Led Zeppelin (1969)
Led Zeppelin jsou jednoznačně moje nejoblíbenější kapela z těch, které by se daly označit za hard rock, protože většina klasických hard rockových (a později heavy metalových) kapel mě vůbec nebaví. Je to samozřejmě tím, že Led Zeppelin jsou hodně bluesoví a mají i akustické až folkové, indické nebo psychedelické věci. Musel jsem si na ně chvíli zvykat, to už jsem tady myslím v minulosti popisoval. Zlom přinesl poslech Since I’ve Been Loving You, protože takhle krásně podané blues se skutečně jen tak neslyší. Jejich styl i individuální styly mi fakt sedly. Pak jsem velice rychle pronikl do celé diskografie, která bohužel není úplně nejrozsáhlejší.
První album má klasický obal, který k názvu kapely musel napadnout každého jako první. A ve vztahu k obsahu alba je docela výstižný. Nemyslím si, že Led Zeppelin byli nejoriginálnější a nejpřevratnější kapela na světě, zejména ve svých začátcích. Jejich inspirační zdroje jsou zřetelné, už jsem to tu i psal – a nechci tím snižovat fakt, že asi opravdu přinesli nový zvuk a vůbec všechno zahráli skvěle. Ale přesto se i v tomhle raném období výrazně odlišovali od průměru či normálu. Hlavně to byla kapela čtyř skutečně famózních muzikantských osobností. Plant má něco, čím se v mých uších jasně odlišuje od spousty jiných ječivých zpěváků, převážně jeho napodobovatelů. Připadá mi upřímný a ne teatrálně slizký. Na Pageovi se mi líbí jeho všestrannost. Není to ten typ kytaristy, co hraje pořád to samé. Na Bonhamovi se mi líbí, jak bubnuje, hehe, zejména v některých písních. No a Jones má spoustu skvělých basových linek, které neumím zahrát, a do toho okořenil styl skupiny svými výbornými skladatelskými a klávesovými příspěvky. Dohromady jim to fakt šlo, hehe.
Good Times Bad Times je bomba a jako první písnička na prvním albu ukazuje, že tohle je opravdu prvotřídní kapela. Všechny tři nástroje jsou tady naprosto perfektní a mají prostor vyniknout (zpěv samozřejmě taky). Skvělý je kontrast celkem umírněné rytmické kytary, vynikajících rychlosól a občas samostatně probublávající basy. Refrény mají skvělou energii a moc se mi to líbí zvukově.
Druhou bombou je Babe I’m Gonna Leave You. Překrásná balada s mým oblíbeným Plantovým vokálem na téhle desce. Je tam spousta nádherných detailů, třeba vyhrávky na akustickou kytaru, nebo efekt okolo 2:10-2:20, který zní jako inspirace pro Pink Floyd – Echoes. Celkově mi ta kombinace akustické kytary a divokých bicích připomíná Tommyho, který ale vyšel až o pár měsíců později. Našel jsem si starší nahrávky původní autorky Anne Bredon a dál Janet Smith a Joan Baez. Pan Stránka a pan Rostlina to oproti verzi od Joan ještě celkem posunuli. I náladou je to jiné, ty staré folkové verze jsou takové rezignovaně osudové, Plant do toho dal jakýsi vnitřní boj. „I’ve got to ramble,“ hehe. Tohle je asi moje nejoblíbenější písnička z celé desky.
You Shook Me je dobré těžkopádné blues, ale v kontextu alba je to o něco slabší kus. Plant se snaží to vytáhnout takovým farloweovsky exhibicionistickým projevem, ale nejvíc mě na tom baví varhany pana Jonese a harmonika. Ale ani kytarové sólo a stereokroužení bicích není špatné.
Pomalu pokračujeme s Dazed And Confused. Výborná písnička vykradená z alba The Above Ground Sound of Jake Holmes, což je mimochodem docela pěkná folková deska s prvky jazzu a psychedelie, která ukazuje velmi osobitého, charismatického skladatele a kytaristu. I vokální styl má blízko k Plantovi. Pan Stránka k tomu přidal jeden výrazný kytarový riff, ubral amatérsky-indickou sólovou kytaru a nahráli to profesionálněji a včetně super bicích. A je to pro mě bomba, krásně zlověstná. Zvlášť bych zmínil tu výbornou rychlou instrumentální část končící townshendovskými akordy.
Your Time Is Gonna Come je středně jemná psychedelie, v níž má asi výrazně prsty Jones, který tady také hraje krásně na varhany. Nepřehlédnutelná je inspirace Dear Mr. Fantasy až po vykrádačku toho riffu ve slokách. Refrén mi připadá zase trochu a la Rolling Stones. Výsledek je nádherný díky kombinaci usedlých ringovských bicích, varhan a překrásné akustické kytary. Pro mě je to čtvrtá jasná bomba na téhle desce. A je to krásně podané Plantem. Líbí se mi třeba, jak před závěrečným sborem vyblije hrozivé „You‘ve been bad to me woman, but it's coming back home to you“.
Black Mountain Side je pěkná Pageova instrumentálka s tablistou, hehe. Ten hlavní motiv, okolo kterého pidliká (c) kdo vlastně? mám rád. Škoda, že to nerozvinuli do nějaké písničky.
Communication Breakdown je asi nejprogresivnější song na desce. Na albu vydaném v roce 1969 zní až nepatřičně, je to styl a zvuk 70. let, nebo ještě i raných 80. let. Tohle zjevně ovlivnilo hodně kapel. Řada z nich si z toho vzala hlavně ten primitivistický kytarový riff, hehe. Jestli to něco připomíná, tak malilinko Monkey z Bílého alba, ale fakt by mě zajímalo, jestli i tohle je odněkud vypůjčené (ne že bych jim to chtěl podsouvat, hehe). Není to moje nejoblíbenější věc, ale oceňuju ji a má přiměřenou délku.
I Can’t Quit You Baby, druhý bluesový cover, je o něco zajímavější než ten první. Super kytara a bicí, občas nějaká nečekaná změna. Ale taky bych ji neřadil k úplným vrcholům alba.
Závěrečná dlouhá divoká jízda How Many More Times mi vždycky trochu připomínala Animals (ty první zpívané části) a Doors (Hunter). Ale jenom trochu. Moc se mi líbí její plynulost, i při té délce tam pro mě není žádné hluché místo. Bonham je místy pěkně utržený z řetězu, líbí se mi i smyčcová kytara. Takže pátá bomba na závěr.
Opravdu skvělá deska, zvlášť na svou dobu, která ale byla specifická tím, jak rychle šel hudební vývoj kupředu a kolik naprosto odlišných osobitých stylů koexistovalo v rámci populární hudby. Není problém pochopit, proč se zrovna Led Zeppelin téměř okamžitě katapultovali až na vrchol, zůstali na něm po celou svou kariéru a ovlivnili spoustu dalších. Album až na pár zpestřujících výjimek představuje kapelu asi tak, jak zněla naživo (po zkrácení sól, hehe). Repertoár se ještě ustaluje a doplňuje bluesovými covery, které nejsou špatné, ale nepatří mezi to nejlepší a nejzajímavější, co tahle kapela může nabídnout. Naopak vlastní tvorba je slibná až výborná.
Protože by i u Led Zeppelin byla nuda dávat všemu 5/5, tak budu opět malinko rozlišovat, která jejich alba považuji za o něco lepší než jiná. A první album Led Zeppelin je výborné, ale celkově pro mě ne úplně top.
4,5/5 |
Registrace nového uživatele 
