Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Komu se nelení,
tomu se zelení.

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64507 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 27.11.2023 21:12  80517
PepaTakže je to vlastne plichta, Ty, Štěpán a Ivan ste to EL&Powell trochu natreli a Honzo, Petr a ja sme to "nebožtíkom" pochválili ...
pegas Pegas 27.11.2023 20:45  80516
Emerson, Lake & PowellV osmdesátých letech zůstávala kapela Emerson, Lake And Palmer v nečinnosti, ale přesto vznikla dvě příbuzná alba, na kterých se podíleli vždy dva z tria. Na tom první se znovu sešli Emerson s Lakem a po chvíli hledání navázali spolupráci s bubeníkem Cozym Powellem (Palmer byl nedostupný především kvůli angažmá v Asia). Tato spolupráce sice netrvala moc dlouho a zbyla po ní pouze jediná deska, ale zato dost povedená. Pochopitelně to není taková jízda a nespoutanost jako v první půlce sedmdesátých let, ale nemá moc smysl to srovnávat. Výsledkem je solidní nahrávka, která podle mě v pohodě strčí do kapsy obě Works i Love Beach. Jsme v polovině osmdesátých let a tomu odpovídá i zvuk a produkce desky. Té dominují zvuky fanfárovitých syntezátorů a práskavý zvuk bicích (ale ne elektronických), bohužel je trochu utopená (nebo spíše přehlučená) baskytara. Zní to tedy většinou poněkud uměle, ale zároveň je za tím cítit živá kapela. Celkově je hudba hodně pompézně, občas vylezou i orchestrální prvky a smyčce, i když také umělé. Když si to pustím do sluchátek vnímám místy i několik dalších, rovněž utopených, detailů, které na první poslech zanikají. Možná by bylo zajímavé slyšet desku s trochu jiným mixem, ale nijak zásadně mi ten zvuk nevadí, ale chápu, že to nebude pro odpůrce hudebních osmdesátek a mnozí „rockeři“ nad tím ohrnou nos. Podstatné je, že materiál na celé desce je opravdu povedený. Rozhodně mě tu syntezátory baví víc než na Works a Love Beach, kde zněly občas spíše srandovně a nepříjemně. Přitom Emerson používá stejný syntezátor. Lakeův hlas je už tady trochu hlubší, ale také zní dobře. Powell zní asi tak, jak ho znám z Rainbow nebo Black Sabbath, stylově odlišný od Palmera, ale dobře se k tomu modernějšímu stylu hodí. Na albu je sedm původních skladeb a na závěr zase jedna instrumentální předělávka klasiky, kterou je Mars z cyklu Planety od Gustava Holsta. Každá je jiná, všechny jsou celkem přímočaré a nijak komplikované, kromě zmíněného Marsu jsou zpívané a mají standardní písničkovou strukturu. A jsou i hodně melodické, žádné experimenty se nekonají a ani to není potřeba. Materiál je vzácně vyrovnaný a v podstatě nemám co vytknout. Ty skladby jsou prostě dobré a baví mě poslouchat, trochu slabší se mi zdá jenom balada Lay Down Your Guns. Ta společně s netypicky jazzovou Step Aside také vybočuje z toho syntetického zvuku, ale do celku docela slušně zapadají také. Z celé desky vzešel známější singl Touch And Go, který má osud takové té skladby doplněné na poslední chvíli, ze které se stal hit. Ale kdybych měl vybrat jednu nej, byla by to pro mě hodně obtížná volba. Myslím, že právě na téhle desce se povedlo propojení Lakeova poprocku a Emersonovy virtuozity.
Až pozdější CD reedice obsahuje ještě dva bonusy navíc. První je instrumentální coververze letitého popového hitu The Loco-Motion, který je ale tak strašně ohraný v mnoha podobách, že ho občas vynechávám. Druhý je další balada Vacant Possession, ale to už je takový obyčejný pop, který si lepší pozici než bonus nezaslouží. Původní zakončení Marsem je tedy ideální, bonusy jsou jenom přílepek, který nic nepřináší.

