Beatles sólo 5PM - Driving Rain (2001)
Tohle album je začátek Paulovy současné kapely. Je tady Abe Laboriel Jr. (super bubeník, připomíná mi Buddyho Milese, je to takové podobně mastné bubnování) a Rusty Anderson, ale taky Paulův syn James. Musím říct, že Paul tady má už třetí prvotřídní původní album za sebou, což se mu povedlo jen v polovině 70. let. Klobouk dolů, to je návrat jako prase. Lonely Road je bomba na úvod. Prostředek From A Lover To A Friend je jedno z těch míst, kde je Paul netypicky emotivní na úkor perfektního hlasového projevu (c) Karel Gott a stojí to za to. Jo a je tam super basa (na celé desce zní skvěle). Další námel je psychedelicko-vyhrávková She's Given Up Talking. Titulní skladba je boží bomba. Myslím, že by se líbila Lennonovi. První trochu slabší věc je I Do. Typická mccartneyovská balada, která není úplně geniální. Jízda ale pokračuje s Tiny Bubble a Magic. Krásné melodie, krásné aranže. Následuje bomba Your Way, to je naprostá fantazie v hravém country stylu a la Graham Nash. Lehce mi to akorát kazí ty bicí v pravém kanálu na konci. Výborná je i Spinning on an Axis. Další nenápadná bomba je About You. Jednoduchý, skvělý song s fantastickou produkcí. Schválně jsem se díval, že Off The Ground, Flaming Pie i Driving Rain produkoval každé někdo jiný, takže tím to nebude, ale podle mě si Paul hlavně uvědomil, kde je jeho silná stránka - v rockových aranžích jaké měli Beatles. Heather (to ještě nevěděl, čeho se s ní dočká, heh) má pěkné, místy moonovské bicí, ale jinak bych ji na albu mít nemusel. Hned je tu ale další bomba - Back In The Sunshine Again. Fantazie. Your Loving Flame je taky výborná. Nejindičtější McCartneyho song Riding Into Jaipur mě tolik nebaví. Závěrečná Rinse The Raindrops je desetiminutová energická rocková bomba, naprosto nečekaná a hodně dobrá. Bonus Freedom z 11. září je dobrý. Album je ještě delší než Flaming Pie a skoro stejně tak dobré.
4,5/5
GH - Brainwashed (2002)
Poslední Georgeova deska, která vznikala asi tak nějak pozvolně v posledních letech jeho života. Je to výborná deska, dost smutná, celkem dost dylanovská (silná Any Road, Pisces Fish), s usedlejší produkcí oproti Cloud Nine (ale stále lynneovskou) - no, podobně jako McCartney v té době to má takový čistý přirozený zvuk. Nádhernou instrumentálku Marwa Blues mi kazí ta harfička. Výborná je i Stuck Inside A Cloud s indickou slide kytarou. Never Get Over You je v Georgeově nejlepší sedmdesátkové tradici. Naprostá bomba je předělávka Between The Devil And The Deep Blue Sea. Zbytek je tak na úrovni slabších věcí z Cloud Nine. Největší bomba je titulní věc. Naprosto fantastický song, jeden z jeho nejlepších vůbec a zároveň taková Georgeova hudební závěť. Taky asi jediný opravdu odvazový song na celé desce - ta mírná unylost bylo bohužel tak trochu prokletí celé jeho sólové kariéry.
4/5
2003
RS - Ringo Rama (2003)
Do třetice všeho dobrého? Celkem jo. Úvodní Eye To Eye je zvukově dost umlácená a podobné je to s některými dalšími skladbami. Dobrá je tvrdá Instant Amnesia s jazzovou vsuvkou a fajn bicíma. Never Without You o Georgeovi je moc hezká, stejně jako mccartneyovská English Garden. Občas nějaké záblesky, třeba hezkej refrén Imagine Me There, ale tentokrát sem tam i nějaká vata. Nicméně stále hodně dobré album a kromě Paula si i Ringo držel v téhle době vysokou úroveň.
3/5
PM - Chaos and Creation in the Backyard (2005)
Pro mě poněkud překvapivě album, které si Paul udělal skoro celé sám. Godrich teď dělal i Waterse a myslím, že se celkem umí naladit na to, co skladateli/interpretovi sedí. Ta jeho produkce je celkem charakteristická (a nebo prostě Waronkerovy bicí zní na všech nahrávkách stejně suše). Fine Line na úvod je výborná a typicky mccartneyovská věc. How Kind Of You je taková lehce radioheadovská, což se celkem dalo předpokládat. No ale sedí to a písnička je to moc pěkná. Jenny Wren je nádherná. Hodně zajímavá je i At The Mercy, když se konečně rozjede. Friends To Go je hodně georgeovská a taky výborná. English Tea už to trochu přehání a zahajuje blok slabších, i když pořád zajímavých songů. U některých je ta chladná produkce podle mě na škodu a trochu ty písně umrtvuje (Follow Me). Z letargie mě vytrhne akorát zasněná Riding To Vanity Fair, která je hodně dobrá. Je to pořád velice povedená deska, ale těm vynikajícím předchozím třem se nevyrovná. Trochu přidávám za snahu o vkusnou modernizaci.
4/5
PM/DJ Freelance Hellraiser - Twin Freaks (2005)
Elektronické remixy/předělávky McCartneyho sólo věcí? No proč ne. Dá se to poslouchat, něco z toho je i celkem pěkné. Zaujala mě hlavně Coming Up. Ta je fakt dobrá. Furt přemýšlím, odkud je ten úvod v Coming Up... Je to podobný příběh jako deska Thrillington ze 70. let.
1,5/5
RS - Choose Love (2005)
Do třetice s Hudsonem. Pořád stejná formulka, tentokrát možná méně hvězdných hostů. Moc pěkný otvírák Fading In Fading Out s dobrou kytarou. V Give Me Back The Beat se Ringo vrací ke country prvkům, které mu vždycky seděly. Líbí se mi třeba Hard To Be True nebo byrdsovská Some People. Dokonce i duet Don't Hang Up s Chrissie Hynde je fajn. Titulní skladba je hodně Drive My Car, hehe, a hodně dobrá. Satisfied zní taky hoodně beatlesovsky. Celkově je to tak někde mezi Vertical Man a Ringo Rama.
3,5/5
PM - Ecce Cor Meum (2006)
Docela dobrý. Každé další klasické album od Paula je o něco lepší než to předchozí, se mi tak zdá. Tohle má opravdu pěkná místa.
PM - Memory Almost Full (2007)
Tentokrát opět album, kde alespoň v části songů hraje jeho kapela. Oproti Chaosu je to takové vřelejší a radostnější. Zvuk je zase modernější, dokonce i Laboriel zní dost jinak, ale neruší mě to. Stejný producent jako na Driving Rain, tak to by mělo být dobré. Na Paulův standard předchozích let dost krátké. Bohužel materiál je zase o něco slabší. Trochu mi to připomínalo Back To The Egg - hodně krátkých pospojovaných písniček, které ale moc nezaujmou jednotlivě ani v souhrnu. Už úvodní Dance Tonight je rozpačitá. Ever Present Past je naštěstí mnohem lepší. Skvělá je Only Mama Knows. V Mister Bellamy mi to propojení moderně elektronicky znějících bicích a smyčců moc nesedí, ale není to špatná písnička. V Gratitude je výrazná vyloženě mccartneyovská baskytara. Jsou tady ale i blbé věci - Vintage Clothes zní jako song z reklamy. Zaujala mě ještě House of Wax a závěrečná divoká Nod Your Head, která zní jako pokračování Why Don't We Do It In The Road v aranžmá pro bondovku.
3,5/5
PM/The Fireman (McCartney and Youth) - Electric Arguments (2008)
Do třetice všeho dobrého s projektem Fireman. Tentokrát jsou to dokonce normální písničky, údajně každá nahraná v jednom dni. Zajímavý experiment a podle mě povedený. Úvodní věc je pěkně tvrdá, Sing The Changes zase u2ovská. Nádherná je Traveling Light s mellotronem. To absolutně nezní jako McCartney a je to nádherné. A krásných míst je tu víc než těch slabších. Je to asi hodně necharakteristickým materiálem i přesně padnoucí Youthovou produkcí, ale když se Paul vykašle na to, co od něho lidi čekaj, tak dělá fakt skvělé věci. Některé songy si umím celkem představit v nudné pop-rockové produkci jako totální vatu na nějakém řadovém albu. Tady to ale funguje. McCartney se vlastně nikdy experimentům a (zrovna) modernímu zvuku nebránil, ale někdy se mu to nepovedlo nebo (což je druhé možné vysvětlení) se mi to netrefilo do vkusu. Tohle je ale fakt super. Jak to někdo komentoval na YouTube: "macca heaven", hehe. Za odvahu mu trochu přidám.
3/5
RS - Liverpool 8 (2008)
Po pár letech čtvrtá deska s Hudsonem. Začíná pěknou vzpomínkovou Liverpool 8, pak to příjemně pokračuje, ale tentokrát je to spíš slabší materiál. Fakt pěkná kytarová sóla, aspoň. Zajímavý je moderní úvod Gone Are The Days. Hodně pěkný je retro Harry's Song a konec Love Is. Give It A Try je takové If I Fell. Připadá mi to ale už takové lehce bezradné. Po psychedelickém soundu a stylu Beatles 65-66 na předchozích albech tady chybí něco charakteristického a nadprůměrného.
2,5/5
RS - Y Not (2010)
Ringo se rozjel. Hudson je pryč, je tady víc různých spolupracovníků, ve dvou věcech i Paul. Zvuk je modernější, trochu víc funky, ale většinou to není přehnané a pořád je to pohoda. Třeba hned Fill In The Blanks je zajímavá věc, kytarový riff od Steppenwolf a jedna část v kytarovém sóle zní jako Pavlíček a Pražský výběr. Fakt pěkná je Walk With You, kde zpívá i Paul. Hodně se mi líbí Time. Tam jsou dost dobrý bicí. Takovej Ringo-Gadd. Can't Do It Wrong je taky super. Celkově mi to připadá o malinko silnější než předchozí album, ale stylově se to odklání od těch víc beatlesovských desek a ta moderní produkce to místy docela kazí. Titulní věc je třeba obludná.
2,5/5
PM/Peter Martins - Ocean's Kingdom (2011)
Tohle se mi z těch klasických alb líbilo asi nejvíc. Má to atmosféru padesátkových a šedesátkových soundtracků. I se k tomu možná budu vracet.
PM - Kisses on the Bottom (2012)
Jazzový Paul? No, proč ne. Honey Pie a You Gave Me The Answer byly bomby. Seznam hudebníků jako z Ringova alba (a ani tam nepřevažují jazzová jména). Koncepčně to připomíná Sentimental Journey od Ringa, ale tohle je jazzovější. Paul to zpívá hezky, i když Frank Sinatra nebo Bing Crosby to neni. Víc mu sedí ty hravější polohy (Accentuate the Positive) nebo to, co si sám napsal a zpívá je po svém (hodně pěkná My Valentine, ale i Only Our Hearts). Jinak je samozřejmě vše perfektní. Moc pěkná, pohodová deska, příjemné osvěžení při poslechu Paulovy diskografie.
3/5
RS - Ringo 2012 (2012)
Podobná sestava jako na Y Not. No a ani tohle album neurazí, ale ani nenadchne. Taky má necelou půlhodinku. Na začátku čtvrtvteřina z Glass Onion, hehe. Nejlepší nová věc je In Liverpool. Pěkné jsou předělávky Wings a Step Lightly z jeho sedmdesátkových alb. Jinak ale není moc o čem psát. Připadá mi, že každé další Ringovo album je o něco slabší, méně zajímavé než to předchozí.
2/5
PM - New (2013)
Tohle album je přístupem podobné tomu předchozímu, ale možná je i trochu živější a kytarovější. Nicméně hlavní hity Queenie Eye a New jsou vyloženě popově stylizované. Ale myslím celkem vkusně. Je to taková kombinace soudobého přístupu a šedesátkového power-popu (c) michell. Obě jsou dobré, na rozdíl od Appreciate. Looking At Her taky úplně neskousnu, to je divnej maglajz. Z té rockovější/akustičtější části (hodně různých producentů) jsou dobré první dvě věci a líbí se mi i Everybody Out There a Early Days, která zní jako by vypadla z Flaming Pie, akorát Paulův hlas už dost zestárl. Povedená je psychedelická Hosanna a odvazová I Can Bet.
3/5
RS - Postcards from Paradise (2015)
Tak zase... trochu modernější produkce, tentokrát místy už dost výrazně dolaďované vokály, průměrný repertoár, album pre "postarších nostalgikov" (c) mayak, ale to by tam asi neměla být ta moderní produkce. Ale jo, je tady i pár docela dobrejch věcí. Třeba Island In The Sun. Ale už mě to prostě tolik nebaví.
2/5
RS - Give More Love (2017)
No tak tady zase přišel malý vrchol. Pořád stejná směsice spolupracovníků, ale tohle mi aranžérsky a producentsky sedí mnohem víc než Postcards. Je to přímočarejší album. Nebo je to prostě silnějšími písničkami? První dvě jsou výborné. Super je i orbisonovsko/cochraneovská Speed Of Sound a countryová So Wrong For So Long. Serou mě ty daftpunkovské vokály v Electricity, i když se to dá pochopit vzhledem k tématu písničky. Titulní věc je taky povedená. Ale jsou tady samozřejmě i slabší místa.
3/5
PM - Egypt Station (2018)
Po dlouhé době album s nějakým jako cestovacím konceptem nebo co, ale to je vlastně jedno. Nevím, jestli je Paulův hlas na tomhle albu jenom výsledkem stárnutí nebo i nějakých počítačových úprav, ale místy to fakt nezní dobře. K tomu ještě místy bolestivá moderní produkce (bicí v Come On To Me - bolest hlavy začíná po čtvrtminutě). V době vydání mi to album přišlo velmi slabé. No a teď v kontextu ostatních alb se to jen potvrzuje. Písničky jsou vesměs takové unavené. Dobrá věc je Happy With You, která není moc zkurvená produkcí/zvukem, People Want Peace, která je dost zkurvená produkcí/zvukem, a celkem se mi líbí Caesar Rock. Pokus o hypermoderní hit Fuh You, s čímž Paul už lehce koketoval na předchozích albech, mi asociuje jeho podobně trapné snahy být in v 80. letech. Spoluautorem je producent Tedder a výsledkem jsou záblesky Paulova umění pohnojené soudobým popovým klišé. A to se na album nedostaly dva ještě obludnější trendy songy s tímhle Tedderm, z nichž za Get Enough by se snad musel stydět i Ringo a George by si asi neodpustil nějakou sarkastickou poznámku. Další zoufalá podivnost je Back In Brazil. Na konci alba jsou dvě delší suity, které taky patří mezi lepší místa tohoto alba. Despite Repeated Warnings trochu připomene Uncle Albert/Admiral Halsey. Kytarové sólo v poslední písničce tak nějak symbolizuje bezradnost celé desky. Není tady jediná opravdu silná věc. Tak uvidíme, jestli se Paul ještě probere.
1,5/5
RS - What's My Name (2019)
Zatím poslední Ringovo album, které jsem si poslechl když vyšlo, ale teď v kontextu předchozí tvorby se k němu asi můžu vyjádřit sofistikovaněji. Ještě se to relativně drží v Ringově standardu, ale ta předělávka Grow Old With Me je strašná a to samé platí o Money. To je fakt utrpení, hlavně ten zpěv. Pak jsou tady ale i dobré věci (které občas kazí dolaďování). Hodně se mi líbí Magic. Závěrečná titulní věc ve mně vyvolala obavu, aby se z Ringa ještě nestal rock'n'rollový Brežněv. Má k tomu bohužel trochu nakročeno. Tohle album už bych označil za poněkud nesoudné.
1,5/5
Když to shrnu, tak nejvíc bomb udělal McCartney, protože toho prostě vychrlil nejvíc. Lennon osciluje mezi výbornejma věcma a píčovinama s Yoko. Harrison udělal jedno fantastické album a pak občas napsal pár výborných songů a k nim nějakou kvalitní vatu. Ringo je Ringo. |
Registrace nového uživatele 
