Taky jsem kdysi programoval v assembleru (Zilog Z80).
Moje největší dílo mělo 343 bytes, z toho byla 256 bytes dekódovací tabulka, takže samotný program ve strojovém kódu byl dlouhý neskutečných 87 bytes(!).
Byl to ovladač pro textový editor Desktop a klávesnici Consul (která už měla, jak je dnes běžné u všech klávesnic - vlastní mikroprocesor), abych ji mohl přes paralelní rozhraní 8255A provozovat na Didaktiku M.
Vymyslet těch 87 bytes byla makačka na bednu na celé odpoledne, protože to kromě čistého dekódu Consul-Desktop muselo zvládnout i šiftování kláves a funkční klávesy, navíc to při jistých konstelacích kláves muselo umět vyprázdnit klávesový buffer v klávesnici.
Jo, kua, to byly časy. Kam se hrabe Java. |