je to naprostá bomba, i zvukově, úplná lahůdka, to střídání brutálních a klidných jazzových pasáží je fantastické. Nebo že To Form A Star je další bomba, s vokály v refrénu ve stylu Pink Floyd, s nádherným (i zvukově zajímavým) sólem na kytaru, kde v poslední minutě je neuvěřitelná až dojemná gradace. Že mi No Part Of Me připomíná Mercy Street z alba So od Petera Gabriela, že Postcard je krásná písnička, jakoby z Hand. Cannot. Erase. s nádherně dojemnými smyčci, že Raider Prelude jsou dvě a půl minuty temnoty, bezmoci, strachu, a bůhví jakých děsů Stevena, a že je opravdu neuvěřitelné a nepochopitelné, jak se mu ty svoje pocity a stavy podařilo dostat do muziky. Že Remainder The Black Dog je fantastická, neuvěřitelná, jazzová skladba na 15 dob (6 + 9), která po čtyřech a půl minutách přejde v brutální, zběsilý nářez na sedm, aby se v posledních třech minutách zase vrátila do modelu 15 (6 + 9), a že je to naprostá bomba, možná vrchol alba.
A mohl bych pokračovat o tom, že Belle De Jour je krásná, smutná tříminutová instrumentálka, opět temná nebo že při Raider II slyším ve zpěvu odkaz na The Beatles, a že hlavně při téhle skladbě přemýšlím o tom, co je tomuhle albu nejčastěji vytýkáno, a to je délka. Mně dlouhé nepřijde, je pravda, že poslech je poměrně náročný, takže si po prvním CD dávám vždy pauzu, ale je to přesně tak, jak to mělo být, jak to Steven Wilson chtěl.

Jak psal Marek, i já jsem poslouchal opakovaně a opravdu mnohokrát The Raven That Refused to Sing (And Other Stories) a Hand. Cannot. Erase., a díky tomu jsem prvním dvěma albům moc často šanci nedával, ale na rozdíl od něj si nemyslím, že je nejvíc experimentální, a jak jsem psal, nemám problém ani se jeho délkou.

Fascinuje mě, na co všechno tady hraje Steven Wilson, když si navíc uvědomím, že napsal všechnu hudbu a texty a že taky zpívá, tak je to opravdu génius, jeden z největších hudebníků posledních dvaceti let, pro mě asi ten úplně největší, srovnatelný třeba s Frankem Zappou. Na samotný vrchol se vypracoval tvrdou a poctivou muzikantskou prací, a jak psal kdysi Honza, je to absolutní špička, řemeslně, emocionálně, prostě ve všem, co dělá - nádherná muzika, dokonalost sama, absolutní vrchol toho, čeho se dá v muzice dosáhnout. A fascinují mě všichni ti zúčastnění špičkoví muzikanti, z těch nejznámějších třeba Nick Beggs, Tony Levin, Jordan Rudess nebo Steve Hackett, největší doslova rozkoš mi způsobovala baskytara a Chapman stick zmíněných mistrů. Ovšem největší překvapení pro mě byl bubeník Nic France, jehož jméno jsem vůbec neznal, ten je opravdu naprosto famózní.

Takže co napsat na závěr ? Grace For Drowning je fantastické, geniální album geniálního Stevena Wilsona. Momentálně souhlasím (a opakuju se) s Mayakem, že je to nejlepší, co kdy Wilson udělal. Což se ale nejspíš změní při poslechu a psaní o dalších albech. Grace For Drowning je neuvěřitelně brutální, podobně jako The ConstruKction Of Light od King Crimson.

Omlouvám se, jsem nadšen, a nemám slov.

5/5
bubla Bubla 15.1.2020 21:42  48794
Van Der Graaf Generator - H To He Who Am The Only One (1970)

Třetí album za zhruba rok a čtvrt. Hudební stopy Aeorosolu se už pomalu rozplynuly, Jackson se rozjel naplno, baskytara ještě zůstala, ale často je už v mixu dost upozaděná (alespoň teda ve verzi, co mám já) a v některých skladbách ji místo Pottera nahrál Banton. Sólovou kytaru hraje už jenom hostující Robert Fripp, což je nesporně plus.

