Queen - The Works – 1984
Yes – 90125, Robert Plant - The Principle Of Moments a Queen - The Works, to jsou tři alba, která jsem poznal na vojně díky četaři absolventovi Pavlu Beranovi, s nímž jsme se velice kamarádili a kterého se mi bohužel potom nepodařilo vypátrat. Poslouchal jsem je na jeho walkmanu, což v té době byla naprostá bomba, a ta kvalita, co se řinula z těch srandovních, titěrných sluchátek, mě tenkrát opravdu úplně ohromila. Všechny ty tři desky jsem si okamžitě zamiloval, Hot Space jsem určitě neznal, a zcela jistě jsem vůbec neřešil, jestli to je disko nebo komerce nebo popík, ani u Yes ani u Queen. Už při „zkušebních“ posleších v rámci našeho hodnocení jsem cosi zavětřil, ale nebudu předbíhat hned v prvním odstavci, a vezmu to pěkně skladbu po skladbě, a jako vždy, na sluchátka. A hodně nahlas.
Radio Ga Ga
I když je to v podstatě až primitivní duc – duc – disco, tak oproti ohavným věcem z Hot Space bych tomu klidně dal status bomby – tahle písnička (skutečně velice, velice profláknutá) se mi prostě hodně líbí, a znovu přemýšlím, jak velkou roli hraje zmiňovaný fakt, že mám s albem spojené vzpomínky, zmiňované v úvodním odstavci. Slyším a cítím tady zase toho kapelního ducha, radost, energii, tedy věci, které mi na předchozí desce chyběly. Ano, kapela je stále v těch „disco vodách“, snaží se jít s dobou a znít moderně, i zde jsou použity různé samplery a automaty, ale pro (moje) ucho zní všechno velmi příjemně a krásně. Opravdu nevím a nepoznám, co tady hrají muzikanti a co je nasamplované, ale vůbec mi to nevadí, protože všechno působí naprosto přirozeně a krásně, a je to pro mě od začátku skutečně lahůdka – jak zvukově (třeba ta hi – hat, která od začátku doslova tepe v šestnáctinách) nebo nádherně brumlající basa, tak hudebně. A aranžérsky je to vymazlené v podstatě k dokonalosti.
Tear It Up
Nádhera a radost veliká!!! Hudebně staří dobří Queen, jako před deseti lety, zvukově to zní parádně a současně. Tvrdá, krásná písnička Briana, a i když možná někoho překvapím (vážně se moc těším, co se od ostatních dočtu), tak za mě jsou první dvě skladby bomby, a rozdíl proti Hot Space je opravdu propastný. Super jsou ty tvrdé a drsné rány na každou první dobu – šlapák s vynikajícím, mlaskavým zvukem a činel.
It's A Hard Life
Vážení přátelé, ano – bomba číslo tři. Nádherná Mercuryho silomrdná písnička, která by klidně mohla být na A Night At The Opera, jak zní podobně. Krásné vokály, krásný klavír, krásná mezihra s kytarovým sólem, krásné všechno, prostě úžasná skladba.
Man On The Prowl
První nebomba. Pocta Elvisovi tady už jednou byla, v Crazy Little Thing Called Love, což je fantastická písnička. Tahle se tedy zdaleka tak nepovedla. Není to žádný propadák, ale taky nic, nad čím bych jásal. Ale je tady moc pěkné piano.
Machines (Back To Humans)
Při téhle skladbě jsem si říkal, že jak jsem u minulého alba nechápal, že kapela mohla klesnout až tak nízko, tady naopak musím vyzdvihnout (a zopakovat), jak moderně zní. Ono to jde, i se samply a automaty, na tomhle albu Queen ukázali, že umí držet krok s dobou a přitom neztratit svou tvář.
I Want To Break Free
Tahle skladba se mi vždycky líbila, fakt je, že mě bavil ten videoklip. Není to žádná bomba, ale poslouchá se to pěkně, a zajímavé je sólo na syntezátor. A po závěrečném poslechu (nedalo mi to, a album jsem si ještě jednou poslechl na sluchátka) opravuji – je to bomba!!! John Deacon se z nenápadného a trochu zastrčeného člena kapely stal doslova hitmakerem, to sólo je fakt super, jak končí tím hlubokým tónem a i klávesové plochy jsou nádherné. A zajímavé je, že ta písnička vlastně nemá refrén – jestli teda nejsem úplně blbej a hluchej, hehe.
Keep Passing The Open Windows
Pravda je, že po prvních třech bombách šla úroveň (dle mých uší) lehce dolů, není to žádná tragédie, i tahle písnička je pěkná, ale na větvi, chlapci, na větvi z ní nejsem. Tak i zde se musím poopravit – je to bomba. Hehe. Výborná basa, která skladbu žene celou dobu kupředu – rytmus a tempo téhle téhle písničky mi, nevím proč, připomíná vlak. Nejspíš protoč. Krásné jsou ty klavírní mezihry.
Hammer To Fall
No, a tohle je asi nejtvrdší, a zároveň možná i nejlepší skladba na albu, složil jí Brian, a je veliká radost slyšet hrát Queen tu jejich typickou muziku – zní to vážně skvěle, jako z jejich začátků. Freddie zpívá fantasticky, s obrovskou energií, vokály jsou nádherné, jo, jo, to je skutečně radost poslouchat.
Is This The World We Created …?
Pěkné, trochu nostalgické – a akustické – rozloučení se skvělým albem.
Když jsem psal, že Jazz bude poslední album, kterému dám plnou palbu, tak jsem tomu opravdu věřil. Jestliže z toho někdo z Vás snad usuzuje, že jsem se zmýlil, a že mě The Works velice mile překvapilo, tak usuzuje správně. I ta jediná slabší věc, Man On The Prowl, je stejně nadprůměrná. Celkově je deska nesmírně vyrovnaná, strašně moc se mi líbí ta „kombinace“ nového, moderního, tanečního a disko stylu a zvuku s jakýmsi návratem k hudebním začátkům kapely, tedy rockové, tvrdé, kytarové muziky. Po předchozí nevydařené, a zdaleka nejslabší nahrávce, Hot Space, kde kapela opravdu šlápla vedle, je pro mě The Works velkolepým návratem na vrchol, a Queen tak vydali album, které je srovnatelné s jejich nejlepšími díly.
10/10
|
Registrace nového uživatele 
