Brain Salad Surgery (1973)
Poslední deska klasického období ELP. Album svým zvukem a produkcí dobře navazuje na Trilogy, je ale extrémnější a agresivnější. Je podobně pestré a ani Karn Evil 9, přetékající přes stranu LP desky až do basketbalu, nepůsobí jako monolit zastiňující ostatní skladby. Ty zde už poněkud šablonovitě zahrnují patetickou hymnu, adaptaci klasiky, Lakeův akustický hit a hehesong. Prostě ingredience pro další výbornou desku. Zajímavé je navázání spolupráce s textařem Peterem Sinfieldem. Ne že bych se na ty texty úplně soustředil, ale v Karn Evil 9 to působí muzikálně a určitě je to lepší než Lakeův text k Trilogy. Když jsme u těch textů, nevěděl jsem, že název alba pochází od mého velkého voodoo-oblíbence Dr. Johna. Right Place, Wrong Time samozřejmě znám, ale ani tam jsem to dřív nezaregistroval. Samotnou skladbu tohoto názvu ale na album nakonec nedali. Gigerův obal je sám o sobě působivý, ale k hudbě ELP mi vlastně nikdy neseděl. Samozřejmě raději tohle než třeba Tarkus, ale ELP podle mě neměli s obaly nikdy moc šťastnou ruku. Žádný opravdu hodně oblíbený u nich nemám.
Jerusalem je klasická anglická hymna, klasicky hraná v podání orchestru a mohutného sboru v katedrále. ELP se podle mě docela dobře podařilo tu pompéznost zachytit a Lake si dobře poradil se silnou melodií. Připomíná to podobnými skladbami inspirované Genesis. Moc krásné jsou Emersonovy moogové fanfárky a Carl Palmer hraje vyloženě orchestrálně. Výborný úvod.
Toccata je už v originále pěkně ďábelská skladba s výraznými perkusemi, která nezapře, že Ginastera je skladatel z poloviny 20. století. Zároveň se perfektně hodí pro zpracování kapelou typu ELP. Klavírní motivy (v originále) mi místy připomínají Frippa. Možná tedy byl Fripp taky ovlivněn tímhle typem hudby (opačně to samozřejmě být nemohlo). Emerson ale tyhle motivy hraje na varhany a syntezátor, takže to působí ještě zlověstněji. Hodně prostoru má Palmer, který tu předvádí i elektronické perkuse. Výsledek zní zajímavě, snad i futuristicky (těžko soudit, jak to vnímali v té době). Je to taková šílená vesmírná bitva – Allegro Barbaro o padesát let později. Působivé.
Still… You Turn Me On je pro mě poslední Lakeova vyložená hitovka na deskách ELP. Ne že by neměl pěkné písničky i později, ale už nejsou tak skvělé a pro mě chytlavé. Tady se mi líbí spojení dvou kontrastních částí – zasněné a temné – a taky nepřeplácané a u ELP málo využívané aranžmá s cembalem a kytarami, které ve mně těmi neustálými proměnami/obměnami, ale i použitými zvuky vyvolává dojem tekutosti. Při poslechu jsem sí říkal, jak Emerson hraje ty doprovody citlivě a s výrazem. Vsadím se, že od Wakemana by se mi to tolik nelíbilo. Výsledek je perfektní, navíc je to zajímavý střih po předchozím elektronickém šílenství.
Benny The Bouncer je hehesong, který mi stylem i zpěvem připomíná Johna Entwistla. Aranž sice není tak úplně The Who, ale je to fajn předěl před začátkem poslední skladby a netáhne se to.
Karn Evil 9, magnum opus téhle desky, je vynikající jízda, která mi ani při půlhodinové délce nikdy nepřišla natahovaná. Nemá nějakou uzavřenou strukturu, spíš je to taková mini-opera volněji propojená několika instrumentálními i zpívanými motivy. Asi to souvisí i s tím, že je na LP i na CD rozdělená na části, což by třeba s Close To The Edge nebylo pěkné. Tentokrát je to skladatelsky celé Emerson, nejsou to Lakeovy písničky zakomponované do klávesových instrumentálek. Líbí se mi, jak se v téhle skladbě často vracejí k základnímu zvuku tria, i když varhany jsou často podpořeny syntezátorem. Muselo být dost těžké to hrát naživo na dva nástroje. Hlavní motiv úvodu je vynikající i v tom mnohonásobném opakování. Vytváří skutečně dramatickou atmosféru. Miluju instrumentální část ve třetí minutě, ta průzračná aranž a přitom je to tak skvělé. Mezi syntezátory vynikne velmi dynamická rytmika. Někdy Lakeova basa vypluje opravdu efektně. Povedené je i jeho kytarové sólo na konci první části First Impression. Jako by se snažil o hackettovský styl a zvuk. Jasně, není to Hackett, ale rozhodně to není z nouze ctnost a do skladby to zapadá perfektně. Ve druhé části First Impression je pěkná melodie zpěvu, která mi vždycky připomene „Welcome to the camp“ z Tommyho a taky Acid Queen („Guaranteed to blow your head apart“). Potom Lake pěkně doprovází na kytaru Emersonovo varhanní sólo, zatímco basu hraje moog. A pak si zopakuje vlastní sólový výstup. Výborný je i začátek sloky s doprovodem pouze bicích. Second Impression je vynikající latin-jazzová instrumentálka. Líbí se mi to použití moogu jako steel drum. To byl další skvělý aranžérský nápad. Po třech minutách následuje zadumaný klavír jako z nějaké moderní klasiky. Velký kontrast, aby se to postupně zase rozjelo do našlápnutého finále. Musím zopakovat, že tohle Emersonovo (a Palmerovo!) hraní mě neskutečně baví. Third Impression je zase plně elektrická. Zpívaný začátek svou hymničností i aranží moogových fanfár připomene úvodní Jerusalem. Text, který je najednou o nějakém počítači, snad má nějak evokovat 2001: Vesmírnou odyseu, nebo co? Každopádně hudebně pokračuje gradující jízda a docela to začne náladou připomínat jejich adaptaci Pictures. Moc rád mám tu meluzínu na přelomu sedmé a osmé minuty. Skladbu uzavírá vlastně už zpívaná část, samotný závěr není žádná velká hudební exploze, ale ten zrychlující se syntezátor je hehe.
Na ELP až po tuto desku se mi líbí, že ve tříčlenné sestavě vyzkoušeli všechno možné i nemožné, alba sestavovali pestře, měli silný materiál a vždy to perfektně zahráli. Brain Salad Surgery je takové završení toho všeho. Stejně jako předchozí alba ode mě získá plný počet hvězdiček, protože mě prostě baví a neshledávám na něm žádný nedostatek, který by mě rušil. Je pro mě ale docela těžké si představit pokračování stejným stylem, což si asi myslela i kapela, takže si po koncertním albu Welcome Back My Friends dali docela dlouhou pauzu.
5/5 |
Registrace nového uživatele 
