Poslechl jsem si poslední album Vltavy, Spass muss immer sein.
Nejsem žádný velký znalec kapely, i když jsem od Roberta dostal někdy v roce 1992 tzv. lano, a kdo ví, co by bylo, kdybych ho vzal. Pokud by mě samozřejmě on vzal, hehe. Naživo jsem je viděl jednou, odhadem tak před deseti lety, a byli vynikající. Těžko se jejich muzika dá nějak zařadit, zaškatulkovat, a určitě nesedne každému. Mně se líbí, je to víceméně „typická“ Vltava, jen možná trochu smutnější, temnější, ale po jednom poslechu těžko vynášet soudy. Taky texty (některé) mě už napoprvé velice zaujaly, nejvíc asi hned úvodní Smutnej pták nad krajem a Tati, haló!, mé muzikantské srdíčko pak zaplesalo třeba při asi nejvíc rockové Veršuje ležel, veršuje želel nebo Hammondech (pokud to jsou Hammondy, hehe) v několika dalších písničkách. No, a znovu jsem si uvědomil, jak je to těžké s tím časem – tuhle desku bych si rád poslechl znovu, protože si to podle mě zaslouží, ale je otázka, jestli se k tomu dostanu. I tak – pro mě veliká spokojenost hned napoprvé. |