OliasVšak já matematiku v hudbě nepopírám. Z hlediska analýzy lze zpětně přijít na nějaké souvztažnosti. Ovšem, nelze tím dokazovat správnost hudby. Nikoho matematika nenaučí skládat hudbu. A jestli, tak blbě.
Matematice v tom brání jedna podstatná věc. Exaktní věda má pro každou úlohu jeden správný výsledek. Ať se ten výsledek někomu líbí nebo ne, ať jsou osobní názory na věc odlišné, jeden jediný výsledek je správně. Najde-li se jiný výsledek, jako správný, je jím ten předchozí nahrazen. Více správných výsledků téže úlohy paralelně neexistuje.
Kdežto umění, v tomto případě hudba, má tolik správných výsledků, kolik je posluchačů. Individuálně správných, závisejících výlučně na osobním líbí/nelíbí.
Proto snaha některých lidí dodat váhu svému tvrzení o umění tím, že budou dokazovat jeho správnost matematikou, je zjevným selháním jich samotných, jako nezávislých pozorovatelů. Jejich individuální názor je správný i bez matematiky, tak proč ji do toho tahat.. Aby jejich pravda byla pravdivější? Směšné, právě tím věrohodnost svého názoru shazují, neboť dávají najevo, že jsou mimo.. Představa, že nějak složená, případně zahraná hudba je správně, a jinak složená a zahraná, je špatně, popírá umění v jeho prapodstatě. A že v tomto způsobu uvažování vynikají hlavně muzikanti různého druhu, kteří se nadto ještě domnívají, že hudbě rozumí, je přímo typické.
Muzika není exaktní věda. Může v ní existovat mnoho různých správných řešení, vzájemně zcela odlišných. I ten nedoťuknutý přechod, sypání brambor, brnknutí mimo takt, falešný tón, cokoli "nesprávného" může být umělecky, zážitkově a pocitově daleko přínosnější, než strojová přesnost. Mimochodem, ti, kdo vynalezli předražené doby, ztracené doby, anticipated bass, atd, museli mít se zkostnatělými přesnoťukači taky docela problém, než si je zařadili do systému, co..
O existenci formulí dokonale působící hudby zkus něco napsat těm, co se snažili popinu ze všech sil dělat, a nechytli se. Jsou jich statisíce. |