Deep Purple (1969)
Třetí deska a už jenom jeden cover. To vypadá slibně.
Chasing Shadows je hodně dobrý song s pěkným africkým rytmem, kravským zvoncem, a dokonce krátkými sóly na timbales. V Británii zájem o africké a americké perkuse v bigbítu probudil mj. Brian Jones z Rolling Stones a Ginger Baker. Škoda, že v případě Deep Purple zůstalo u tohoto jednoho použití. Text je hororový, celkově je to podobné tomu nejlepšímu z druhého alba. Snad jen na té zpívané části mohli ještě trochu zapracovat, je to spíš popěvek a la Atomic Rooster.
Blind je taky super. Tajuplně temná píseň s cembalem a minimem kytary (kromě sóla). U sóla bych se zastavil, už i na předchozích albech jsem si uvědomil, že Blackmorova sóla mě málokdy vyloženě zaujmou, a navíc často zní hrozně plastikově, s efekty přehnanými až do jakési zvukové karikatury tvrdě psychedelické kytary. Čistý tón by tady podle mě byl účinnější. Moc se mi naopak líbí v celé skladbě bicí a dramatický zpěv. Výborné, zase jsem si vzpomněl na Atomic Rooster.
Jediný cover Lalena mě tentokrát nenadchl, ani neurazil. Je tu hezké sólo na varhany a fajn rytmika. Originál je na Donovanovy poměry dost smutný. Tady ho prostě hraje rocková kapela namísto orchestru. Melodie zpěvu je na můj vkus příliš festivalově popová.
Fault Line je fajn psychedelická instrumentálka s bicími puštěnými pozpátku. Dobré, tak akorát dlouhé. Nicméně nebýt těch bicích, byla by to zcela zaměnitelná dobová psychedelie.
The Painter je skvělý blues-rock. Výborná kytara. Jestlipak on ten Blackmore nebude nejspokojenější v blues? Mám taky rád, když jsou kytara a klávesy nastejno, když to není tak, že kytara celou dobu řve v několika stopách a klávesy občas někde problesknou a mají tak možná jedno sólo na albu. Tohle je další plus pro Deep Purple. A významně dodávám, že bicí jsou zde uvolněné a zábavné.
Why Didn’t Rosemary je další blues-rock. A zase je to fajn. Trochu divná mi přijde rytmika. Neumím to popsat, ale je to takové nestrhující bum-bum-čvacht-čvacht, v kontrastu s melodickými nástroji a zpěvem. Teprve na konci se bicí rozjedou. Naopak výborné je kytarové sólo, to musím Blackmora pochválit.
Rytmický motiv Bird Has Flown mi připomíná Gimme Some Loving. Jinak je to zase pěkný song, byť trochu monotónní. Rozbije to sólo na hammondy. A taky to má zase ten pekelný nádech.
Dlouhá věc je tentokrát ryze původní. Musím říct, že akustická kytara a klavír v úvodu April jsou hodně osvěžující. Potom se přikrade takový nějaký flamenko motiv. Nemůžu si pomoct, ale kytara 2:11-2:22 i dál zní dost amatérsky. Pak chorál, to už si říkám, jestli to nepřehánějí. Potom orchestr, ten je pěkný, ale kapela tam nehraje (i když si to složili a zaranžovali?). Na první poslech je to zábavné, jak se ta skladba vyvíjí, ale přijde mi, že to tady zase trochu přehnali. Poslední čtyři minuty jsou teprve vlastní písnička. Moc pěkná, rytmicky vyloženě zábavná. Je fakt, že se tam některé motivy vracejí, není to jako celek vyloženě splácané (pomineme-li aranž), ale asi bych se obešel bez prvních osmi minut. Akordy na konci jsou podobné Celestial Voices z A Saucerful of Secrets (pořád jsem si říkal, co mi to připomíná). Kytara není příliš oslnivá, ale celkově je to fajn.
Na tomhle albu jako by Deep Purple připravovali styl, který po nich převzali Atomic Rooster. A přijde mi, že to, co tady hrají, jim sedí mnohem víc než to, co převážně hráli na prvních dvou deskách. Tohle je výborná deska. Akorát je škoda, že to je poslední deska v téhle sestavě, protože ta další to vzala z trochu jiného konce.
4/5 |
Registrace nového uživatele 
