Deep Purple – Come Taste The Band – 1975
18. listopadu jsem napsal do klubu tohle:
Poslouchal jsem tři desky Deep Purple s Davidem Coverdalem. Po Burn a Stormbringer mě napadaly takové různé věci, ale říkal jsem si, že nebudu předbíhat a počkám na Come Taste The Band. Tahle deska mi ale ty různé věci potvrdila, takže jak říkám, nebudu předbíhat, hehe, ale mám celkem jasno. A fakt jsem zvědav na Honzu a Petra.
Takže když jsem si včera nasadil sluchátka, byl jsem si jistý tím, co uslyším a co o albu asi napíšu. Zmýlil jsem se, hehe. A byl tak překvapen, že jsem nenapsal nic a rozhodl se k dalším poslechům.
Ochutnávka, takový název dostalo LP, které vyšlo v Československu v roce 1979 - „pouhé“ čtyři roky po vydání ve světě, hehe - a já ho chodil poslouchat ke svému švagrovi. Bylo mi šestnáct let, a tuhle desku jsem si okamžitě zamiloval. Později jsem ji měl nahranou na svém kotoučáku B 101, který stál „jenom“ něco přes čtyři tisíce korun, asi dvě tátovy výplaty. Strašně moc mě bavily ty písničky se skvělými kytarovými riffy, celkem snadno zapamatovatelné a přístupné, na střední škole jsem opravdu tohle album poslouchal velice, velice často. A buď se mi vůbec netrefilo toho 18. listopadu do nálady, anebo staroba přichází a já začínám být popletený, hehe, protože se mi prostě nelíbilo. A při dalších posleších jsem si říkal, že takové kotrmelce už jsem dlouho u žádné kapely nemetal. Hehe.
Na celém albu není jediná slabá skladba, a navíc je tak pěkně poskládané, že v podstatě neustále graduje a graduje, od docela slušné vypalovačky Comin' Home, kde na mě trochu monotónně působí kytarové sólo, resp. to, co pod ním hraje kapela, pomalejší, výborné Lady Luck, Gettin' Tighter se skvělým vokálem Glenna Hughese, pomalejší, tvrdší, hardrockovou až bluesovou Dealer s vynikající kytarou, po závěrečnou písničku první strany, I Need Love, kde kytara je naprosto fantastická, spíš geniální!!!
Druhá strana začíná takovou „jen“ skorobombou Drifter, ale po ní, milí kamarádi následuje cca čtvrthodina z říše snů. Love Child , tvrdá skladba, hodně ve stylu Led Zeppelin s vynikajícími bubny (taky trochu připomínající Johna Bonhama) a úžasným kytarovým riffem. Další velebomba je This Time Around, kterou krásně zpívá Glenn Hughes jen za doprovodu kláves, a hodně mi připomíná jeho zpěv – Marku!!! - George Michaela. Tahle písnička přechází do instrumentálky Owed To 'G', a můžu Vám říct, že v těchto okamžicích jsem si říkal, že poslouchám nejlepší nahrávku Deep Purple. Závěrečná You Keep On Moving je takové zklidnění, avšak rovněž na úrovni velebomby.
Ano, mám jasno - Come Taste The Band je pro mě nejlepší deska, jakou (zatím, uvidíme, jestli se ještě nedočkám nějakého překvapení) Deep Purple nahráli, a první za plnou palbu. Zamlada mě vůbec nenapadlo, jak velkou roli v tom hraje Tommy Bolin, dneska si myslím, že stěžejní, jako autor a hlavně kytarista, pro mě podstatně, ale opravdu podstatně lepší a pro kapelu přínosnější, než byl Ritchie Blackmore. Místy mi jeho kytara zněla hodně jižansky, tak trochu jako v The Black Crowes. Výborné jsou ty dva vokály Coverdale/Hughes, fakt je, že zde není takový prostor pro moje milované Hammondy, ale mě zkrátka tahle sestava hrozně moc baví, a je škoda, že udělala jenom jedno album.
10/10
|
Registrace nového uživatele 
