Jouis – Dojo (2014)
Další pro mne dosud neznámá kapela s trochu hehe názvem. Jejich hudba se nikam nežene, nijak nespěchá. Jakoby chtěla ukázat, podívejte jaká jsem, nejsem jednoduchá nebo plytká. Při poslechu se mi vybavovala Provence a usměvavé ženy na kolech s košíky vpředu plnými ovoce a květin. Hudba Joius mi připadá místy krásně najazzlá. V jejich v hudbě se netlačí na pilu a k tomu se nese odpovídající příjemný způsob zpěvu. Není to hudba, která by fungovala jako kulisa, byla by to škoda nechat ji kolem sebe jen tak proplouvat a nezachytit její nenápadnou až utajovanou krásu. Ta je předkládána s fajnovostí a vycizelovaností. A mě přesvědčili, já jim tu hudbu věřím. Do jejich hudby se dá ponořit, pozorně ji poslouchat a jako skřítek v podzemí hledající poklady je také nacházet. Je to hudba nenápadná, která se na první poslech hned neobnaží, neukáže, co všechno v ní skrývá. Avšak pilný zlatokop zlato objeví.
All That Is And Is One zní jakoby veselá barově letně rozverná a houpavá písnička, která nejen svým tadadadáááááá navodí dobrou náladu. Zaujaly mě tady i sbory.
Loop je uvařená ze stejných ingrediencí, ale přijde mi ještě veselejší a rozjařenější, v kytarovém sólu zrychlí, po něm do mezihry zase zpomalí, aby ve zpěvu ještě více zabrzdila, a to jen na chvíli a zase je tu spěch, je to barevné, hutné, baví mě to poslouchat.
What´s New Guru je zase příjemná instrumentálka se všemi pozitivními atributy dříve i později uvedenými, tady navíc příjemné potěšily hammondy. Skladba je opět plná nápadů, změn a je velice dobrá.
Earthly Emerald Eyes mě lapne jazzovým feelingem hned od začátku, kytary klavír perkuse ostatní nástroje, posluchač snažící se všechno zachytit, nestíhá, super džezíček , ve zpomalení kytarové sólo hodně v pozadí a jen na chvíli si uzurpuje vládu nad ostatními nástroji, ale neznásilňuje je, je to velmi bohatá hostina, kde je co vybírat.
Hyperception - vybrující zvuk Leslie reproduktoru či jak toho zvuku dosahují, je další fajnuvůstku, která jen přidává barvy do již tak barevného obrázku. A to zase jen na chvilku a už je tu něco jiného, opět v nenápadném poklidném módu a nedá mi to odpočinout ni oddychnout. Musím pozorně sledovat plynoucí gejzír hudby, abych nedejbože nepřišel o nějakou další nenápadnou fajnuvůstku.
New Moon má nádherně zpomalenou krásu v úvodu, první sloce a mezihře, pak se hudba rozevře jako motýli křídla a hudba je dál jen příjemná, hladí uši a duši. A aby toho nebylo málo, třešnička na dortu v závěru – zvuk kytary podobná houslím nebo to jsou housle ach, není to důležité, ale je to chytré a krásné.
V Misty Maker Stomp si užijeme trochu bubáckého úvodu, ze kterého vzejde poklidné vyprávění s hudbou, která tvoří ten zlatý tác, na kterém jsou slova přinášena. Prostě všechno to, na co jsem si v případě Jouis rád zvyknul. Nádherná věc.
Rain je krátká a skvělá skladba s nakřáplým hlasem zpěváka (škoda že na albu nedostal více prostoru) a brumlavým sborem, který mi připomněl The Blind Boys Of Alabama Petera Gabriela z desky Up. Při poslechu a psaní se nečekaně dostavila husí kůže, známka to nejvyšší kvality zážitku.
Universe Goggles se jeví zdánlivě jako rockovější či bluesovější skladba, ovšem vše v intencích Jouis. Šeptaný text spolu s kytarou jsou skvělé, stoptajmy, neustále změny a k tomu hammondy, to jsou úžasné ingredience a i závěrečná skladba je výborná věc.
Jakmile jsem si po prvních posleších na hudbu Jouis zvykl, bavilo mě desku Dojo poslouchat a navíc jsem ji hodně užíval. A to pro sebe považuji za velký výsledek a kapelu to v mých očích staví vysoko.
10/10
|
Registrace nového uživatele 
