TrilogyTřetí studiová deska ELP je opět plná báječného klávesového progrocku. Přestože ji hodnotím také vysoko, mám ji trochu ve stínu Tarkus či Brain Salad Surgery a určitě není první deskou, která mě napadne, když se řekne ELP. Přitom je na ní několik opravdu parádních skladeb. Především The Endless Enigma (obě části včetně Emersonovy mezihry Fugue) a Trilogy. Obě mají společné, že kombinují fakt pěkné zpívané i instrumentální části a obsahují vše, co ke klasickým ELP patří. Pak je tu instrumentální hitovka Hoedown, svižná a hravá adaptace, převzatá z baletu Rodeo amerického skladatele Aarona Coplanda. To byla jedna z prvních skladeb (možná i úplně první), co jsem od ELP slyšel a hned mě chytla. Nechybí zase jedna Lakeova balada, tentokrát jedna asi ze čtyř nejlepších, co napsal, a to From The Beginning. Ale musím říct, že na mě (podobně jako ty ostatní), působí nejlépe v tomto studiovém provedení a žádná z nesčetných živých verzí mě tak nebaví, neboť toto aranžmá je prostě bezkonkurenční. Trošku slabší mi připadá instrumentálka Abaddon’s Bolero, která se mi ne vždy trefí do chuti svým opakovaným motive, ale zase je fajn, když si ji pustím do sluchátek a vynikne více detailů, jak se připojují jednotlivé nástroje, resp. zvuky. Zbývající dvě jsou už jenom krátké písničky The Sheriff, která je jako příbuzná Jeremy Bender z Tarkus, žádná pecka, ale nevadí. Za to Living Sin jsem nikdy nepřišel na chuť a klidně bych ji oželel, nelíbí se mi ani způsob zpěvu. Ale nemá šanci pokazit dobrý celkový dojem z alba.
5/5
|