MayakMiro, "donutil" jsi mě najít svůj příspěvek, který jsem napsal 6. dubna 2015, den po koncertě v Hybernii, a úplně mě ty vzpomínky dostaly:
Šel jsem na koncert bez obav, věděl jsem, že budu nadšený, Wilson je pro mě, jak už jsem psal (naposledy před dvěma lety, když vydal nové album) génius. Ovšem vůbec mě nenapadlo, že mě čeká takový zážitek. Těžko se to popisuje. Viděl jsem toho v životě poměrně dost, a loni se mi splnil sen, slyšet staré Genesis, i když „jen“ s Hackettem. Ovšem včera večer – to byla naprostá dokonalost, krása, dvě strhující hodiny, koncert, který neměl jediné slabé místo. Úžasný zvuk – i v těch nejtvrdších a nejhlasitějších pasážích byl slyšet každý tón, každé cinknutí do činelu nebo sešlapávání hi-hat. K mému překvapení (velmi pozitivnímu) hrála kapela hodně tvrdě, i ty „sladší“ věci, které mně na novém albu přišly slabší. Naživo však ani omylem. Kapela je neuvěřitelná, všichni jsou prostě top hráči – nenápadný klávesák, „hipík“ kytarista, můj miláček Nick Beggs, který mi vyrazil dech tím, jak nádherně zpívá, a Marco Minnemann? Ano, hraje v podstatě nemožné věci, jak jsme se shodli před pár dny, ovšem já už teď vím, že je to dobře – evidentně si užíval, a Luďku, i on hrál místy na hranici svých možností, dokonce mi „udělal radost“ jedním kiksem, který jsem zaregistroval, no, spíš chybičkou, kdy se mu po jednom šíleném breaku trochu zasekla palička o činel. Takže je to taky jen člověk :-)
Nejvíc jsem si užíval ty instrumentální pasáže, kdy to kapela naplno rozbalila – hodně tvrdě, hodně nahlas (ale přesně na hranici), často hodně nespočitatelně :-) Navíc za podpory úžasných světel a videoprojekce, to bylo opravdu velmi silné a emotivní, nejkrásnější s těmi dvěma dívkami. Ale přitom nic bombastického, vše velice skromné.
Co napsat o Wilsonovi? Génius, nic jiného. Za dva roky padesátník s vizáží třicetiletého kluka, což samozřejmě není podstatné, ale je neuvěřitelné, kde se v tom malém, hubeném klukovi bere všechna ta energie, když si vzal párkrát baskytaru, nebyl skoro vidět. Píše muziku, píše texty, zpívá, hraje na kytaru, na klávesy, na basu – a všechno to dělá výborně.
Opravdu se to jen velice těžko popisuje, těžko se mi hledají slova – byl to neuvěřitelný zážitek na celý život, absolutně nejlepší koncert, jaký jsem kdy viděl. Když jsem byl skoro před třiceti lety v Budapešti na Gabrielovi, tak mě to dojalo, že jsem se rozplakal. Včera jsem měl slzy na krajíčku při první, a pak druhé skladbě. A myslím, že při čtvrté jsem doslova zkolaboval, smějte se mi, nevěřte, je mi to jedno – brečel jsem jako želva. A smějte se klidně dál – tak nádherné pocity mívám jen při dvou „činnostech“ - při muzice, a při milování. |
Registrace nového uživatele 
