Queen - The WorksNa albu The Works se Queen sice úplně nevzdali koketování s diskem, ale naštěstí neopomínají ani rockovou stránku, zvolili jiný přístup a po slabé Hot Space přišli s mnohem silnější deskou. Hojně využívají syntezátory, které tu ale znějí parádně. Už ne taková paráda jsou bicí, konkrétně většinou jednotvárné strojové rytmy „bum-bác“ a výrazný, umělý zvuk poplatný době vzniku. Mnohde mi to zní stejně, jenom v jiném tempu. S tím nezbývá než se smířit, osobně mi v některých skladbách ani nevadí, v jiných ano, možná by mi stačilo je jenom trošku ztlumit, aby nestřílely tak hlasitě. Vlastně něco podobného tu cítím i ve zpěvu. Mercury zpívá hodně dobře, o tom nelze pochybovat, ale většinou je to ten jeho silový přístup, který mi trochu vadí. Ale jinak zní deska moderně poprockově a stále v tou jsou rozpoznatelní Queen.
Zhruba polovinu písniček bych celkem bez váhání ohodnotil nejvyšší známkou a minimálně kvůli nim stojí deska za poslech. A jsou to přesně ty skladby, které vyšly i jako singly a hrály se v rádiích a asi není potřeba je zvlášť představovat. Ať je to moderní syntezátorová Radio Ga Ga (tady ta moderna sedí bez výhrad), starší tvorbě se přibližující uvolněná It’s A Hard Life, rockovou energií nabitá Hammer To Fall s efektními sbory, nebo videoklipem proslavená I Want To Break Free. Všechno opravdové hity s velkým H a klidně bych k nim přihodil i tesknou baladu Is This The World We Created?, kde Mercury září jen za doprovodu jednoduché akustické kytary. Ne že bych na ni měl chuť pokaždé, ale je hezká. Uvedené skladby velmi dobře znám a mám je rád, u těch ostatních už to tak jasné není a vůbec si nemyslím, že by to bylo tím, že jsem je vlastně asi ani neznal (nic se mi z nich nyní nevybavilo) a nemám je tak zažité.
Domnívám se, že ty singly na mě zapůsobili už při prvním seznámení, „neznámé“ písničky jsem několikrát zopakoval, ale nejsou pro mě tak přitažlivé. Nejvíc mě z nich zaujala Keep Passing The Open Windows, tu beru. Ale rocková Tear It Up je spíš taková uřvaná stadiónová halekačka, v tomto ohledu dobrá, ale já to moc nemusím. S Machines to mám tak půl na půl, poslechnu, ale nic výrazného ve mně nezanechá. Vůbec nejslabší je pro mě Man On The Prowl, to je zase rock’n’roll ve stylu Crazy Little Thing Called Love, ale zdaleka ne tak povedená, nebaví mě a tento styl ani není pro mě.
Z The Works převládají kladné dojmy, ale také pocit, že to mohlo být ještě lepší, nechybělo mnoho. Navíc tracklist je postavený tak, že se mi téměř střídají lepší a horší písničky, což by se mohlo na jednu stranu zdát i výhodnější, ale na druhou mi to krapet ten požitek přerušuje.
4/5
|
Registrace nového uživatele 
