OliasLuďku, tak jsem si poslechl první tři alba, a žádné překvapení se nekonalo (ani jsem ho nečekal) - a na zadek jsem se neposadil.
Budu slušný, a použiju Tvůj slovník, s dovolením. Ano, debut je milý až překvapivý.
Solitude Standing jsem znal opravdu nejvíc, až jsem byl překvapený, jak moc jsem si ty písničky pamatoval, a líbilo se mi nejvíc z těch tří alb.
Days Of Open Hand mi dech nevyrazilo. Souhlasím, že se Suzanne Vega nepředvádí, a že v tom někdo může cítit hroznou sílu, že jakoby jede na půl plynu, že je tam pořád rezerva, i když se do toho opře, že tam je náboj a emoce, a že se z toho sednout na zadek dá. Ovšem já si nesedl. Co jsi nezmínil, jsou texty, které u ní asi budou hrát důležitou roli, ale nemyslím, že kdybych jim rozuměl, nějak rapidně bych změnil svoje hodnocení.
Ale je to pěkná a milá baba, to jako jo, hehe. |