Monstrózní Killer je po právu jedna z nejslavnějších skladeb kapely. Zahuhlaný zpěv, piano, různé rejstříky varhan včetně ostře řezavého šumu, taky ale moc pěkná Hammillova vybrnkávaná akustická kytara (zní to skoro jako Fripp, ale ten údajně hraje jen na Emperor...) a do toho šílící saxofony. Nemilosrdně se valící těžké tempo hlavního nápěvu zní jak nějací jazzrockoví Black Sabbath. Ty vrstvy kláves a dechů jsou výborné a tvoří takový malý orchestr. Skoro jediným odlehčením na albu je následující House With No Door. Moc pěkná klavírní balada s něžným flétnovo-saxofonovým sólem. Mám ji mnohem radši než Refugees, líbí se mi ta promyšlené gradující aranž. Následující The Emperor in His War Room je taky zadumaná, ale dramatičtější. Nemá ovšem tak brutální a přehuštěný zvuk jako Killer, takže víc vynikne třeba baskytara. Fripp tam má pár vstupů a pak elektrická sóla ve druhé polovině skladby. Tohle spojení myslím zafungovalo dobře a album ozvláštnilo, ale Banton a Jackson umí vyprodukovat dost podobnou atmosféru vlastními prostředky, když chtějí. Možná spíš VDGG ovlivnili Frippa, když dával dohromady sestavu s Collinsem.

Na druhé straně jsou dvě o něco delší skladby, které jsou místy opět trochu pinkfloydovské s psychedelicko-orientálními náběhy. Jazzovější Lost má jako obvykle výborný úvod a nádherné jsou ty plochy s klenutým zpěvem a vyhrávkami saxofonu a bicích ("I had all my chances but they slipped right through my hands..."). Tahle písnička ukazuje to nejlepší z Hammillově pěveckého charismatu, třeba ten konec první části ("I look up, I'm almost blinded..."). Skladba se pomalu a opatrně sune k závěru, připomíná mi trochu Ursinyho Christmas Time. Na konci je nepřepálený vrchol a dlouhý dojezd. Výborně zvolili třeba ten jemnější saxofon v téhle skladbě. Závěrečná Pioneers over c je taky takový pomalý opus a jediná pro mě slabší věc. Po dlouhém intru se rozjede chytlavým baskytarovým riffem. Hudebně se hodně opakuje. Vrcholem skladby je vyloženě floydovský prostředek skladby od "No-one knows where we are..." a následující instrumentální čáry s rytmickým klavírem.

Přestože sestava a základní koncepce zůstala v podstatě stejná, album je v něčem dál a v něčem jinde než to předchozí. Krvavý horor tentokrát natlačili do úvodní písně a zbytek je spíš takový psychologický thriller. První strana má větší spád, druhá je možná méně přístupná, ale Lost je vynikající.

5/5
pepanovacek PepaNovacek 15.1.2020 17:39 - Pošta (10:47) 48793
AntonyS velikým zájmem jsem stáhl a teď poslouchám, děkuju. Ale už dvacet minut se strašně nudím, navíc hned po Grace For Drowning, to asi nebyl dobrý nápad. Je to takové bez nápadu, sice klidné, ale skoro až uspávací.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 15.1.2020 16:22 - Oblíbené kluby (10:33) 48792
PepaVšak už na to čekáme.
pepanovacek PepaNovacek 15.1.2020 16:01 - Pošta (10:47) 48791
Já se vrátil z šestihodinových běžek a poslouchám opět vynikající album Grace For Drowning, a rád bych o něm dnes něco napsal.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 15.1.2020 09:29 - Oblíbené kluby (10:39) 48790
Poslouchám:Kimmo Pohjonen - Kluster (Released 05/30/2002, 10 Tracks — 56:59)
:-)
Můj oblíbenec!

[ 62361 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt