Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Komu se nelení,
tomu se zelení.

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64695 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 9.9.2024 08:47  84261
No, dokonce bych udělil stejné hodnocení jako Honza, kdybych půlkoval. Pro mě je to lehce pod The Works, ale pořád vynikající album.
pepanovacek PepaNovacek 9.9.2024 08:16  84260
BublaHonzo, i Tobě děkuju samozřejmě za recenzi. Po veliké shodě u předchozího alba si tady notujete (zatím) jen s Markem, pro mě je tahle deska opravdu slabá. A překvapilo mě, že jste nikdo nezmínil tu fantastickou kytaru v A Kind Of Magic. Ale on nakonec každý zmiňuje jiné věci, které ho zaujmou.
pepanovacek PepaNovacek 9.9.2024 08:11  84259
KeyserSoze Marku, i když to tak nevypadá (Ty plná palba, já 6,5/10), tak po přečtení Tvé recenze jsem měl pocit, že to album slyšíme poměrně podobně, i když mně, jako mladému rockerovi se tohle moc nezamlouvá, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 9.9.2024 07:50  84258
A Kind Of Magic – 1986
Tuhle desku znám sice od doby vydání, ale přiznám se, že si z ní vybavuju One Vision, A Kind Of Magic, Friends Will Be Friends a trochu Gimme The Prize – posluchačský deník si nevedu (a dnes si říkám, že je to škoda, bylo by zajímavé, podívat se na třicet, čtyřicet let staré odsudky), ale odhaduju, že jsem album slyšel tak patnáctkrát. Takže moc netuším, jak se mi bude líbit, a jak ho budu hodnotit.

One Vision
Tohle je pro mě bomba, až superbomba či velebomba hned na úvod. První minuta je doslova bombastická (což je logické, když je to bomba, až superbomba či velebomba, hehe), ty zkreslené hlasy, klávesy, prostě paráda. Pak ten kytarový tvrdý riff, typičtí Queen, skvělá je mezihra uprostřed s nějakým syntezátorem, pak sólo na kytaru, jo, jo, tohle je pro mě veliká lahůdka, a radost poslouchat. Tipuju, že skladbu složil Freddie.

A Kind Of Magic
Pokud milí hoši někoho z Vás teď překvapím, tak myslím, že hlavně sám sebe, hehe. Tahle písnička je totiž naprostá bomba. Začnu odzadu – vždycky se mi strašně líbila kytara od času 3:43, to je pasáž, kterou si poměrně často pobrukuju. Tuhle skladbu jsem slyšel mnohokrát, ale až teď, díky pozornému poslechu na sluchátka, mi došlo, jak je úžasná, a jak jsem z ní fakt nadšený. Nevím, o čem psát dřív. Basa je tady naprosto famózní, a i díky ní tipuju jako autora Johna. A zkuste se zaměřit na kytaru, která je podle mého úplně geniální, fascinuje mě, jak Brian hraje strašně nenápadně, ale po celou dobu je to skutečně lahůdka, upozorním třeba na čas 1:42, 1:48 nebo 2:15, kdy pak ty jeho různé vyhrávky, beglajty, ornamenty nebo jak to nazvat, přechází v jakési krátké sólo. Úplně mě tady Brian odrovnal, to je jeden z jeho vrcholných okamžiků. Jo, a samozřejmě skvělé vokály.

One Year Of Love
Tuhle silomrdnost tipuju na Freddieho. Neříkám, že je to špatná písnička, zvukově skvělé, moc se mi líbí třeba ten virbl hraný přes ráfek, ale je to na mě trochu moc přeslazené (ty smyčce třeba) a přesilomrdné. A taky trochu obyčejné, až nezajímavé a nudné.

Pain Is So Close To Pleasure
I tohle vypadá na Freddieho, a bohužel (pro mě) po dvou superbombách mě tohle přihřáté disko s přihřátým zpěvem, který zní jako přihřátí Bee Gees nebo co to je, nebaví. V tom refrénu (nebo co to je) se mi až dělá špatně, jak je to hnusné, hehe. Musel jsem dokonce hodně ztlumit hlasitost, jak se mi tahle skladba nelíbila.

