Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46








  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 44513 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
percy_ Percy_ 4.5.2021 13:22 - Oblíbené kluby (11:27) 64643
Led Zeppelin - jak se to všecko semleloNež přistoupím k samotné recenzi, budu pár vět věnovat historii předcházející založení kapely a také mému vlastnímu vztahu k Led Zeppelin. Jako většinu hudby, která mě po léta provázela až do dnešního dne ani Led Zeppelin jsem neobjevil náhodou, jedná se totiž o takové rodinné dědictví z tátovy strany, za což jsem nekonečně vděčný, nemusel jsem si tedy prosekávat cestu skrze různé dobové hrůzy a mohl čerpat rovnou od zdroje. Dětství jsem prožil téměř výhradně s Beatles a k Led Zeppelin jsem naplno došel až s začínající pubertou, což dává smysl, jelikož jejich hudba je, zejména ve svých počátcích, prosycena sexuální energií, hehe. Jejich debut toto tvrzení na sto dvacet procent potvrzuje, ale o tom až později, hehe. Své krátké osobní povídání uzavřu tím, že tato kapela (a též později tvorba jejích členů po rozpadu, zejména Roberta) mě provází v podstatě celý život způsobem, jakým se to žádné jiné nepovedlo. Jakkoliv blízko je těch několik málo dalších.

