Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 63702 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 22.7.2022 09:33  72912
SAGA
První čtyři alba - srdcovka až kult. Pro mne, tedy. Pak náhle strašný propad, jakési "zestudenění" a konec všeho, co mi na té kapele přišlo dobré. Ani pozdější desky na mne už nezabraly.
Ale první čtveřice je absolutní.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 22.7.2022 08:31  72911
SagaHodně jsem jeden čas (na vejšce +/-) poslouchal. Nevím proč se mi dnes občas pletou s Rush!
:-))

stev: moc díky za postřehy. Koncentrovaný příspěvek s mnoha fakty. Paráda.

Ambrosia - debut - neznám a zkusím.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 22.7.2022 08:12  72910
stevVýborný report ze všech stran. Díky.

Interesují mne "vykopávky", protože o ně při objevování často jde, hned vedle objevů novinek. Piš častějc.

AMBROSIA
Hned jsem je vytáhnul z archivu, abych si je připomenul. Je to ten okouzlující druh zpěvných kapel na pomezí art rocku a soft rocku, jako další mne napadají třeba KESTREL nebo CAPABILITY BROWN. Hudebně je debut AMBROSIA absolutní TOP! Jsem rád, žes je připomenul, takové muziky není nikdy dost. Je opravdu příznačné pro sedmdesátky, jak většina i naprosto obskurních archeologických raritek přináší nádhernou muziku, která se trefuje přímo do srdce. Jakoby se to v té době ještě nenaučili dělat blbě.. :)

ZON
Neznal, seženu, to mne zajímá.

The PRETTY THINGS
Ti jsou naopak mojí poslechovou stálicí. Všechny jejich desky do roku 1975 nezřízeně miluju ve všech jejich stylových proměnách. Naprosto zásadní kapela, která v nejprve kulminující, posléze doznívající době mersey psychedelie předznamenala art rock. To znamená, že pomáhala stanovit jeho dílčí postupy již ve druhé polovině 60. let, společně například s The NICE. Dávno před vznikem YES, PINK FLOYD a dalších.

Todd Rundgren
Bezva, že ho zmiňuješ. Předlouhá léta můj favorit, nakoupil jsem si kdysi několik jeho CD a opakovaně se k němu vracím. Vždycky si pak říkám, že ten chlap je génius a proč si ho nepouštím víc. Dívám se, že toho udělal mraky, neznám zdaleka všechno (jeho projekt UTOPIA je pro mne jednou ze zásadních kapel v oblasti art rock fusion) Takových přehlížených osobností je (nejenom) v hudební branži hodně, nemůžeme znát všechny. Ale je dobré je připomínat, zaslouží si oni i posluchači/hledači.


Během doby, co to píšu a dělám si kafe, hraje AMBROSIA debut. To je taková BOMBA!
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 22.7.2022 08:09  72909
SagaKoncert bol skvelý, hrali s prídavkami čistého času 110 minút a vekový priemer návštevníkov cca 55 rokov, asi tisíc ľudí, Michael Sadler vo skvelej forme, aj kapela sa bavila. Veľký prierez ich tvorbou, Nemci spievajú texty kapely spolu, Saga je v Nemecku ako doma, Sadler má /mal manželku Nemku, vie veľmi slušne nemecky...
Šesťdesiatnici v tričkách s logom SAGA, pohoda, pekné emócie...
stev stev 22.7.2022 03:44  72908
vykopávkyJinak ještě pár malých objevů z nedávné doby. Ambrosia, která tu byla zmíňena jen nedávno ve výčtu u kapel Mayaka. Na tak zajímavé seskupení ze 70-tek jsem dlouho nenarazil. Na první pohled mi to přišlo trochu obyč, příliš povědomé, ale jejich dvě desky (první zejména) pro mne přerostly v ztracené klenoty ze z této doby. Když smícháte věci jako Kansas, Yezda Urfa, Nektar, Styx a kanadské FM. Zalíbila se mi i podobného ražení, ale o něco obskurnější kapela Zon, která pro změnu zní jak Styx se zpěvákem co má hlas úplně jak M.Sadler ze Saga. I přes ty zmíněné podobnosti, interpreti originální.

Též mne celkem nečekaně přirostlo album The Pretty Things - S.F. Sorrow, deska co předznamenává budoucí koncepční alba, rockové opery. Z 60.let se vůbec těžko nachází v tomto žánru. Toto je trochu směs jedničky Moody Blues a psychedelie někde z doby beatlsáckého Revolver.

No a pak mě třeba překvapuje, to sice není úplně nedávný objev, ale o něm tu snad taky nikdy nebyla řeč - Todd Rundgren. Pro mě se z něj vyklubal asi nejoblíbenější sólový interpret, naprostý génius. Jeho tvorbu (zejm.70-ky) jsem začal poslouchat až někdy před třemi lety (kdy jsem v jedné recenzi našel přirovnání jeho hlasu k Mercurymu na jedničce Queen, kterou jsem tehdy sjížděl), zatím mě nepřestává fascinovat.
stev stev 22.7.2022 03:04  72907
MarillionPřiložím svoji špetkou k vašemu maratónu s Marillion. K těm s Fishem. Fugazi je pro mě nejslabší album, Script je asi mé nejoblíbenějí z této éry. Navzdory tomu, že tam je kritizovaný Pointer, možná i díky němu to album má takovou jedinečnou (byť lehce klaustrofobní) náladu. Fugazi mě nechává tak nějak netečným, hlavní dvě emoce co mě napadají - podrážděné a útočné. Druhé s Fishem by bylo Clutching at Straws, které netrpí jistou vynucenou ambiciózností oslavovaného Misplaced Childhood, které je často uhlazené až vlezlé. Clutching mi přijde co se týče nápadů a melodií zajímavější, nenucenější.

F-Marillion mi přijde těží v 80.letech především z báze fanoušků hladových po progu 70.let. Tak jako když spoustu let nezavadíš o pěknou bábu, samý vyblitý punkerky a pak se objeví ta, která vzdáleně tím účesem, oděvem, pohyby, či úsměvem připomíná tu kočku ze sedmdesátek. I když krásou ani šarmem tolik neoplývá a je dřevěnější, bereš ji na milost.

H-Marillion jsou pro mne díky natolik odlišnému typu zpěvu a projevu v podstatě jiná kapela, vzdálená pokusu o imitaci PG-Genesis. Přesto ani tato inkarnace mi zas tak moc neříká. Nejlepší mi přijdou Marbles, které se mi hodně líbí. Možná je to i proto, že to byla první deska co jsem slyšel. To ostatní už mě z větší části nechytlo. Zkoušel jsem v průběhu většinu alb od Season's End po F.E.A.R. Chybí mi tam variantnost, nějaký drive, energie, nevím... Atmosféra, kterou jsem vnímal u Marbles se přelila v unylost. Další alba pro mne znamenaly z větší části opakování toho stejného.

Co je ovšem jiné kafe, zmiňoval jsem již kdysi, je sólovka Hogartha "Ice Cream Genius". Vynikající deska, lepší než cokoliv od Marillion. Chemie Hogartha s instrumentalisty zde je pro mne o dost zajímavější než s Marillion - zejména s Richardem Barbierim a kytaristou Davem Gregorym. S Barbierim Hogarth vydal ještě pár věcí, taková pecka to není, ale taky tam jsou momenty.