Friends Will Be Friends
Naštěstí následuje tahle písnička, kterou, řekl bych, napsal John. Není to žádná bomba, ale líbí se mi dost. Krásná baskytara. Moc pěkná je ta závěrečná pasáž, při které jsem si (po dost dlouhé době) opět vzpomněl na The Beatles.

Who Wants To Live Forever
Tohle je asi nejzajímavější skladba na celém albu, i když pro mě ne nejlepší – zatím pořád „vedou“ ty dvě první. Jsem zvědav na své tipy, protože zatím podle mě nezazněla žádná písnička od Briana, i tuhle bych připsal Freddiemu, tak uvidíme, jestli se pletu. První dva zpěvy jsou na mě opět moc přislazené, asi to dělají ty smyčce. Když se pak přidá kapela, poslouchá se mi to mnohem lépe. No, a zajímavý je konec, kde si nejsem jistý tím, jestli ty smyčce nejsou spíš nějaký syntezátor. A možná je to obojí.

Gimme The Prize
Tak tady jsem si téměř jistý, že jde o Brianovu skladbu. Tvrdá, řízná, avšak. Kytara je skvělá, jak na začátku, tak kolem třetí minuty v tom sóle/nesóle, spíš takové melodické vyhrávce. Ale nějak mám pocit jakési upachtěnosti, nedodělanosti, nevím, moc mě to nebaví. A ty ohavné bubny tomu taky dvakrát nepřidají.

Don't Lose Your Head
Bohužel (pro mě) začíná další písnička stejně hnusnými bicími, a fakt si říkám, jestli se Roger neposral v kině. Celkově opět takové až stupidní disko, a opět lehce přiteplené s otravně dokola opakující se frází, místy „vylepšenou“ přes nějaký vokoder, či co. Já tedy z téhle skladby skoro hlavu ztrácím, hehe. A tipuju, že autorem této zhuleniny je Roger.

Princes Of The Universe
Zde se začíná takřka ve stylu „starých dobrých Queen“, tedy krásnými vícehlasy. Proti předchozí skladbě jako dobrý. Pěkné je to zdvojnásobení tempa asi po minutě a půl a pak ty vokály, ale přiznám se, že ani tady neskáču radostí bůhvíjak vysoko, a ani větev, na které jsem, moc vysoko není. Nicméně na závěr skoro skorbomba, hehe. A kdopak, že jí podle mě napsal? Nu, podle mě jí napsal Freddie.

Takže. One Vision napsali společně, no vida. Zaujalo mě, že tam hraje Brian na syntezátor Yamaha DX7, stejný měl Odon. S A Kind Of Magic jsem se taky netrefil, autorem je Roger. Aha, a One Year Of Love zase John, takže taky vedle. V Pain Is So Close To Pleasure mám první bod, i když jen poloviční, stejně jako ve Friends Will Be Friends, hehe, a koukám, že je to poprvé, kdy autoři jsou nejednoznační, místy společní. Who Wants To Live Forever – Brian, tak v tipování u tohoto alba jsem zatím úplně mimo. Konečně první trefa v Gimme The Prize. A druhá a třetí v posledních dvou skladbách. Takže nakonec to nebyl takový tipovací propadák.

A co hlubokomyslného sdělit v závěrečném odstavci? No, že A Kind Of Magic je po The Works opět propad, pro mě,samozřejmě. Ne až na úroveň Hot Space, ale zhruba polovina věcí takřka ano.

6,5/10
bubla Bubla 9.9.2024 07:12  84257
A Kind of Magic (1986)

Tohle album je, jak jsem se dočetl, v podstatě soundtrack, což bych rozhodně neřekl, protože tu není nic instrumentálního a jenom občas nějaké filmové zvuky nebo monology. Film Highlander jsem snad ani neviděl, pokud to bylo v 90. letech možné? Navíc mám z tohoto alba silný dojem, že se pokusili udělat pokračování The Works podle stejně formulky. Což nebyl vůbec špatný nápad.

One Vision má pěkný tajemný úvod, který mi hodně připomíná podobné atmosférické zvuky a zkreslené hlasy na A Momentary Lapse of Reason. Pak se z ní ale vyklube nejlepší cover verze neexistujícího songu od AC/DC na světě. Sloka a refrén jsou i podobně přímočaré, skvělý je ovšem bridge „I had a dream…“, bez kterého by to bylo příliš monotónní. Konec bridge mi připomíná Genesis zhruba ze stejné doby. Při textu „…just excitation“ si vždycky vzpomenu na Beach Boys – Good Vibrations. Instrumentální pasáž a la Radio Ga Ga je zajímavá a trochu posiluje můj dojem zmíněný v úvodu. „Gimme, gimme, gimme fried chicken“. Další z mých hodně oblíbených songů od Queen.

