Love Beach (1978)
Tak konečně zase normální kapelní deska. Nové syntezátory a celkem neoposlouchaná doprovodná kytara jsou asi hlavními zvukovými změnami. Na první straně kratší písničky, na druhé dlouhá art-rocková, to se zdá být dobrým kompromisem. Zvláště když se kapela na první straně prezentuje mnohem svěžejším, lehčím, ale pořád virtuozním pop-rockem a ne něčím ve stylu předchozích Lakeových ultrapatetických balad (bohužel tu už nejsou ani jeho psychedelicko-folkové rané bomby). Emerson opět prokázal svou genialitu těmi povedenými, nepřeplácanými doprovody, i když některé zvuky mohou být legrační. Produkčně se mi to moc líbí.
Obal asi nejvíc vystihuje texty na první straně alba. Protože I’m gonna make love to you on Love Beach. „Art-rockový básník“ Sinfield zde atakuje umělecké výšiny svou stylizací do autora nápisů na záchodcích nebo dvojslabičného popu pro puberťáky.
All I Want Is You je dobrý úvod. Pěkná písnička s Lakeovým klenutým vokálem plus zajímavé dynamické bicí a Emersonovy večerníčkové klávesy (štěkání helia). Je to někde mezi pompézností, hravostí a přímostí, je to chytlavé a obrovský kontrast oproti Lakeovi na Works.
Stejná formulka pokračuje v Love Beach. Na Lakea je tu docela nečekaná doprovodná elektrická kytara, která nemá daleko k začátkům nové vlny. Výborný napjatý bridge. Žádná sóla, žádné natahování. Pěkná písnička, která je mnohem chytřejší než její text.
Taste of My Love je hudebně krok ještě výš. Pěkný rockový riff v odlehčeném funky podání, do kterého překvapivě dobře zapadají Emersonovy fanfárky. Zároveň asi nejvíc hehe text na albu „Get on my stallion/And we'll ride“. ELP prostě do všeho šli po hlavě. Ani tak nebyli nejoplzlejší kapelou v rádiu.
The Gambler je první věc, kterou skládal i Emerson, a je to celkem v duchu Works 2 takové zajímavé blues-boogie s foukací harmonikou a opět hodně povedenými bicími. Hlavně ty instrumentální pasáže mi připomínají Ursinyho popovější věci. Zábavný song, taky díky výbornému Lakeovi.
For You má pěkné tajuplné intro. Asi nějaký kytarový syntezátor? Na tehdejší klávesy je to příliš kytarové. Totéž ta kosmická kytara prolínající se celou písní. Aranž samotné písně se mi taky moc líbí. Je to vzdušné a celá kapela prostě hraje zajímavě, netuctově. Zvláštní je to závěrečné „For you“, jsou tam takové divné bicí a v podstatě to hudebně nijak negraduje, všechno to stojí na Lakeovi. I tak zajímavá písnička.
Canario je obligátní předělávka klasiky. Originál je pěkný koncert pro španělskou kytaru a orchestr. V podání ELP jde taky o povedený a šlapající kousek (tohle Palmer umí). Typově mě to připomíná Vargovu poctu Bachovi, ale zvukově tak z období Divergencií, což je vzhledem k době vzniku celkem logické. Zase to nikde není zbytečně natažené. Super.
Emersonova skladba Memoirs of an Officer and a Gentleman začíná jako nějaká zapomenutá věc z Quadrophenie (i Lake zní trochu jako Townshend) a rozvíjí se v tradici hymnických songů z první poloviny 70. let. Klávesová aranž a dobrá melodie, ve které plně vynikne Lakeův silný zpěv (třeba 4:18-4:21), se poslouchá velmi příjemně. Druhá část Love at First Sight začíná romantickým klavírem. Melodie zpěvu mi připadá hodně krimsonovská. Tohle je opět výborná písnička. Chvíle, kdy začne Emersona doprovázet Lake na akustickou kytaru, je magická. Zvláštní je potom doprovod na bicí v posledním refrénu. Je to vynalézavé, ale nevím, co si o tom myslet. Třetí část Letters From the Front je výborný chytlavý riff s různými jazzovými vyhrávkami od Emersona a Palmera. A pak zase výborná písnička. Závěrečný pochod Honourable Company připomene Abaddon’s Bolero s navrstvenými klávesami a i když tak trochu připomene konec Tarkuse, nejde o nejsilnější finále, které tahle skladba mohla dostat. Celkově mi Memoirs mi atmosférou hodně připomíná Divergencie – vyzrálé, zvukově přehledné a klidné a velmi působivé. Sinfieldův text o vojákovi odjíždějícím na frontu naštěstí není ve stylu toho, co vyprodukoval pro první stranu.
Navzdory asi napjaté atmosféře, která vedla k rozpadu kapely, mi tahle deska připadá výborná, materiál je kvalitní a všichni tři hrají se zaujetím a ukazují, že jim šla i úplně jinak (komerčněji) pojatá hudba. Album samozřejmě příliš úspěšné nebylo a kapela ho zjevně téměř nenáviděla nebo se ho snažila zapomenout. Žádné turné k němu už nebylo a ani později z něj nic nehráli, což je pochopitelné, ale je to trochu i škoda. Love Beach bych ale vůbec nezatracoval, poslouchalo se mi ve srovnání s oběma Works skvěle. Lake napsal pár hodně povedených popových věcí, které si spolu pěkně zahráli ve specifickém zvuku, na který bohužel už nijak nenavázali. No a Memoirs je pro mě téměř ztracené mistrovské dílo kapely.
4/5 |
Registrace nového uživatele 
