Queen – The GameQueen – The Game
The Game je první deska, na které Queen použily syntezátory, ale jen tak lehce na okrasu, v podstatě je ve stylu různých zvuků a efektů objevujících se občas i na předchozích deskách, jenom byly vytvořené pomocí jiných zařízení. Stylově to je tedy především rocková deska, která má opět blíže našlápnuto k mainstreamu. Písničky jsou jednodušší, přímočařejší, chytlavější, přístupnější a stále dost dobré a nechávají vyniknout i hudební zručnosti všech muzikantů. Je tu hromada vskutku vydařených písniček i pár i obyčejnějších, ale v celkovém pohledu vyvážená deska, která mě baví, přestože některé věci bych normálně vyloženě nevyhledával. Není tu nic, co by mi vyloženě vadilo. Desku jako celek jsem neslyšel asi tak pětadvacet let, takže ty méně známé písničky jsem pozapomněl, překvapilo mě však, že hned mi začali v hlavě naskakovat, jak jsem z nich po letech slyšel jenom kousek.
Nezapomenutelná je hned úvodní Play The Game, typická queenovská záležitost, balada ve středním tempu s piánem, vícehlasy a parádním Mercuryho zpěvem s využitím vyšších rejstříků. Tak trochu návrat do minulosti. Hned se ale přeneseme zase jinam, následující dvě skladby k sobě mají hudebně celkem blízko a kdysi jsem si je i pletl, navíc když jsou hned vedle sebe. Obě jsou trochu modernější, postavené na přímočarém rytmu a výrazném basovém riffu, se zpěve trochu silovějším. První Dragon Attack má na svědomí May, druhá Another One Bites The Dust je od Deacona, oba podobný hudební nápad uchopily jinak, obě jsou parádní, ale Deacon přeci jen vyhrává a tato skladba se stala také veleúspěšným singlem. Určitou hitovost, má v sobě i syrovější poprocková Need Your Loving Tonight, která patří k těm méně známým, ale na desce funguje docela dobře. První stranu uzavírá spíše akustická Crazy Little Thing Called Love, sice nezní úplně jako Queen, ale jako pocta Elvisovi, ale je chytlavá, melodická a úplně jiná liga než minule rovněž elvisovská slabota Dreamer’s Ball. Také jsem si vždycky myslel, že se jedná o coververzi nějakého Presleyho hitu.
První stranu si z minulosti pamatuji víc než druhou, ale I na té se odehrává spousta zajímavého. Rock It začíná poklidným intrem zpívaným Mercurym za doprovodu volného brnkání elektrické kytary (ten začátek mi něco připomíná), ale pak se toho chopí Taylor a spustí energickou poprockovou pecku. Další změna a Don’t Try Suicide s vytleskávanými slokami a napůl spíše rectiovanými než zpívanými slokami a typicky queenovskými rockovými refrény. Nebyla to láska na první poslech, ale zní to originálně a ve výsledku ji mám I rád. Velkou lahůdkou je Mayova hymna Sail Away Sweet Sister, kde je zajímavé, že se stejná melodická linka opakuje ve slokách, refrénech i mezihrách, vždy v různých podobách a aranžích a pěkně to plyne a graduje. Coming Soon je valivá poprocková písnička, poměrně jednotvární, úplně z ní nejsem nadšeným, ale vlastně mi nevadí, když už tu je. Navíc hned po ní si můžu spravit chuť závěrečnou Save Me, která by má stylově blíže zase ke klasickým Queen a lépe by navazovala na Sail Away…
Nemůžu si pomoct, ale tahle deska je prostě skvělá, pestrá, zajímavá a tak největší průšvih je u ní obal, abych mohl aspoň něco hodně kritizovat, ale jak mi i na této stránce alb záleží, na hodnocení hudby to samozřejmě nemá vliv.
4/5
|
Registrace nového uživatele 
