Zdravím vespolek,
V Číně v zimě skončilo kovidoběsnění, tak jsem se dost odpojil od počítače, cestoval a tak...na lopuch jsem moc pak už nezavítal. A teď jsem právě obdržel vízum pro dceru do ČR, takže slavím - momentálně jistá naděje, že bychom přijeli v létě. To hlavně pro Klauny, doufám že se sejdem.
V průběhu času jsem koukal, že jste hodnotili Tool, to jsem taky rovnou odpískal. Kapela, které absolutně nejsem hoden. Zkoušel jsem je v horizontu dvaceti let párkrát, ani teď nic. Co jsem si ale uvědomil, jak jejich zpěvák má v jistých podobách velmi podobnou barvu jako Ray Weston z Echolyn (poslechněte si třeba jejich skladby 21 či Winterthru).
No a Yes jsou naopak moji nejoblíbenější kapelou od nějakých 11 let, a o nich jsem sháněl vše co se dalo, od hudby po různou faktografii. Taky jsem začal na Yesstory, myslím že Pegas to tu zmiňoval. Tahle kompilace asi byla tím nejzásadnějším momentem v hudebním životě. Pak ještě Exit..stage left od Rush se k tomu přiblížili, ale to bylo někdy v 15, a tak silně na mě jako Yes v tom raném věku na mne nikdy nic nezapůsobilo. K hodnocení bych se tedy přidal (po těch téměř 20 letech) aspoň čas od času s nějakým malým komentářem k jednotlivým albům.
Něco málo k vyřčenému... Líbilo se mi, že se dostalo uznání Tony Kayeovi, to je pro mě taková mysteriozní figura prog rocku, často vůbec nezmiňovaná ani v rámci Yes, přestože s nimi byl u tolika skvělé muziky. Co se týče kvantity, tak byl u víc (pro mne) klasických alb než Wakeman. Rozhodně komu se líbí první dvoje Yes doporučuju první album Flash s Banksem a Kayem, to je takové neoficiální pokračování těchto alb. Daší alba Flash jsou už bez Kaye, ale taky zajímavá. Mám rád tu jejich zvláštní archaičnost, která je i na původních Yes. One Live Badger s Kayem je taky povedenej prog říznutej blues, s talentovaným frontmanem-kytaristou, a též Davem Fosterem na basu, co skládal na prvních albech Yes s Andersonem. Kromě toho, že album produkoval sám Anderson a obal dělal Roger Dean, hudba samotná stojí za poslech.
Rozebírali jste tu i skladbu America - doporučuju její živou ranou verzi s Kayem (a Howem) z kompilace "The Word is Live", k porovnání s tou Wakemanovou na bonusu k Fragile. Ne že by mě tento cover nějak extra nadchl obecně, ale zajímavě ilustruje jejich různé styly, a podle mě verze s Kayem má větší koule.
No a k Wakemanovi... Criminal Record se stal celkem nedávno asi mým nejoblíbenějším počinem od něj, překonala u mě Journey i Six Wives. Bidrman of Alcatraz jsem si i nedávno nastudoval na piano, to je fakt krásná věc. Deska Out There je taky super (když si vemu že taková energická téměř prog-metalová pecka vyšla po důchodcovském Magnification...). Fantastický kapelový album, úplně jiný než klasický sólovky. Září tu skvělý Damian Wilson. Instrumentalisti sekundující Wakemanovi jsou též top, včetně basy Lee Pomeroye.
Ještě jsem nedávno poslouchal, a doporučuju na youtube: Circa - Chronological journey, z r. 2007: Jedno z mých nejoblíbenějších hudební videí. Projekt ex-Yesáku, a zde konkrétně instrumentální směsice kousků každého alba Yes, od prvního Yes až po The Ladder. Magnification bylo už jaksi diskriminováno. Billy Sherwood tam ukazuje, že Squireovu basu nastudovat dokázal velmi věrně (mnohem lépe třeba než jeho trápení s Rabinovou kytarou na House of Blues). Alan White tehdy ještě ve slušný formě. Výbornej je i Jimmy Haun (kytarista co fakticky odehrál většinu studiových kytarových partů místo Howea na Union), kterej je tu naživo lepší než Howe. No a nejzajímavější Tony Kaye, kterej se jinak věčně někde schovává, tak tady ukazuje, že umí nejen reprodukcí vlastních partů ale především zajímavou i reinterpretací Wakemana. Jediný, co je poderželý, je ten schovanej chlapík za Sherwoodem u synťáku.:) |
Registrace nového uživatele 