A Kind of Magic je taky pěkná písnička. Moc se mi líbí ty šustivé perkusivní zvuky, které zní jako poškrábané cédéčko, což ale tehdy asi ještě netušili. Deacon tu opět recykluje svou oblíbenou basovou linku, k tomu nečekaně knopflerovská Mayova kytara… asi v těch místech použil Stratocaster. Hezká, pohodová věc.

One Year of Love je balada s hodně vypjatě zpívajícím Mercurym (už v předchozí skladbě to trochu bylo). Připadá mi, jako by chtěl trochu zpívat a la Sting. Trochu mě mate, že se tu zpívá „pain is so close to pleasure“, což je název následující písničky. Celkově je to na můj vkus hudebně příliš osmdesátkově usedlé, k čemuž přispívá i ten unaveně barový saxofon. Dobrá je závěrečná část se smyčci. Tohle se především aranžérsky moc nepovedlo.

Pain Is So Close to Pleasure je návrat Freddieho falsetta. Napřed mi přišla slabá, jako nějaká vata od Phila Collinse (to ostatně i One Year of Love). Ale postupně se mi tahle věc zalíbila. Slyším tam spíš Stevieho Wondera a Jackson Five. Výborná je ta výrazná basa a občasná kytara. Nepatří to mezi mé nejoblíbenější věci na desce, ale je to velmi příjemné.

Friends Will Be Friends je třetí – řekněme – balada za sebou. Je dobrá, ale nikdy mě úplně nenadchla – druhé It’s A Hard Life to není. Je to asi tím refrénem, který mi vždycky připadal takový nevýrazný, a cajdákovitým tempem. Sloka je ale pěkná.

Who Wants To Live Forever je naprostá nádhera, nejlepší píseň na celé desce a jedna z nejlepších od Queen vůbec. Jak mi některé balady Briana Maye připadají přeslazené, tak tahle je mimořádně silná, má skoro až operní kvality – i díky velmi tajuplnému orchestru. Navíc je to vlastně duet, protože tu hodně zpívá i Brian. Instrumentální prostředek před bridgem je skvělý – sem ty osmdesátkové bicí naprali perfektně. Aranž je vskutku velkolepá až do překrásného konce s jemnou kytarou vezoucí se na vlnách orchestru. Paráda.

Gimme The Prize připomene Mayovy kytarové orgie v Brighton Rock. Jinak je to velmi tvrdá a skvělá píseň. Freddie to zpívá opět hodně vypjatě a má to koule. Zajímavá je část monologu z filmu I have something to say, it's better to burn out than to fade away to použil už deset let předtím Neil Young v Hey Hey My My. Pěkný je i ten nenápadný keltský (?) folklórní motiv ve druhé části. Je to vlastně poměrně jednoduchá písnička, ale ta energie mě vždycky převálcuje.

Don’t Lose Your Head je pro mě taková obdoba Machines. Ale mám ji o dost radši. Je to temná, rytmicky hezky sestavená osmdesátková elektronika. Ale zároveň je to pro mě pocitově hodně, hodně bowieovské, třeba díky těm zdrcujícím bicím, a to se mi moc líbí. Nenápadný refrén „Remember, love’s stronger…“ je perfektní. Možná ho mohli ještě trochu víc vytáhnout.

„Here we are/born to be kings/we’re the princes of the universe“ u mě vždycky vyvolá úsměv. Princes of the Universe je písnička, která by od spousty kapel zněla směšně, ale v podání Queen to prostě žeru. Jasně, text souvisí s filmem, ale i tak. Další fantastická pecka napakovaná mnoha nápady.

Album začíná výborně, i když zopakovat začátek The Works bylo téměř nemožné. Konec první strany je slabší a malinko se vleče, ale druhá strana je famózní. Přesto deska jako celek zůstává mírně pod vrcholem.