Na počátku stál jediný muž – kytarista Jimmy Page – který se na nedlouhý, o to však intenzivnější, let vzducholodi připravoval v podstatě již někdy od konce 50. let a jako mladičký člen skifflového uskupení se dokonce objevil v televizi, hehe. Tehdy ještě nic netušíc prohlásil, že se chce v budoucnu věnovat biologickému výzkumu. Což se mu částečně vlastně vyplnilo, hehe. Když nad tím tak přemýšlím, je s podivem, že se mu a jemu podobným (nejen spoluhráčům z Led Zepp, hehe) dosud vyhnul společenský lynč okolo MeeToo a podobných iniciativ. Ale zpět k muzice. Říká se, že Jimmy byl čistý samouk, nicméně ač je to z velké části pravda, prvních pár akordů mu ještě ve škole ukázal starší kamarád. Dál se prý učil z poslechu desek. Nicméně málokdo ví, že mu v jeho začátcích pár lekcí dal i John McLaughlin. Další zajímavostí, o které ale určitě každý ví, je, že jeho první elektrickou kytarou byla Futurama Grazioso (Jolana) české výroby. Stejný model používal i George Harrison. Jimmy hře na kytaru absolutně propadl a bral ji tehdy všude. Učitelům s ním nakonec došla trpělivost a začali mu ji zamykat a vracet vždy až po vyučování. Někdy na počátku 60. let byl díky svému rostoucímu věhlasu rekrutován do své první známější kapely – Neil Christian and the Crusaders a začal s nimi intenzivně vystupovat. Tempo a podmínky byly ale natolik zničující, že mladý Page, ač ve škole přeborník v překážkovém běhu, nakonec skončil s velmi vážnou mononukleózou a profesionálnímu hraní se na čas vzdal. Měl totiž ještě jednu vášeň a to bylo malování. Zapsal se na uměleckou školu a chvíli to vypadalo, že je s muzikou amen. I přesto občas někde vystupoval. A tak se jednoho dne stalo, že si ho na pódiu všiml člen kapely, která ho následně požádala o pomoc při nahrávání studiového alba. Jednorázová spolupráce nakonec vyústila v stálý job a Jimmy se během 60. let postupně stal v Británii studiovým esem. Má na svém kontě nespočet sessionů a za ty nejznámější zmíním např. Cockerovu verzi skladby With a Little Help From My Friends, I Can’t Explain od The Who, bondovskou titulní píseň Goldfinger, Donovanův Sunshine Superman, Downtown Petuly Clark a tak všelijak podobně. Nějaká výpomoc proběhla i pro The Kinks (původně se tradovalo, že Jimmy hrál i na veleznámé You Really Got Me, nakonec se ale zdá, že to není pravda) či Rolling Stones. Těch sessionů bylo prý tolik, že si to sám Page všechno ani nepamatuje. Nicméně právě toto období bylo velice zásadní pro celé působení v Led Zeppelin. Během let ve studiu si Jimmy osvojil všechny možné nahrávací triky, díky nimž poté dokázal způsobit revoluci a posunout na konci 60. let hranice možného právě první deskou Led Zeppelin. Byl to právě Jimmy, který zvuk 60. let dokázal přetransformovat a ohlásit tak nástup nové dekády. Určitá plochost, břinkavost a křehkost zvuku 60. let byla nenávratně pryč. Ještě nikdy žádná kapela nezněla tak dynamicky, tvrdě a mohutně, jako právě na Led Zeppelin I. a později. K tomu se ale ještě vrátím. K vysvětlení, kde se vlastně vzali Led Zeppelin, je nutno zmínit ještě jednu kapelu a tou jsou Yardbirds. Což je možná nejzvláštnější kapela všech dob, hehe. Vystřídali se v ní totiž tři ultimátní kytarové legendy – Eric Clapton, Jeff Beck a Jimmy Page. Opravte mě, pokud se mýlím, ale žádná druhá taková kapela neexistuje, hehe. Když byl v roce 1965 Clapton takovým úsměvným způsobem odejit (dlouho se říkalo, že odešel sám, protože nesouhlasil s popovým směřováním původně bluesové kapely, nicméně celé je to trochu jinak – on totiž nebyl tak úplně oblíben a svůj odchod navrhl trochu nevážně, aby si vytvořil lepší vyjednávací pozici, nicméně pak byl velice překvapen, že mu to jaksi nikdo nerozmlouval, hehe) z Yardbirds, byl za něj osloven Jimmy Page, který se však v té době ještě nechtěl vrátit k vyčerpávajícímu životu kapely a doporučil za sebe svého kamaráda Jeffa Becka. Nedávno dokonce vyplavalo, že Page byl osloven jako možná náhrada za Claptona ještě dříve, jelikož se zvažovalo, že bude z Yardbirds vyhozen. Jimmy však i tehdy odmítl. Beck se mu později odvděčil darováním své kytary Fender Telecaster, kterou si Page později psychedelicky přemaloval, shodou okolností na ni zároveň nahrál celou Led Zeppelin I. a v samotných začátcích obrážení štací to byla i jeho kytara číslo 1. Třetí nabídka přišla v roce 1966, když baskytarista Paul Samwell-Smith ohlásil okamžitý konec a Jimmy byl osloven jako dočasná náhrada. Už týden poté však Beck s Pagem kuli plány, že se podělí o pozici lead kytaristy a tehdejší rythm kytarista Yardbirds Chris Dreja přesedlal nakonec na basu. Toto složení však nemělo dlouhého trvání. Během amerického turné toho roku se Beck psychicky složil a kapelu opustil. Navzdory Jimmyho nadšení však kapela už jen chřadla, až se s konečnou platností odchodem zpěváka Keith Relfa a bubeníka Jima McCartyho víceméně rozpadla. Jimmy však rozhodně končit nehodlal. Tehdy měl až neuvěřitelné štěstí na všech frontách. S novou vizí se dal do hledání nových spoluhráčů. Nejprve potřeboval zaplnit post zpěváka a hlavou mu vířilo hned několik jmen. Z výběru bylo jasné, jakou představu o novém zpěvákovi Jimmy měl. Jako prvního oslovil famózního Steva Marriotta ze Small Faces, jehož tehdejším manažerem byl však nechvalně proslulý Don Arden (mimo jiné otec jisté Sharon Osbourne), který Jimmymu zanechal krátký vzkaz, který zněl „Jak by se ti hrálo se zlámanými prsty?“. Z vyjednávání tedy jaksi sešlo, hehe. Osloven byl dále např. Steve Winwood z Traffic, který měl však v té době jiné závazky. No a zlom přišel až se jménem Terryho „Superlungs“ Reida, který by možná zájem měl, nicméně zrovna ho tehdy čekalo turné s Rolling Stones a měl snad i nějaké komplikované smluvní závazky jinde, což bohužel znemožňovalo jakoukoliv spolupráci. Ten však za sebe doporučil jistého neznámého ani ne dvacetiletého zpěváka z Birminghamu jménem Robert Plant. Dodnes si Reid vyčítá, že to tenkrát nevzal, protože jak víme, jeho kariéra nijak zvlášť úspěšná nebyla, ač to byl neskutečný talent s dechberoucím hlasem. Aretha Franklin kdysi s jistou nadsázkou po návštěvě Velké Británie prohlásila, že se tam neděje nic zajímavého kromě Terryho Reida, hehe. Terry však řekl Jimmymu, že se určitě musí podívat na „toho kluka, kterej vypadá jako řeckej bůh“, hehe. Dokonce snad zmínil i Bonhama, jelikož se s oběma potkal v dobách kdy spolu hráli v kapele Band of Joy. To jsem zjistil relativně nedávno. Vždycky jsem si myslel, že Bonhama přivedl do kapely až následný Plantův návrh. Nejspíš proběhlo obojí. Když se tedy Page zajel spolu s manažerem Peterem Grantem podívat na Robertovo vystoupení s podivnou kapelou s názvem Hobbstweedle, byl šokován tím, co s hlasem Plant dokáže. Nedokázal pochopit, že se Plant ještě nedokázal proslavit a bál se, že to bude nějaký asociál, se kterým nikdo nevydrží. Nakonec však prohodili pár slov a Robert byl pozván k němu domů do Londýna, aby si vyzkoušeli, jestli jim to půjde dohromady. Po cestě dostal Robert facku od jakési postarší paní, která na něj zároveň křikla, aby se ostříhal, hehe. Pověrčivý Plant to vzal jako špatné znamení. Kromě toho, že o sobě zjistili, že jsou oba blázni do blues, si vyzkoušeli Jimmym přepracovaný tradicionál, který proslavila Joan Baez, Babe I’m Gonna Leave You. O hledání nových členů do kapely se dozvěděl i jistý John Paul Jones, který stejně jako Jimmy působil jako studiový muzikant, znali se tedy z dřívějška. Dokonce si oba zahráli v roce 1966 ve skladbě Beck's Bolero. Sessionu se účastnil ještě Nicky Hopkins a Keith Moon. Nevím, jak vy, ale já tenhle vál považuju za jednu z největších pecek 60. let, hehe. Dokonce tehdy uvažovali, že spolu založí kapelu, na což samozřejmě nakonec nedošlo. Každopádně, Jonesy prý Jimmymu sám zavolal, zeptal se, jak se má a nakonec jen tak mezi řečí prohlásil, že kdyby náhodou sháněl basáka, že by to vzal, hehe. Nakonec bylo potřeba přesvědčit Bonhama, se kterým to bylo těžký. Když si ho Page jel poslechnout, rozhodl se, že ho prostě musí mít, že neexistuje jiná alternativa. Bonham však tehdy chytnul stálou práci u Tima Rose a rozhodně se mu nechtělo opouštět jistý a na tu dobu pro něj slušný výdělek. Navíc mu jeho manželka Pat zakázala mít s Plantem cokoliv společnýho, protože to nikdy k ničemu nevedlo, hehe. Prý ho bombardovali telegramama a pravidelně mu volali do jeho oblíbený hospody a snažili se ho přemluvit. Když se nakonec všichni sešli, aby si vyzkoušeli, jak jim to bude znít, prý to byl magický moment. Začali peckou od Yardbirds s názvem Train Kept A-Rollin’, kterou pak v začátcích hráli často i naživo. Bonham se tak nakonec rozhodl, že hudba budoucích Led Zeppelin ho prostě baví víc, než Time Rose. Vzpomněl jsem si na historku, kterou vyprávěl Plant v jednom rozhovoru. Bonzo prý v 60. letech vystřídal množství kapel. Nikde ale dlouho nevydržel a jeho oblíbený způsob, jak kapelu opustit, bylo prohlášení, že si musí odnést bicí na vyčištění. Pak už o něm samozřejmě nikdo nic nevěděl, hehe. Robert i Bonzo byli však v rodící se kapele považováni za úplné nováčky z vidlákova. Jak ale před pár lety prohlásil Page, rozdíly se velice rychle s přibývajícími zkušenostmi setřely. O tom ale zase někdy příště.
antony Antony Klaun ve věku hudby 4.5.2021 12:20  64642
BublaPravděpodobně ano, nezkoumal jsem. V odkazovaném seznamu se ale nenachází.
bubla Bubla přesto - nebo snad právě proto 4.5.2021 12:17  64641
AntonyHehe, takže Communication Breakdown je skutečně originál.
antony Antony Klaun ve věku hudby 4.5.2021 12:07  64640
Tady je externí autorský podíl ve skladbách LED ZEPPELIN rozepsán docela podrobně:

List of Led Zeppelin songs written or inspired by others
bubla Bubla přesto - nebo snad právě proto 4.5.2021 09:43  64639
Ravil, ŠtěpánDíky za info. Já toho Jansche znám jen okrajově a zjevně se mu na rozdíl od jiných nepovedlo procpat k spoluautorství, takže třeba tyhle souvislosti mi unikají. Tyhle prvky se mi na jejich albech hodně líbí. Doufám, že budou ještě nějaké další objevy tohoto typu, hehe.
bubla Bubla přesto - nebo snad právě proto 4.5.2021 09:37  64638
PepaTak už jsem pochopil hodnocení, takže k tomu budeme přistupovat asi stejně. U prvního alba teda docela shoda, hehe. Nikdy mě vlastně nenapadlo, že ta kapela byla zkušenostmi nevyrovnaná, ale máš pravdu.
stev stev 4.5.2021 03:30  64637
RavilJojo, Page si přímo půjčoval od Janchse minimálně ještě v Bron-Y-Aur Stomp, kde navázal na jeho Waggoner's Lad. I když tyto dvě věci nebyly ani Janschovy originály.. Každopádně tento vliv je jedna z věcí, co Zeppeliny zásadně odlišuje od jiných hardrockových band té doby.
keysersoze KeyserSoze Hrdý fanoušek synthpopu! 3.5.2021 21:10  64636
HonzaOpět mňamková recenze, děkuji.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 3.5.2021 20:56 - Oblíbené kluby (11:28) 64635
Bubla [64632]: dokonalé!
Chtělo by to už udělat nějakou databázi recenzí ...
pepanovacek PepaNovacek 3.5.2021 20:42 - Klub Politika a dění ve světě (10:40) 64634
Honza Honzo, upřímně - docela jsi mě nasral. Vono Ti nestačilo psát brilantní recenze o Pink Floyd? Ty v tom jako hodláš pokračovat i u Led Zepellin? Nebo co? Koprdelec?

