slavaCelkem jsem se o to zajímal. Barevných LP všude plno, jsou efektní na pohled a já, stará konzerva, chci černej asfalt. Protože síla zvyku a dojem solidnosti. Zajímalo mne, jestli barvičky mají vliv na zvuk.
Technická hi-fi fóra jsou plná sběratelů, kteří nade vše prožívají vlastnictví samotných materiálních artefaktů, tento fetiš jim ke štěstí stačí, zvuk jde u nich stranou. Někde mám legendární video, kde sběratel slintá nad gramofonem a sbírkou vinylů, asi 20 minut se objímá s deskami a je ve stavu blízkém narkomanovu rauši. Na závěr si položí otázku - a co zvuk? No, prý je horší, ale slinty, slinty, na tom přece vůbec nezáleží, vždyť je to slinty, slinty, tak krásňoučký. Mno, tak přesně u těchto lidí odpověď na otázku zvuku barevného vinylu nezjistím, to mi došlo záhy.
Není nad praktickou zkušenost. Různé desky šumí různě. Ale jako opravdu absolutně různě, ať co se týče spektrálního složení šumu, jeho hlasitosti nebo rovnoměrnosti. Na barvě v tomhle směru celkem nezáleží, můžeš narazit na černého šumáka a tichý coloured vinyl. Pravidlo jsem nezaznamenal. Dlouho jsem si myslel, že barevný pigment v materiálu zvuk nijak neovlivňuje. To se změnilo v okamžiku, kdy jsem na gramofon položil desku, která byla složena ze dvou barev, vždy jedna přes polovinu kotouče s ostrým předělem. Bylo to slyšet jako řádně vykrmený prase. Jak se deska otáčela, tak půl otáčky jeden druh šumu a půl otáčky úplně jiný druh šumu, jako když přepínáš frekvence na rádiu.
Od té doby se barvám vyhýbám, pokud to jde. U jednolitého barevného vinylu to asi neuslyšíš, ale já mám prostě nejraději "černý" šum.. :)
Potištěná "picture" LP jsou vyráběna technologií zalisované fólie s obrázkem, a tam jde zvuk do háje vždycky a značně. Ty jsou dobré na výstavku, ne na gramofon.
Zato zvukově bez problému zatím vnímám LP "etched", tzn. s vylaserovanými obrázky. Mám dvě a vše OK. |
Registrace nového uživatele 