Co se týče sólo Fishe, začal jsem ho poslouchat více díky spolupráci s Wilsonem, od kterého jsem tehdy hledal vše možné. Jeho přispění je čitelné. Dobře se to poslouchá - věci jako Tumbledown a Johnny Punter, ale neohromuje. Je fakt, že některá alba jsem slyšel jen hodně z rychlíku, ale nevzaly, a už jsem se k tomu nevrátil. Album, které mě asi nejvíc přirostlo celkově je 13th Star, tam mi přijde, že Fish našel jistou rovnováhu, optimální polohu, asi k sobě i ty správné muzikanty (trochu podobně jako u sólo Hogartha)
stev stev 22.7.2022 02:39  72906
LoreleyZrovna jsem se tu chtěl zeptat, zda někdo jede do Loreley, který se po letech zas koná - jelikož já jsem ještě uvězněn v Říši středu. A koukám, že Mayak se opět chystá - bylo by zajímavé slyšet dojmy. Osobně mě tam kromě Hacketta (kterého jsem tam viděl dvakrát) ale přiliš nezaujalo, abych hořce litoval. I tak mě ale mrzí, že tam nemůžu, do té atmosféry. Být v Evropě, neváhám. A i koncert Saga by mě zajímal, jak to dnes ještě dávají. Viděl jsem je taky v Loreley a u nás na Lokti (tehdy bez Sadlera).
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.7.2022 22:54  72905
PepaNTož, to su rád, díky. Mě to dost bere, objevuju v nich nový a nový věci.
Ti LED ZEPPELIN tam jsou, třeba začátek The Big Red Wall.
pepanovacek PepaNovacek 21.7.2022 21:36  72904
Antony 72898Právě mi to dohrálo, a jsem opravdu nadšenej. Vynikající album. Taky Led Zeppelin tam místy slyším. Fakt parádní muzika.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 21.7.2022 18:21  72903
Miro, tak tam všechny pozdravuj, je to moje oblíbené město ;-) A kdysi jsem tam viděl Porcupine Tree s Anathemou jako support.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 21.7.2022 18:17  72902
Som v Karlsruhe, v Nemecku, večer idem na koncert SAGA, zajtra na Loreley, Marbles bude za 10/10, nestíham to tu čítať všetko, až keď prídem domov...
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 21.7.2022 16:54  72901
SamMiro už tady několikrát dával najevo, že sám nebudeš ;-)
sam Sam 21.7.2022 16:44  72900
KeyserŽe i ty Brute?:) Tak ještě může zklamat Miro a budu tu na velebení Marbles sám::)) ale víš co je zajímavé, ani mě se nechtělo zrovinka o této sbírce moc psát, ani nevím proč
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 21.7.2022 16:01  72899
SamMáš pravdu, že Marbles je jedno z jejich nejvíc oceňovaných alb, ale osobně s ním mám odjakživa trochu komplikovaný vztah. Zrovna včera jsem to poslouchal dvakrát po sobě a zatím se mi do psaní nějak nechce. Předem zase hodím spoiler, že tohle po dlouhé době ode mě absolutorium asi nedostane.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.7.2022 14:47  72898
TipBACKHAND - Through The Turbulence (2014)

Jednorázový hudební projekt z Venezuely. Měl jsem jejich CD z Ebay, před pár dny se k uloženému flac souboru vrátil, nevycházím z údivu, jak je to skvělá muzika. Pravidelně takhle prohrabávám svoje bezedné archivy a občas znovuobjevím poklad.

Sestava byla mezinárodní, za pozornost stojí excelentní kanadský zpěvák Phil Naro (plným jménem Phillip Sampognaro 1958 – 2021, zemřel předčasně v 63 letech na rakovinu), kterého si půjčili ze skupiny TALAS (na basu tam s ním hrál Billy Sheehan). Za pozornost stojí, že Naro nahradil ve skupině CONEY HATCH Jamese LaBrieho, po jeho odchodu ke DREAM THEATER. Byl to pan Zpěvák.

Hudebně je na albu Through The Turbulence fascinující směs mnoha vlivů, které ve výsledném efektu dávají cosi jako symfo prog. To je celkem oblíbený styl mnoha jihoamerických interpretů, až by se dalo říct, že je to poznávací znamení latinské Ameriky, což může trošku nudit. Avšak zde jde o provedení, co dovede pěkně zacloumat i s náročným posluchačem. Skladby jsou plné dramatu, nápaditě rozvíjejí témata, nedávají snadno svá tajemství a tak nutí k objevování. Představte si mix EMERSON, LAKE & PALMER, The FLOWER KINGS, YES, RUSH, i ty DREAM THEATER tam vnímám. Znamenitá kytara, náladotvorné klávesy, vynikající kompoziční stavba, prostě paráda. Pětka je na dosah.

K mému překvapení jsou dostupní na Bandcamp, protože jinak se po kapele slehla zem. Je to díky vydavatelství Melodic Revolution Records, které na tomto webu představuje mnoho další muziky od jazzu až po prog metal. Přesně takové objevování miluju!

BACKHAND
Melodic Revolution Records

[ 63702 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt