Marillion – Afraid of Sunlight (1995)
Další z desek Marillion, se kterým jsem se nikdy před tím nesetkal. Je to první album, které se nedostalo do Top Ten ve Velké Británii. Deska mě nebavila a skoro se mi nechtělo opětovně ji poslouchat. Ale vždy jsem se přemohl, zejména kvůli naději, že se chytím. Nechytil.
Hned první věc Gaspacho mě řekněme zklamala. Nejdříve ohlašování začátku boxerského zápasu, reálné zvuky, navazuje hezké vybrnkávání kytary, uplyne 45 vteřin a až potud „je vše v pořádku“. Ale proč to najednou ten Ian Mosley zkazí tím, že začne bubnovat tuctový, profláknutý rytmus, který skladbu pro mě úplně zbytečně sráží o několik poschodí níže. Díkybohu není tento zvuk bicích po celou skladbu a ostatní pasáže se zpěvem a kytarou a později s celou kapelou znějí poněkud lépe. Dobrá je závěrečná pasáž skladby od 5:35, kdy se ve skladbě aspoň trochu něco děje… Ale jako otvírák je to slabé a neslazené kafe.
A hned druhá Cannibal Surf Babe je taková nějaká jiná či nemastná neslaná, retro styl. Aha, Marillioni se rozhodli vzpomenout Beach Boys a Wilsona, takže píseň je v podivném surfin´stylu, který Hogarthovi ani kapele nevěřím. Píseň ve mně nic nezanechala.
Až tedy skladbu Beautiful považuji za „normální“ Marillion kousek, která by mohla mít ambici zaujmout, ba co víc třeba se mi i líbit. Špatná věc to není, ale je to moc málo, na to co očekávám. Pouze ničím nevyčnívající pomalá skladba, která mi v refrénu trochu připomínala Easter.
Afraid of Sunrise je první ze dvou skladeb na albu o obavách (což je vetknuto i do názvu desky), tato první je obavou z východu slunce. Nepátral jsem proč. Ale hudebně je to pouze skladba, co na desce plyne vcelku příjemně, ale uplyne a nic to v člověkovi, tedy ve mně nezanechá. Škoda.
Out of this World má hezký zadumaný dvou a půl minutový úvod, hezký zpívá Hogarth, pak vládu převezme ve stejném tempu kytarové sólo – moc hezké, další předěl po čtyřech a půl minutě, který vyústí do dlouhého klávesového wrightovského tónu se zvuky reálného hovoru. Nešťastný a smutný výraz zpěvu, toto je z těch skladeb, kam se to hodně hodí. Ve skladbě je vytvářená krásná tajemná atmosféra, konečně výborná věc na albu.
Afraid of Sunlight
Ústřední věc na albu po několikaminutovém rozvážném rozjedu pokračuje několika vlnami, kdy roste a nabývá a zase se jakoby smršťuje a choulí do sebe. A v poslední třetině vygraduje, aby pak šla do klidného závěru, druhá dobrá až výborná věc.
Beyond You je opět z těch skladeb, které nemají v sobě nějaký výraznější háček, osten aby mě zaujaly, a je to jen další variace už často slyšené formy.
Závěrečná King je asi „nejtvrdší“ skladba na albu a také mě celkem potěšila. Má svoji atmosféru, je členitá a barevná a považuji ji za třetí výbornou věc na desce.
Celkově je album pomalejší, možná zadumanější, což by mi jako posluchači vyhovovalo, ale potenciál části těch pomalých skladeb nebyl využit a jedná se často o málo zajímavé kousky, které nedovedly ve mně vyvolat nějaké větší emoce. Tři skladby, co se mi líbí, to považuji za chudý výsledek. Aspoň že má deska „jen“ necelých 52 minut, ale za to jim body nepřidám.
2/5
|
Registrace nového uživatele 
