Marillion – Anoraknophobia (2001)
Toto CD sice nějakou dobu vlastním, ale opět až toto hodnocení mě přimělo se do něj více ponořit.
A Between You and Me
Vždycky jsem ten krásný klavír na začátku skladby zesílil a po pár desítkách vteřin jen nerad číhal se stažením hlasitosti na ten jůtůovský rozběh. U2 neposlouchám a jejich desky neznám, tak asi nejsem zvyklý na „takovou“ muziku. Nepřidal mi ani ten první až socialisticky optimistický verš: „Today I saw music in the sky“. A proto se mi skladba jeví jako ne moc zajímavá odpichovka na úvod desky. Nic víc. Škoda, mohla to být tak dobrá věc….
Quartz
Tak to je úplně jiná hudba, tady můžu nechat volume doprava furt. Ta parádní basa v začátku a dál ve skladbě, taková trochu funky kytara a podbarvení klávesy. Basa je tady opravdu luxusní, velmi zdatně ji doplňují klávesy. Akorát ten trochu tuctový refrén zbytečně celkové vyznění sráží. Dočkáme se dokonce i „rapu“, ale odpouštím skupině, podle mě to je v únosné formě a do skladby se to celkem sedí. Věc má pro mě zvláštní náladu a atmosféru, není to bomba ale zajímavá a dobrá skladba ano.
Map of the World
Zepelínovská kytara v úvodu leccos slibuje, ale z toho se jen málo vyplní. Málo vzrušivá skladba, jaký rozdíl oproti předchozí – sloka sloka refrén sloka refrén sólo nazdar, to mě moc nebaví.
When I Meet God
Hogharth pokládá Bohovi naléhavě otázky a k tomu zní důstojně varhany, akustická kytara i lesy smyčců. Pro mě styl, který mi není cizí. Potěšily použité hammondy a vůbec zvuk kláves. Ale na mě tato skladba trochu působí, jakoby autoři naplno nevyužili její potenciál - více než devítiminutovou plochu spolu se závažným obsahem textu. Není to pro mě úplně tak závažný nedostatek, takže celkově se mi skladba líbí a považuji ji za tu lepší na albu.
The Fruit Of Wild Rose
A to je zase jiný šuplíček hudby. Opět skvělá basa, najazzlá kytara a úsporné klávesy, jo to se mi líbí, co to je blues, country, jazz nebo co, ale to je jedno, hlavně že to šlape a baví mě to.
Separated Out
To je rychlá a poměrně tvrdá skladba, jejímž skoro jediným ozvláštněním jsou použité jakési zvukové ukázky z filmu. Skladba rychle odpádí pryč a mnoho nezanechá.
This Is The 21st Century
Líbí se mi, jak tady Hogarth zpívá. Na to jak je skladba dlouhá není hudebně chudá, je taková úsporná. Není to špatná věc, dobrý je zvuk kytary v sólech a ten floydovský závěr cca od 9.minuty i s tím „vrčením ala Obscured by Clouds“, s kytarou a klávesy je úžasný.
If My Heart Were A Ball It World Roll Uphill
Skvělý začátek s ruchem na ulici a zase se „zepelínovskou kytarou“. Pod tím a i po celou skladbu úžasná basa. Ten houpavý rytmus je skvělý a podmanivý, dobře se u toho pokyvuje hlavou. V polovině skladby vygradování a následné zpomalení do jazzového nádechu. Ve sluchátkách slyším z CD praskání elpíčka, krásná psychedelie. Vygradování závěru je pozoruhodné (never do that, never do that…). Jedná se o perfektní závěr alba a tato skladba je asi nejlepší na něm.
Postupným posloucháním alb Marillion mě čím dál víc ruší ve skladbách refrény. Kdy jsou tyto melodicky čím dál víc stejné a Hogarth je zpívá pořád tím stejným způsobem.
Zdá se mi, že jim nejlépe jdou delší skladby, kde mají větší plochu k hudebnímu vyjádření a výsledek je pak lepší.
Za Quartz a poslední dvě skladby:
3,5/5
|
Registrace nového uživatele 