4/5
pepanovacek PepaNovacek 27.11.2023 19:22  80515
Já z posledních tří alb slyšel možná jen jedno, takže pro mě to bude taky docela zajímavý.
bubla Bubla 27.11.2023 17:03  80514
IvanNo mne se to libi i ty songy. Pro me fakt lepsi cesta nez ABWH a i nez Invisible Touch.
artfan Artfan 27.11.2023 16:52  80513
Mám za sebou vůbec první poslech To The Power Of Three.
Miro 80 509 Asi tak nějak se (mi) to jeví...
Honza 80 511 A není to málo, Antone Pavloviči...?
bubla Bubla 27.11.2023 16:31  80512
Byl jsem dneska pracovne v Brne, ted cekam na vlak, sedim v kavarne, hraje tady lonske album Dunaje a je to bomba.
bubla Bubla 27.11.2023 16:16  80511
Mne se tohle album produkcne hodne libi, hehe. Fakt mi to sedlo.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 27.11.2023 15:07  80510
3Zabudol som ...

http://www.progarchives.com/artist.asp?id=1020
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 27.11.2023 15:06  80509
3Tak toto bude oproti ELPowell väčšia "sranda". Ako Yes bez Andersona (s výnimkou "Drama"). Album o tom, ako sa ELP mení na béčko ASIA ...
artfan Artfan 27.11.2023 14:56  80508
Přešel jsem na procenta v hodnocení, protože se mi zdá, že se tím dají lépe vyjádřit drobnější nuance v mém pohledu a nejsem tak tolik svázaný.
ELPowell byla druhá deska, kterou jsem poprvé slyšel až nyní. Před tím Works 2, čeká mě takto Emerson Berry a Palmer a vlastně i In The Hot Seat.
pepanovacek PepaNovacek 27.11.2023 14:20  80507
I Tobě, Štěpáne, děkuju. Řekl bych, že se spolu nejvíc shodujeme v názoru na tuhle desku. Zajímavé je, že v podstatě jsou dva tábory - Honza a Miro nadšení a Ty, Ivan a já s jen průměrným hodnocením, tak uvidíme, jestli bude Petr mimo tyhle dva "extrémy".
stev stev 27.11.2023 14:01  80506
ELPowellUčebnicový příklad porce nešťastného osmdesátkového soundu. Kapela s již cirkusově pompézními sklony ve svém základu, umocněna s rozléhající se stadiónovou plechovou produkcí. Cozy Powell je technicky určitě adekvátní náhradou (třeba na Rising od Rainbow do toho buší pěkně), do tohoto typu hudby dost možná lepší než hyperaktivní Palmer, ale tady se představuje často příliš sterilním manýrem. Lake ještě pořád zpívá charakteristickým témbrem, má poutavé pasáže, i když to už někdy ve výškách dost škrtí a vyřvává. Víc mne baví ty písničkovější, údernější, případně mírnější věci, než rozmáchlé, rádoby symfonické konstrukce. Learning to Fly či Love Blind jsou v základu hodně podobné Wettonovým věcem z té doby (zejm. ze sólovky Caught in the Crossfire). Lake v hloubkách zní skoro nerozeznatelně, podobně jsou vystavěné i sbory i celkové mi to chvílema připomíná tu příjemnou temnou, chladnou atmosféru podobnou třeba druhému albu UK (má ji i nezvykle najazzlá Step Aside).. Nevím, jestli je to dáno tím, že Lake byl ovlivněn Wettonovou tvorbou, když za něj zaskakoval v Asii, či to byl čistě trend určený komerčními tlaky, nahrávací společností. Produkce taky občas připomíná Rush té doby (Power Windows). Emerson je tu trochu rozpolcený, občas pomáhá dobře tvořit atmosféru, též ale nezřídka vyjíždí s tím houkáním a fanfárami (bez tohoto slova nelze udělat snad jediný ELP odsudek), asi aby dal znát o odkazu starých ELP. V zdejším hudebně hranatém kontextu jsou tyto snahy ovšem lehce..nesnesitelné. Těžkopádné otupělé mlácení, Lakeovy až zoufalé výkřiky (na Score zjevně snažící se imitovat Karn Evil) a výlevy syntetických pazvuků na skladbách jako Miracle, Score i závěrečné předělávce mne příliš neimponují ani nelahodí. 5/10
pepanovacek PepaNovacek 27.11.2023 12:56  80505
Ivane, docela se mi ulevilo, že jsi nedal plnou palbu, hehe. A pročpak jsi začal hodnotit v %, jako na ČSFD? Aha? Vlastně jsem byl o 5% silomrdnější, než Ty.
artfan Artfan 27.11.2023 12:45  80504
Emerson, Lake & Powell - Emerson, Lake & Powell (1986)

The Score – Emerson si určitě v minulosti oblíbil fanfárový zvuk, který dostává ze svého moogu a i zde v úvodu skladby jej hutně požívá, a pak i jinde na desce. I tady je čtyř minutový úvod první a nejdelší skladby dost dobrý, je vznosný, honosný a důstojný. Je to jako poslouchat „původní“ ELP, Powell bubnuje stejně dobře. Je to výborná skladba a je z ní cítit odhodlání, nová energie. Použití proslaveného spojení „Welcome back my Friends to the show that never ends…“ je dobrým připomenutím, že kapela je v plné síle zase tady a staré dobré časy se vrátily. Přinejmenším to svědčí o jejich smyslu pro humor a dobré atmosféře v kapele. Že se ty dobré staré časy v plné míře vrátily, si už tolik jistý nejsem. Přesto je The Score dobrá věc, která má odpich a drive, je z ní cítit nově nabytá energie. Ve druhé půlce skladba svým mašinozním rytmem trochu připomene Tarkus.

Za to s Learning To Fly se vracíme zpět na zem a od začátku je do nás valena typická novovlňácká skladba tehdy tolik módního stylu. Emerson s Powellem se stáhli do upozaděného doprovodu Lakea. A že i tady Emerson vystříhne v sólu „fanfáry“ není objevné. Skladba určená pro rozhlasové vysílání a hudební žebříčky. Nejvíc si tak na skladbě můžu užít závěrečné Emersonovo artové bloudění po klávesách.

The Miracle už naštěstí není tak ducducducový. Má pro mě zvláštní rytmus, kdy mi připadá, že se neustále mění a střídá. Spolu s tím, jak skladba jede ve středním tempu, vychází mi solidně.

Touch And Go - a zase jsou tady na začátku ty fanfáry. Ale proč ne, zvuk je to hezký, ovšem také platí, že všeho moc škodí. Zvláštní skladba, opět taková jiná. Koukají jí z bot rozhlasové či hitparádové ambice. Ale v tomto případě mě to tak neruší a skladba se mi jeví jako dobrá.

Love Blind je jakoby ze stejného hnízda jako Touch… Opakuje se tady stejný vzorec, ale moje vstřícnost byla již vyčerpána a tady už mi to moc přes uši nejde. Tak poslouchám tuctovější až tuctovou skladbu o lásce.

Step Aside nás polije živou vodou, vyvaruje se syntetických zvuků a Emerson hraje (skvěle) na „dřevěný“ klavír. Krásná jazzová nálada skladby, Lake tu zpívá v nižší poloze a sluší mu to. Barová jazzůvka s atmosférou a duší. Výborná skladba, na albu jedna ze dvou nejlepších.

Lay Down Your Guns pokračuje v podobném duchu, s klavírem, Lakeem střízlivě zpívajícím, což jak už jsem zmiňoval, mu padne skvěle. Tento kousek má už spíše popovější feeling, slyším i orchestr? Zvláštní je skoro minutový fade out jakýchsi improvizací. Zdá se mi, že skladba balancuje na hranici kýče? Nebo ji chápat jako poctu velkokapelovým opusům echt popových velikánů? Proč by to ale ELP dělali? Spíš jde o jednu z cest hledání jinakosti, novosti, pestrosti.

Mars, The Bringer Of War je adaptaceí klasické skladby skladatele Gustava Holsta. A je to výborná, pomaloučku a dramaticky gradující divočina v nejlepších intencích tvorby ELP. Druhá nej skladba na albu. Na závěr desky se dá track chápat jako pověstná třešnička, která si má fanouška usmířit a utvrdit ho v tom, že ELP(o) ještě nepatří do starého železa.

Na CD jsou dva bonusy. První Loco-Motion je klasika provedená pouze instrumentálně a je to teda solidní nářez, je v tom život, jsou to gejzíry. Mohla být na desce místo Touch And Go nebo Love Blind. Vaccant Possession už je klasický outtejk, co nemá čím zaujmout a tak se hodí jen jako bonus.

50%
pepanovacek PepaNovacek 27.11.2023 12:40  80503
PegasZkusil jsem kousek toho koncertu Emerson, Lake & Powell. The Score mě nebaví ani naživo, a Karn Evil 9 taky ne, pravda je, že mizerný obraz a zvuk tomu moc nepomohly.

[ 64507 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt