Genesis - ...And Then There Were Three... – 1978
Tohle LP – jak už jsem jistě v minulosti několikrát psal – přivezl můj spolužák na průmyslovce Michal Havran ze Švýcarska, kam jezdil za svými rodiči, opravdu jen pár měsíců po jeho vydání, takže jsem ho znal dříve, než třeba Foxtrot, Nursery Cryme, The Lamb Lies Down On Broadway nebo Selling England By The Pound, a okamžitě jsem se do něj zamiloval. Před dnešním poslechem jsem si opakovaně říkal, že budu objektivní, a i kritický, pokud bude potřeba. Tak jsem zvědav.
Down And Out
Ty vole!!! To jsem si fakt říkal při poslechu. Taky jsem přemýšlel o svých blábolech při hodnocení Wind & Wuthering, jako, že definitivně končí vrcholné období kapely – no, ona ta cesta z vrcholu byla v případě Genesis hodně dlouhá a hodně pozvolná, jak si uvědomuju. Tohle je zkrátka superbomba, nemůžu písničku hodnotit jinak. Většina je v pětidobém rytmu, refrény pak na čtyři. Opět fantastický zvuk, hodně basů, skvělé bicí, sólo uprostřed (taky na pět) jak z Lamb Lies Down On Broadway (nejvíc mi připomíná In The Cage). Naprostá fantazie, a jak jsem si říkal, že budu objektivní a nebudu myslet na to, že znám album přes čtyřicet let, a mám tedy s ním spojené velice silné a emotivní vzpomínky, tak přesto mě úvodní skladba doslova ohromila. I tady, řekl bych, podobně jako v Eleventh Earl Of Mar je slyšet, že je to společné dílo.
Undertow
Velebomba číslo dvě. Nádherný začátek s piánem a zpěvem, který je oproti Down And Out mnohem klidnější, avšak v refrénech to kapela fantasticky rozbalí a rozsvítí – opět úžasné basy, a Collins hrne svými bubny tuhle písničku do nadpozemské krásy. Po prvních deseti minutách (ale já byl z těch úvodních dvou skladeb hotovej úplně vždycky) si říkám, že poslouchám nejlepší desku Genesis.
Ballad Of Big
Určitě taky bomba, pro mě tedy ano. Zajímavá skladba, takové rozevláté - až jazzrockově – sloky, v refrénech jakoby zpomalení nebo změna rytmu – nebo co, hehe. A moc pěkná závěrečná minuta.
Snowbound
Další z řady slaďáren Mike Rutherforda, nicméně není zdaleka tak blbá a ohavná jako Your Own Special Way, mně nejen, že nevadí, mně se dokonce líbí, a klidně bych ji označil jako skorobombu.
Burning Rope
Nejdelší skladba na albu – a přesto má jen sedm minut. Jasná bomba. Připomíná mi jinou Banksovu věc, a sice One For The Vine. Blýskne se tady velmi podařeným sólem na kytaru Mike Rutherford.
Deep In The Motherlode
Tak tady se Mike vytáhl – ale vlastně celá kapela, protože aranže pravděpodobně dělali všichni. Bomba, až velebomba, pro mě fakt jedna z nejlepších písniček na desce. Výborná je taková ta mezihra, skoro jazzová, a hodně se mi líbí ten zvláštní konec. Vynikající, sakra povedená skladba. V čase 3:40 naprosto geniální místo, takový zdvih nebo jak to nazvat.
Many Too Many
Jednoduchá, krátká, asi milostná písnička. Taky mi vůbec nevadí, protože je výborná. Collins zpívá úžasně. Zajímavé je, že Genesis tuhle skladbu nikdy nehráli na koncertech, a taky, že je to úplně poslední nahrávka, ve které použil Tony Banks mellotron.
Scenes From A Night's Dream
Nejkratší písnička, ale opět bomba, poslední zhruba půlminuta je super, taková trošku hehe.
Say It's Alright Joe
Už jsem u deváté skladby, a dalo by se říci, že album je jedna bomba za druhou. Zde opět musím pochválit Rutherforda za velice povedenou písničku, opět lehce najjazlou. Fakt paráda.
The Lady Lies
U několika skladeb jsem chtěl napsat, že jsou to skryté bomby, u téhle taky. Skoro až bluesové sloky, a naprosto parádní refrény, znovu takové jazzrockové, a skvělý závěr. Opět ukázka fenomenální souhry Rutherforda a Collinse, jehož jízda na činel jízdy, je skutečně veliká jízda, hehe.
Follow You Follow Me
A překvapivě mě nesere ani tahle závěrečná písnička. Asi je nejslabší z celé desky, ale prostě je docela povedená.
Tak co bude s tou mojí objektivností, aha? Nu, co by, ...And Then There Were Three... je vynikající deska, sám budu překvapen tím, co vzápětí napíšu, ale tak to zkrátka cítím, a slyším – není vůbec horší nebo slabší, než dvě desky předchozí, přesněji řečeno, mně se líbí stejně, a taky není až tak moc jiná, jak jsem si myslel. Na Wind & Wuthering mi vadí (přesněji řečeno sere) Your Own Special Way, na A Trick Of The Tail mám neoblíbených pasáží několik, a tady vlastně nemůžu jmenovat ani jednu skladbu, kterou bych označil za vyloženě slabou. Navíc je to zřejmě poprvé, kdy při poslechu dvou písniček, které se na desku nedostaly (dodnes jsem je neznal), tedy The Day The Light Went Out a Vancouver, mám pocit, že jsou stejně kvalitní. Nejsou tu, pravda, takové bomby, jako třeba Eleventh Earl Of Mar, All In A Mouse's Night, Dance On A Volcano nebo Robbery, Assault And Battery, ale zase mě fakt nic nevadí a neruší, a Follow You Follow Me, nejhorší písnička na desce, je vtipně zařazená až na konec, takže se už ani tak moc nepočítá, hehe. Genesis jsou pořád na vrcholu, i po odchodu Steve Hacketta, což mě skutečně celkem překvapilo.
9,5/10 |
Registrace nového uživatele 
