Works Volume 2 (1977)
Půl roku po jedničce vyšla dvojka, která je jako album ještě divnější. Její koncepce je na první pohled podobná Physical Graffiti. Také tady jsou starší nahrávky vedle nových. Ale dvě rozdílnější alba aby člověk pohledal. Na Works Volume 2 jsou nejnovějšími nahrávkami vesměs sólové skladby jednotlivých členů, které se nevešly na Works 1. Abychom tedy slyšeli i kapelu jako celek, přihodili ELP tři věci, co se nevešly na Brain Salad Surgery, přičemž dvě z nich už mezitím vyšly na singlech. No a jako komerční lákadlo tu jsou dva roky staré úspěšné singly Emersona a Lakea. Kdyby to bylo prezentováno jako antologie, tak bych neměl žádné námitky, ale vydávat to za řadové album je docela namyšlené. Výhodou oproti Works 1 je, že se vešli zase na jediné album, takže to alespoň celkem odsýpá.
Tiger In A Spotlight je příjemné boogie na úvod, ale na kterékoli desce do roku 1974 by patřilo mezi slabší kusy a je celkem jasné, proč se nedostalo na Brain Salad Surgery. Protože jeden odlehčenější hehesong už tam měli. Vrčivé chechtání syntezátoru před poslední slokou jako by symbolizovalo výsměch kapely směrem k posluchači, hehe.
When the Apple Blossoms Bloom in the Windmills of Your Mind I'll Be Your Valentine je výborná jazzrocková instrumentálka taky z roku 1973, která by klidně mohla být nějakou vsuvkou v Karn Evil 9. Emerson tu má moc pěknou rozlétanou aranž syntezátorů a ty gradující fanfáry na začátku čtvrté minuty jsou výborné. Zároveň to rytmicky působí uvolněným rozhašeným dojmem, bicí na mnoha místech by se skoro daly vysamplovat do hip-hopu. Pro mě asi vrchol alba, který by se neztratil ani na Brain Salad Surgery.
Bullfrog je Palmerovo lehce zappovské cvičení, které mi určitě nechybělo na Works 1 a nechybělo by ani tady. Nejzábavnější jsou na něm ty různé perkuse, hlavně ta džungle ve třetí minutě.
Brain Salad Surgery je klávesový hard-rock. Samotnou písničku zpívá Lake podobným stylem jako Benny The Bouncer. Je pěkná, mohli ji tam dát místo Bennyho, ale to je tak vše.
Barrelhouse Shake-Down je hezké boogie s barvitým bigbandovým doprovodem. Líbí se mi to, ale kvůli tomuhle ELP neposlouchám. Tyhle věci podle mě patří na sólová alba.
Watching Over You je Lakeova nepříliš originální ukolébavka. Je to podobně průměrné jako jeho materiál na Works 1. Začátky slok mi připomínají nějakou českou folkovou věc. Nevím, co se Lakeovi stalo, ale kosmické melodie raných let nahradil opravdu těžkým klišé. Pozitivem je akustická basa.
So Far To Fall je spolu se závěrečnou předělávkou jediná nová společná písnička ELP na téhle desce. A to ještě pochází z Lakeovy části Works 1, ale zdá se, že tu hrají Emerson i Palmer a prvně jmenovaný je i spoluautorem. Je to pěkná skladba s podobnou atmosférou jako Hallowed Be Thy Name. Připomíná mi to trochu orchestrální období Gina Vannelliho a ty dechové doprovody pak Jedenáctého října od Blue Effect. Zábavný text od Sinfielda. Možná, že deska ELP s jazzovým bigbandem by nakonec nebyl špatný nápad.
Maple Leaf Rag je pěkný, Emerson určitě mohl nahrát celou desku plnou ragtimů a boogie woogie, ale tady je to další nepasující dílek do skládanky.
I Believe In Father Christmas byl Lakeův vánoční hit, ke kterému pro tohle album Emerson dotočil klávesy (a to podle mě opravdu výborně). Z nějakého důvodu mi ta písnička připomíná Genesis cca v období And Then There Were Three. Úplně slyším Collinse, jak by to zazpíval. Je to možná nejsilnější Lakeova písnička tohoto období, i když taky nepřekypuje nějakými překvapivými momenty. Ale ta hlavní melodie mi připadá chytlavá. Pro mě druhá nejoblíbenější věc na desce.
Close But Not Touching je Palmerův mašírovací jazzrock. Zezačátku mě to moc nebaví, ale výborná je ta kytarovo-perkusivní pasáž od poloviny druhé minuty. To je hodně santanovské, a proto se mi to líbí. Celkově dobrá věc, ale zase si říkám, proč je to na albu ELP, když tam kromě Palmera nehrají.
Do třetice retro-Emerson s Honky Tonk Train Blues. Opět pěkné, opět pro desku ELP vata.
Show Me The Way To Go Home je pomalé blues (a později rhythm’n’blues) na závěr, abychom těch žánrů neměli málo. Cover nahraný alespoň celou kapelou. Název podle mě vystihuje to, co ELP potřebovali – ukázat cestu domů. Druhá polovina ujde, ale pachuť z celé desky přetrvává.
Works 1 mělo nějakou koncepci, která mi mohla připadat výstřední a nezvládnutá, ale dalo se s ní žít a opravdu hluchých míst tam nebylo zase tolik. V případě Works 2 kapela vzala všechny zbytky ve všech možných žánrech a sestavila z nich album, které vůbec nedrží pohromadě a působí dojmem sampleru. Emersonovy tři sólové věci jsou úplně mimo. I kdybych si oprostil od toho, že na desce ELP čekám art-rock, tak teda přelomové nahrávky v dějinách ragtimu, jazzu a blues to taky nejsou. Totéž platí o závěrečné předělávce. Palmer a Lake mají jednu slabou a jednu dobrou věc, společné songy jsou vesměs dobré, ale žádný opravdu strhující mezi nimi není. Samozřejmě uznávám, že i ty věci, co kritizuji, jsou kompetentně až výborně zahrané, ale o to tady nejde. Vyloženě otravného je tady poměrně asi tolik jako na Works 1 a totéž platí o vyloženě výborném.
3/5
Původně jsem nechtěl psát o ELP In Concert alias Works Live, stejně jako jsem nepsal o Welcome Back My Friends atd. Ale zaujal mě text v bookletu 2CD vydání Works 2 a Works Live, který Works 2 prezentuje jako geniální navázání na superúspěšné Works 1 v průběhu nejopulentnějšího turné v dějinách kapely. Je pravda, že ta alba pořád byla relativně úspěšná, ale nevím, jestli to nebylo spíš ze setrvačnosti. Samotné turné Works s orchestrem byl asi zajímavý zážitek. Musím uznat, že ty koncertní nahrávky mají atmosféru a spád (vynikající je třeba Abaddon’s Bolero), mix kapely a orchestru se povedl, i ty původně sólové věci v podání kapely vyznívají lépe, ale působí to na mě i tak trochu jako cirkusová estráda. Nicméně je zajímavé si uvědomit, že člověka, který tohle v jedné z hlavních rolí absolvoval, jsem potom viděl hrát ve Vagonu. |
Registrace nového uživatele 
