Honza - jojo, já se tu speciální edici nějak ani neobtěžoval hledat, chyba..
Co se týče L.R. První album má klasický momenty, tam se Mitchell hned definoval stylově, zvukově (je v tom taky trochu 80s). Kdo zná Kino, Frost*, či pozdní It Bites s ním, tak to není daleko od ničeho z tohoto. Druhý mi přijde hodně nabroušený, Feelings má pár skvělých věcí, ale přijde mi opět takový nevyvážený. To poslední nemá podle slabý místa, a s poslechy odkrývá spoustu detailů a dynamiky. Tím, že je hodně typický, tak hned zasvítí to rutinérství, ale tady po chvíli zmizelo. Plus i symbióza s texty tu je výborná. |