Taky se mi na Bonhamovi líbí, jak bubnuje, hehe. A ještě jsem si vzpomněl, jak jsi psal o artrockové sektě, která poslouchá Wilsona, hehe, to se mi líbilo.

Nádherně jsi to napsal, dost často mám při čtení Tvých recenzí výčitky svědomí, které možná časem přejdou v deprese, pokud budeš pokračovat tímto způsobem. Hehe.

Moc děkuju za krásný čtení.
ravil_saton Ravil Saton Indigo opět žije - 18.11. Chapeau Rouge - www.indigoseries.com 3.5.2021 20:35  64633
Blackmountain side totiz uz pred nima do pisnicky rozvinul Bert Jansch heh: https://m.youtube.com/watch?v=hkX7Q2J7k48
bubla Bubla přesto - nebo snad právě proto 3.5.2021 19:45  64632
Led Zeppelin (1969)

Led Zeppelin jsou jednoznačně moje nejoblíbenější kapela z těch, které by se daly označit za hard rock, protože většina klasických hard rockových (a později heavy metalových) kapel mě vůbec nebaví. Je to samozřejmě tím, že Led Zeppelin jsou hodně bluesoví a mají i akustické až folkové, indické nebo psychedelické věci. Musel jsem si na ně chvíli zvykat, to už jsem tady myslím v minulosti popisoval. Zlom přinesl poslech Since I’ve Been Loving You, protože takhle krásně podané blues se skutečně jen tak neslyší. Jejich styl i individuální styly mi fakt sedly. Pak jsem velice rychle pronikl do celé diskografie, která bohužel není úplně nejrozsáhlejší.

První album má klasický obal, který k názvu kapely musel napadnout každého jako první. A ve vztahu k obsahu alba je docela výstižný. Nemyslím si, že Led Zeppelin byli nejoriginálnější a nejpřevratnější kapela na světě, zejména ve svých začátcích. Jejich inspirační zdroje jsou zřetelné, už jsem to tu i psal – a nechci tím snižovat fakt, že asi opravdu přinesli nový zvuk a vůbec všechno zahráli skvěle. Ale přesto se i v tomhle raném období výrazně odlišovali od průměru či normálu. Hlavně to byla kapela čtyř skutečně famózních muzikantských osobností. Plant má něco, čím se v mých uších jasně odlišuje od spousty jiných ječivých zpěváků, převážně jeho napodobovatelů. Připadá mi upřímný a ne teatrálně slizký. Na Pageovi se mi líbí jeho všestrannost. Není to ten typ kytaristy, co hraje pořád to samé. Na Bonhamovi se mi líbí, jak bubnuje, hehe, zejména v některých písních. No a Jones má spoustu skvělých basových linek, které neumím zahrát, a do toho okořenil styl skupiny svými výbornými skladatelskými a klávesovými příspěvky. Dohromady jim to fakt šlo, hehe.

Good Times Bad Times je bomba a jako první písnička na prvním albu ukazuje, že tohle je opravdu prvotřídní kapela. Všechny tři nástroje jsou tady naprosto perfektní a mají prostor vyniknout (zpěv samozřejmě taky). Skvělý je kontrast celkem umírněné rytmické kytary, vynikajících rychlosól a občas samostatně probublávající basy. Refrény mají skvělou energii a moc se mi to líbí zvukově.

Druhou bombou je Babe I’m Gonna Leave You. Překrásná balada s mým oblíbeným Plantovým vokálem na téhle desce. Je tam spousta nádherných detailů, třeba vyhrávky na akustickou kytaru, nebo efekt okolo 2:10-2:20, který zní jako inspirace pro Pink Floyd – Echoes. Celkově mi ta kombinace akustické kytary a divokých bicích připomíná Tommyho, který ale vyšel až o pár měsíců později. Našel jsem si starší nahrávky původní autorky Anne Bredon a dál Janet Smith a Joan Baez. Pan Stránka a pan Rostlina to oproti verzi od Joan ještě celkem posunuli. I náladou je to jiné, ty staré folkové verze jsou takové rezignovaně osudové, Plant do toho dal jakýsi vnitřní boj. „I’ve got to ramble,“ hehe. Tohle je asi moje nejoblíbenější písnička z celé desky.

You Shook Me je dobré těžkopádné blues, ale v kontextu alba je to o něco slabší kus. Plant se snaží to vytáhnout takovým farloweovsky exhibicionistickým projevem, ale nejvíc mě na tom baví varhany pana Jonese a harmonika. Ale ani kytarové sólo a stereokroužení bicích není špatné.

Pomalu pokračujeme s Dazed And Confused. Výborná písnička vykradená z alba The Above Ground Sound of Jake Holmes, což je mimochodem docela pěkná folková deska s prvky jazzu a psychedelie, která ukazuje velmi osobitého, charismatického skladatele a kytaristu. I vokální styl má blízko k Plantovi. Pan Stránka k tomu přidal jeden výrazný kytarový riff, ubral amatérsky-indickou sólovou kytaru a nahráli to profesionálněji a včetně super bicích. A je to pro mě bomba, krásně zlověstná. Zvlášť bych zmínil tu výbornou rychlou instrumentální část končící townshendovskými akordy.

Your Time Is Gonna Come je středně jemná psychedelie, v níž má asi výrazně prsty Jones, který tady také hraje krásně na varhany. Nepřehlédnutelná je inspirace Dear Mr. Fantasy až po vykrádačku toho riffu ve slokách. Refrén mi připadá zase trochu a la Rolling Stones. Výsledek je nádherný díky kombinaci usedlých ringovských bicích, varhan a překrásné akustické kytary. Pro mě je to čtvrtá jasná bomba na téhle desce. A je to krásně podané Plantem. Líbí se mi třeba, jak před závěrečným sborem vyblije hrozivé „You‘ve been bad to me woman, but it's coming back home to you“.

Black Mountain Side je pěkná Pageova instrumentálka s tablistou, hehe. Ten hlavní motiv, okolo kterého pidliká (c) kdo vlastně? mám rád. Škoda, že to nerozvinuli do nějaké písničky.

Communication Breakdown je asi nejprogresivnější song na desce. Na albu vydaném v roce 1969 zní až nepatřičně, je to styl a zvuk 70. let, nebo ještě i raných 80. let. Tohle zjevně ovlivnilo hodně kapel. Řada z nich si z toho vzala hlavně ten primitivistický kytarový riff, hehe. Jestli to něco připomíná, tak malilinko Monkey z Bílého alba, ale fakt by mě zajímalo, jestli i tohle je odněkud vypůjčené (ne že bych jim to chtěl podsouvat, hehe). Není to moje nejoblíbenější věc, ale oceňuju ji a má přiměřenou délku.

I Can’t Quit You Baby, druhý bluesový cover, je o něco zajímavější než ten první. Super kytara a bicí, občas nějaká nečekaná změna. Ale taky bych ji neřadil k úplným vrcholům alba.

Závěrečná dlouhá divoká jízda How Many More Times mi vždycky trochu připomínala Animals (ty první zpívané části) a Doors (Hunter). Ale jenom trochu. Moc se mi líbí její plynulost, i při té délce tam pro mě není žádné hluché místo. Bonham je místy pěkně utržený z řetězu, líbí se mi i smyčcová kytara. Takže pátá bomba na závěr.

Opravdu skvělá deska, zvlášť na svou dobu, která ale byla specifická tím, jak rychle šel hudební vývoj kupředu a kolik naprosto odlišných osobitých stylů koexistovalo v rámci populární hudby. Není problém pochopit, proč se zrovna Led Zeppelin téměř okamžitě katapultovali až na vrchol, zůstali na něm po celou svou kariéru a ovlivnili spoustu dalších. Album až na pár zpestřujících výjimek představuje kapelu asi tak, jak zněla naživo (po zkrácení sól, hehe). Repertoár se ještě ustaluje a doplňuje bluesovými covery, které nejsou špatné, ale nepatří mezi to nejlepší a nejzajímavější, co tahle kapela může nabídnout. Naopak vlastní tvorba je slibná až výborná.

Protože by i u Led Zeppelin byla nuda dávat všemu 5/5, tak budu opět malinko rozlišovat, která jejich alba považuji za o něco lepší než jiná. A první album Led Zeppelin je výborné, ale celkově pro mě ne úplně top.

4,5/5
ravil_saton Ravil Saton Indigo opět žije - 18.11. Chapeau Rouge - www.indigoseries.com 2.5.2021 21:04  64631
To je na hranici muzikantského a exhibicionistického či homo-erotického snu, ale dobře.
pepanovacek PepaNovacek 2.5.2021 08:47 - Klub Politika a dění ve světě (10:40) 64630
Dneska se mi opět zdál tzv. muzikantský sen. Byl jsem asi v nějaké hospodě. Určitě s Martinem Ryšanem, se kterým jsem se znal přes dvacet let, před pár lety spáchal sebevraždu (měl pohřeb ve stejný den jako Diesbies) a hrál taky na baskytaru v kapele Zikkurat. Byl tam taky Lukáš, řečený Gilbert, který chodil kdysi na Loupuch. Šel jsem buď na záchod nebo si koupit pití, a od jednoho stolu na mě začal mluvit jeden kluk, něco v tom smyslu, že někde na koncertě byl Martin ožralej a vytahoval na pódiu péro. Řekl jsem mu, že nevím, že to je jeho verze a že já tam nebyl. Pak se do toho vložil Michal Pavlíček, který u stolu seděl, a potvrdil jeho slova, řekl, že ta kapela hrála v létě na festivalech – ptal jsem se ho na název – odpověděl nesrozumitelně, až napodruhé jsem rozuměl – kapela se jmenovala Vrba. Pak tam najednou byl Odon a začal to taky potvrzovat. Tak jsem si o tom povídali, a já pak řekl, že mně stačilo hraní s Koubkem. Pavlíček se trochu zarazil a řekl něco jako, že mám odvahu o něm mluvit, když je mrtvý, ale že to chápe a taky se trochu usmíval, asi věděl svoje. Řekl jsem, že mě Martin samozřejmě spoustu věcí naučil a jsem mu za mnohé vděčný, ale že být s ním v kapele, bylo utrpení. Nejzvláštnější na tom snu bylo, když jsem řekl Odonovi: „Vždyť Ty jsi taky mrtvej.“ Když jsem se pak vracel ke stolu, šel jsem kolem pódia, kde byla zvuková zkouška, na bubny hrál Klauda Kryšpín, a došlo mi, proč tam je ten Pavlíček – že asi bude koncert výtěru, hehe.
bubla Bubla přesto - nebo snad právě proto 1.5.2021 22:10  64629
MarekTo jsem nečekal, ale těším se.

[ 44513 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt