Works, Volume 1Po sérii čtyř parádních studiových alb nastal u ELP úpadek a už nikdy se jim nepodařilo ani přiblížit k tomu, co dokázali v první polovině sedmdesátých let. Až po více než třech letech od vrcholu Brain Salad Surgery se objevilo nové studiové album, které je však něco jiného, než by si fanoušek předchozích desek přál. Works, Volume 1 není klasické album (vlastně dvojalbum) kapely, a tak je nutné k němu přistupovat. Každý z tria tu má pro sebe jednu stranu desky a až na té poslední jsou kompletní ELP. Na sólových stranách hraje Emerson sám a Lakea s Palmerem doprovázejí jiní muzikanti, všichni ještě spolupracují se symfonickým orchestrem a hudebně nemají s ELP téměř nic společného.
Emerson věnoval veškerý svůj prostor na albu ambicióznímu Piano Concerto No. 1, ale já ho úplně neumím docenit. Orchestr mě tu moc nebaví, piáno je dobré, ale vlastně mě mnohem víc baví Emersonovy klavírní kousky v rámci ELP, kde si jeho hru užívám.
Lake nepřekvapí tím, že představuje hlavně svoji písničkovou tvorbu pěti kousky, ale kromě mé oblíbené C’est La Vie žádný nedosahuje na ty skvělé balady z předchozích desek ELP. Orchestr některé trochu obohacuje, ale nic extra se nekoná. Zajímavá je Hallowed Be Thy Name, která zní až strašidelně.
Palmerova strana je trošku experimentálnější a představuje různé styly od big bandu, přes jazz a funky po adaptace děl Prokofjeva a Bacha. Ale moc mě to nebere a v podstatě mě baví jenom The Enemy God Dances With The Black Spirit a Food For Your Soul. Je tu i nová verze Tank z debutu ELP, tentokrát s orchestrem, ale mnohem víc se mi líbí ta původní nahrávka.
Konečně dochází na opravdové ELP, kteří představvili dvě delší nové skladby. Fanfare For The Common Man (původně od skladatele Aarona Coplanda) je hodně známá z koncertů a ve zkrácené verzi z různých best of výběrů. Jenže v plné verzi tvoří velkou část Emersonovo sólování a to mě moc nebaví a především mi poněkud vadí zvuky, jaké vyluzuje syntezátor Yamaha GX-1, který si Emerson tou dobou oblíbil a nahradil jím vše ostatní. A využil ho také v pompézní Pirates, takže zapomňte na piáno, hammondky či moog a zvykněte si i na příliš umělé zvuky, které ne vždy lahodí uchu. Ještě podivněji to zní ve spojení s orchestrem, který se ke kapele přidal. Skladba vznikala původně jako soundtrack k nerealizovanému válečnému filmu, následně ji otextoval Lake s Petem Sinfieldem a zvolili jiné téma. Jenže přes veškerou snahu celá skladba nevyznívá tak dobře, aby se mohla aspoň trochu rovnat se skvosty jako Tarkus, Karn Evil 9, nebo The Endless Enigma.
Dojem z desky je tedy takový rozpačitý, jsou to ELP, nejsou to ELP. Poslouchám ji minimálně a beru ji spíš jako takovou zajímavost v diskografii.
3/5
|
Registrace nového uživatele 
