Marillion – Marbles – 2004
Skoro s úlevou jsem si při prvních minutách říkal, že konečně poslouchám nějaké slabší album, kterému nedám plnou palbu. Pravda je, že postupem se to zlepšovalo, a závěrečná skladba, Neverland, se mi moc líbila, nicméně jsem přesvědčen, že ani s dalšími poslechy se tahle deska do nějakých závratných výšin nevyšplhá.
Druhý poslech – a hádejte, co? No, překvapení, milí hoši. Při první skladbě jsem si říkal to samé, co minule, tahle věc mě nebaví a nelíbí se mi. Ale zlepšovat se to začalo mnohem dřív, a myslím, že to vyleze. Asi ne na plnou palbu, ale vyleze. A v několika písničkách jsem slyšel milé odkazy na The Beatles. Tak to nechám trochu uzrát, a půjdu do alba potřetí.
The Invisible Man
Při téhle skladbě jsem přemýšlel o mnoha věcech. Třeba o tom, že tři poslechy jsou málo na to, aby člověk dokázal dobře vyjádřit svoje pocity. Věřím totiž tomu, že pro někoho to bude bomba (Marek, Sam) a respektuju tento názor. Možná i mně by tahle písnička ještě vyrostla (uvidíme při závěrečném kolečku), ale jak psal Miro, ... nikdy nepretiahneš všetky baby sveta, nikdy nevypiješ všetku pálenku sveta ... teda aj nikdy neprečítaš všetky knihy sveta, nikdy neuvidíš všetky filmy sveta a už vôbec nikdy nevypočuješ všetku hudbu sveta ..., tak s tím se nedá nic dělat, člověk musí chodit do práce (tedy většinou, závidím důchodcům, ale nechci, Ivane, nikoho jmenovat), a pak má taky další různé aktivity a koníčky, třeba běh, kolo, běžky, děti, přítelkyni, vnoučata … takže tahle věc je pro mě i po třech posleších slabší, taky zbytečně dlouhá, řekl bych. Je tam několik pasáží, které se mi docela líbí (ty, které znějí jako Pink Floyd), nejlepší pak pro mě je část kolem sedmé minuty, kde se hraje na sedm.
Marbles I
Milá vsuvka, taková miniatura, kde poprvé slyším The Beatles. Asi by bylo dobré znát texty, protože album na mě působí tak nějak koncepčně. Ale on nám to třeba někdo vysvětlí.
Genie
Tak pokud jsem si myslel, že The Invisible Man je nejslabší písnička na desce, možná po třetím poslechu změním názor. Tohle je pro mě opravdu nicneříkající nuda.
Fantastic Place
A pokračujeme, bohužel (pro mě) v podobném duchu. Navíc smyčce z toho dělají ještě o něco větší přiteplenost. Zaplať pánbůh za to pěkné kytarové sólo.
The Only Unforgivable Thing
První skorobomba. Moc pěkná písnička, pomalá, taková ospalá – to Marillion umí – a hezký je ten úplný závěr, kde zazní buď kostelní varhany, anebo normální varhany, které znějí jako kostelní, hehe.
Marbles II
Druhá příjemná vsuvka.
Ocean Cloud
A konečně taky první bomba. Ano, nejen tahle skladba potřebuje mnohem víc poslechů, jak už jsem psal, takže jsem si zcela jistý, že pro Marka a Sama (a možná i pro další) to bude velebomba. Já toho o ní moc nenapíšu, moc se mi líbí, jak tady doslova čaruje Mark Kelly, pěkná je basa, a několik pasáží je opravdu nádherných, třeba ta tvrdá kolem osmé minuty. Tohle zcela jistě uzraje, chce to jen čas.
Marbles III
Miniatura číslo tři – tyhle krátké vsuvky působí (na mě) velice příjemně.
The Damage
Druhá písnička, která mi připomíná The Beatles, a vůbec, Hogarth už několikrát zpíval podobně jako Paul McCartney, myslím, že ho bude mít hodně rád. Pěkná basa, pěkné vokály, jo, tohle je moc povedená skladba, skorobomba.
Don't Hurt Yourself
Taková obyčejná písnička, ale nevadí mi. Pěkných je těch několik posledních, takových jazzrockově rozevlátých, vteřin.
You're Gone
Trochu mi to připomíná U2, hudebně, zvukově, kromě tedy těch kláves. Kolem páté minuty je pěkná gradace (v tom jsou Marillion opravdu dobří), bohužel ale místo, aby tady písnička skončila, je zbytečně natažená o další minutu a půl. Tahle skladba je taková nic moc.
Angelina
Tak i po třetím poslechu jsem se ujistil, že tohle je pro mě úplně nejslabší skladba na albu. Pomalá, nudná, unylá, utahaná, zní to jako The Shadows, což taky není žádné pozitivum, zábleskem jsou snad jen ty ženské vokály ke konci.
Drilling Holes
Taky žádná sláva. Pěkná je ta mezihra se syntezátorem, lehce Kingcrimsonovská.
Marbles IV
Poslední vsuvka, znovu pěkná, a znovu připomínající The Beatles.
Neverland
To nejlepší na konec? No, asi ano. Moc pěkná skladba, vrchol je kolem páté minuty, kdy po krátkém kytarovém sólu zpívá Hogarth tak, že některá slova opakuje, to je fakt super.
No jo, co tedy s tím? Nemůžu se jen vymlouvat, že jsem album slyšel pouze třikrát, protože stejný počet poslechů jsem absolvoval i u většiny předešlých desek, a tahle tedy moc nevylezla, jak jsem si myslel. Zkrátka Marbles je pro mě nejslabší nahrávka, kterou Marillion udělali.
5,5/10
|
Registrace nového uživatele 