4,5/5
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 9.9.2024 05:55  84256
Queen - A Kind Of MagicNa tuhle desku jsem se těšil, protože znám titulní píseň a i když se mnou třeba Ivan zajisté nebude souhlasit, je výborná. V podstatě se prý jedná o neoficiální soundtrack k filmu Highlander - většina zdejších písní v tom filmu byla použita. Obavy z opakování Flashe Gordona ale naštěstí nejsou namístě, poněvadž nám tu Kvíni naservírovali další chutné hudební hody.

Tohle album má v rámci diskografie několik prvenství. Je to první deska, která se jmenuje úplně přesně jako jedna ze skladeb v playlistu a taky (pokud se nepletu) obsahuje první song, kde jsou uvedeni jako autoři všichni členové skupiny. Pod One Vision jsou vzhledem k názvu písně stylově podepsáni všichni a jedná se o fantastický otevírák. Song jsem původně znal v pochodové verzi od skupiny Laibach, ale originál je prostě originál. Parádní kytarové riffy a různé vyhrávky, spousta energie a jako téměř vždy fantastický Mercury. Pro mě jejich zřejmě nejlepší "arénovka". Na adresu A Kind Of Magic jsem již v úvodu zahlásil, že je to megabomba. A zase ji má na svědomí Rožér - po Radio Ga Ga jeho druhý nejvýraznější příspěvek k nesmrtelnosti Queen. Původně to bylo prý o dost tvrdší, ale Mercury song změkčil a udělal moc dobře. Někoho asi bude zase iritovat čvachtavý automatický bubeník, ale ono se to k tomu prostě skvěle hodí. Skladba má opět takovou nádherně rozmáchlou atmosféru a je plná malých nenápadných vychytávek. A taky ještě zmíním Mercuryho - pro mě jeden z jeho nejlepších vokálních výkonů. Pokud patříte jako já k obdivovatelům fenomenálního George Michaela, tak se vám soulová One Year Of Love od Johna Deacona jistě bude líbit. Jinak vám to může připadat jako utahaný cajdák. Ale jako bych tam George slyšel... Zrovna tady si myslím, že on by tomu dal ještě větší grády - přeci jen Mercury byl hlavně rockový zpěvák. Funkovou Pain Is So Close To Pleasure složil také Deacon, tentokrát i s Mercurym a podle mě opět výborná věc. Freddie tady zase podobně jako v Cool Cat na Hot Space zpívá falzetem k nepoznání. A skladatelský tandem pokračuje i ve vynikající baladě Friends Will Be Friends. Skladba má nádherně vystupňované sloky a velmi chytlavý refrén, který vám může uvíznout v hlavě, což se mi "bohužel" stalo a pobrukoval jsem si to potom celé dopoledne v práci.

Druhou polovinu otevírá další megabomba, kterou je Who Wants To Live Forever a tohle pro někoho může být i vrcholem celé desky. Brian se tady překonal a naservíroval nám jednu z nejkrásnějších rockových balad vůbec. První sloku zpívá sám Brian, po něm to převezme Freddie a celé to nádherně vypointuje do překrásného bridge a refrénu s kulervoucí orchestrací od Mistra v tomto oboru Michaela Kamena. Ztlumení a následné outro je pro mě pardon my French naprosto posrávací pasáž. Po předchozí parádě ovšem Kvínům tak trochu spadne řetěz v Gimme The Prize (Kurgan's Theme). Sice je to v první polovině chutná hard-rocková svačinka s brilantní kytarou a naříkajícím Mercurym, ale potom přijde pasáž plná samplů a je z toho slyšet soundtrackovost. Určitě to ale není nic, co bych nepřežil a rozhodně to není kardinální průser. Don't Lose Your Head sice tady může působit trochu nepatřičně, ale v minulosti předváděli tito chameoloni větší stylovou ekvilibristiku na jednom albu. Tenhle synthpopový song, ze kterého jsou hodně slyšet osmdesátky (mrkněte na Bloodsport s Van Dammem a uslyšíte tam dost podobný basový podklad, hehe), se tak trochu ohlíží přes rameno směrem k Hot Space. Asi ale nikoho nepřekvapí, že jako starému diskoušovi se mi tohle velmi zamlouvá a ostatně mám pro to i předpoklady, když jsem fandou osmdesátkového i současného synthpopu. Moc se mi tu líbí klasické klávesové textury a celkový drajv skladby. Že to složil Taylor, to snad nepřekvapí nikoho. Nejen tímto songem se tento pán zařadil mezi moje velké oblíbence. Zavírák Princes Of The Universe je možná Mercuryho nejprogresivnější skladbou za posledních pár alb. Začátek parádní - kvílení kytar, Mercuryho drsný projev, houkání mezi slokami. Ve druhé polovině opět Mercuryho skvělá dynamika, kdy se střídá tempo a hudební nápady. Když to skončí, tak si postesknu, že to klidně mohlo být i delší.

A Kind Of Magic je stylově návrat k tvrdším kořenům a celkově to skvěle zapadá do jejich osmdesátkové aury, která se mi opravdu hodně zamlouvá. I přes jedno lehké klopýtnutí nemám jinou možnost, než udělit plnou palbu, milí přátelé.

5/5
pepanovacek PepaNovacek 8.9.2024 17:32  84255
Nevím? Aha?
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 8.9.2024 17:28  84254
PepaA co jsem psal o Eupnea? Aha? :-)
pepanovacek PepaNovacek 8.9.2024 17:00  84253
Petře, díky za odkazy, ale vzhledem k tomu, že jsem včera i dneska vstával ve čtyři a celý den tzv. hákoval, to asi už nedám.
pepanovacek PepaNovacek 8.9.2024 16:59  84252
O existenci Pure Reason Revolution jsem ještě předevčírem vůbec netušil, a teď mohu prohlásit, že znám všechna alba. A dobře, hehe. Nad Cirrus mi přišlo trochu podobné Eupnea, ale zároveň i trochu přihřáté, a slabší, takže po prvním kolečku mám o nejlepší desce jasno. A i zde občas sylším inspiraci Porcupine Tree, resp. géniem Stevenem Wilsonem.
pegas Pegas 8.9.2024 16:51  84251
Z druhého a třetího alba se mi strašně líbí Victorious Cupid, Deus Ex Machina a Fight Fire, další už tolik ne, ale občas poslechnu. Eupnea určitě stojí za pozornost, pro mě druhé nejlepší album, líbí se mi, jaký má zvuk a má to zase blíže k progrocku. Než vyšlo, byly zveřejněné skladby Silent Genesis a Ghosts & Typhoons, které mě zaujaly a díky nim jsem se o PRR začal zajímat a zpětně poslouchal všechno, co se dalo najít.Tady pár odkazů na koncerty

Něco málo z jejich začátků
https://www.youtube.com/watch?v=ZC9O27HoHeo

NEARfest 2007
https://www.youtube.com/watch?v=ILPFtsNjZSQ

Rockpalast 2008
https://www.youtube.com/watch?v=ed8cUYM2h0k

London 2010
https://www.youtube.com/watch?v=M6_NvbvGjKM&list=PLbk4ctJl08S6ESH3vDl_hUxjTm6arCcUS&index=1

Midsummer Progfestival 2019
https://www.youtube.com/watch?v=SpbxRaJXRrI
https://www.youtube.com/watch?v=t_3DCOgUvv4
https://www.youtube.com/watch?v=LRZeW-WYK54

A tahle nějak to bude v současnosti
https://www.youtube.com/watch?v=GCPNUpGyiZU
bubla Bubla 8.9.2024 16:28  84250
Jo, Aeropause se to jmenovalo, taková jednoduchá, pěkná, chytlavá instrumentálka s gilmourovskou kytarou a lehce wrightovským klavírem. Ale nic moc jiného si od nich nevybavuji.
pepanovacek PepaNovacek 8.9.2024 15:59  84249
Tak jsem Tě, Marku, neposlechl, Eupnea si poslechl - a dobře jsem udělal. Je to nejtvrdší a pro mě i nejlepší album kapely, nebál bych se po prvním poslechu napsat, že je fakt výborné. Trochu občas do Dream Theater, občas do Porcupine Tree. Já jsem tedy - konečně, hehe - spokojen.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 8.9.2024 14:37  84248
Ve tvém případě nemá, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 8.9.2024 14:26  84247
Tak Vám, hoši, nevím. Poslechl jsem si album Hammer And Anvil od Pure Reason Revolution, a nebavilo mě, pro mě ztráta času. Má cenu zkoušet to další, Eupnea, vydané po desetileté pauze?

[ 64695 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt