Gentle Giant - Octopus – 1972
Po šesti posleších musím prostě zcela upřímně napsat, že Octopus je další naprosto famózní a nádherné album, momentálně (právě mi opět dohrálo) bych řekl, že zase o kousek lepší, než to předchozí.
Jak už jsem psal, Gentle Giant byli mistři v propojování v podstatě nespojitelného, a neznám žádnou jinou kapelu, které by se to takhle dařilo, myslím spojování všemožných stylů a všemožných hudebních nástrojů. Jestli je pravda, co jsem se dočetl, tak polovinu skladeb složil Kerry Minnear, druhou pak Ray Shulman, na textech, ke kterým jsem se bohužel stále ještě nedostal, se podíleli zbylí dva bratři. Album je opět velice pestré, nabízí takové dvě polohy, jednu jemnější a druhou tvrdší, a obě mi velice vyhovují. Opět je tu spousta odvážných a netypických experimentů, třeba ujeté sólo na xylofon ve skladbě Knots - hraje ho nový bubeník John Weathers, který se mi zdá o poznání tvrdší, než jeho dva předchůdci. Taky jsou tady naprosto neuvěřitelné a nádherné vícehlasy. A opět na allbu není jediná slabá skladba, některé jsou tvrdší, místy hardrockové, a je opravdu maso, když to rozbalí celá kapela, třeba v úvodní The Advent Of Panurge po zhruba jedné minutě. Další tvrdší věc je A Cry For Everyone s instrumentálními mezihrami ve stylu Jethro Tull.
K těm jemnějším skladbám patří Raconteur Troubadour, při jejímž poslechu mě napadají výrazy jako renesanční nebo středověká hudba, i když nejsem odborník, a nevím tudíž, jestli je to správné označení. Hehe. Skvělé je tady střídání taktů na pět a šest dob, a taky ty housle a violoncello, tohle je opravdu nádherná skladba. Další jemnější, akustická, je Dog's Life, moc se mi líbí, jak tady zpívá Phil, a pak mě zaujal zvuk, který, jak jsem zjistil – a teď dělám chytrýho, i když jsem o tom nástroji nikdy v životě neslyšel – vyluzuje tzv. regal, malé, přenosné varhany z doby renesance.
Jediná instrumentální skladba na albu je The Boys In The Band, a patří mezi ty tvrdší věci. Zazní tady dost nepravidelných rytmů, místy trochu jazzrockových postupů, spousta krásných a zvláštních zvuků, zejména asi vyluzovaných na klávesové nástroje, a taky saxofony, a je to fakt lahůdka, hudební i nstrumentální.
Think Of Me With Kindness mi na začátku zní jako bratři Ebenové, hehe, jako fakt. A i když to není úplně pravidlo, tak bych řekl, že ty jemnější skladby složil Kerry Minnear, což je asi dáno i jeho takovým jemnějším zpěvem, a zde si opět zamachruji – ta trubka tam (moc pěkná) není trubka, ale melafon, o jehož existenci jsem do dnešního dne věděl úplně stejné hovno, jako vo regálu, hehe.
River je osmá bomba na závěr, taková lehce rozevlátá skladba se zvláštními rytmy, které se mění, a které jsem, považte, nepočítal. Super jsou ty ukňourané housle.
Myslel jsem si, že za nejlepší skladbu na albu označím Knots. Neoznačím. Opravdu je tady všech osm skladeb nejen nezvykle krátkých (není zde jediná dlouhá kompozice), ale zároveň i naprosto vyrovnaných. A strašně, ale opravdu strašně moc mě baví tu muziku poslouchat, působí na mě jako balzám, je to skutečná delikatesa, po všech stránkách, opět vynikající, fantastický zvuk, vymazlené aranže, špičkové instrumentální i vokální výkony (uvědomil jsem si, jak málo je tu kytary, vlastně jsem zaregistroval jedno sólo až v závěrečné skladbě), hodně se tady vyřádil Kerry Minnear, klávesy hrají na albu obrovskou roli, prostě jsem nadšen, a to ještě mnohem víc, než bych očekával, hehe.
5/5
A už se těším, co napsal Honza. |
Registrace nového uživatele 
