Je doba, kdy mnoho interpretů oživuje svoji kariéru po desítkách let. Teď mám karmu italského prog rocku, takže zkouším různé z mrtvých vstalé interprety.
CELESTE se tohoto nesnadného úkolu zhostili velmi důstojně. Vydali několik nahrávek, jež jsou rozmanité a zdařilé hudebně i zvukově. Mimochodem, připravují nové album v tomto roce, jsem v kontaktu s Cirem Perrinem, vidím to pozitivně, tento pán neponechává nic náhodě.
OSANNA jsou další historickou veličinou, která naskočila do nové doby. Sice částečně recyklují svá stará alba, Palepoli (1972) vs. Palepolitana (2015), ale i nová tvorba snese přísnější měřítka. Z hlediska zvuku muziku mírně přidusili, ale pořád se to dá.
The TRIP, moji velcí oblíbenci. 4 skvělá alba v 70. letech postavená na přitvrzeném klávesovém zvuku kreslila mapu RPI. Během posledních tří let v obnovené sestavě vyprodukovali další dvě alba. Jsou však téměř nepoživatelná. Hudebně zamrzli, zvukově zdegradovali. Nejvíce je to znát na jejich předělávce legendární nahrávky Caronte (1971) s novým názvem Caronte 50 Years Later (2021). Album s pár bonusy je zde nově přehudlané s použitím současných vymožeností, což vedlo k naprosto prasácky rozmašírovanému zvuku, těžkopádné rutině, ztrátě přirozené lehkosti a samozřejmosti. Místo diamatů mám v ruce plastelínu. DR4 mluví za vše. V roce 2023 vyšlo album Now The Time Has Come s novými skladbami. Zvuk je trošku lepší, ale i tak dojem upachtěné upocenosti přetrvává.
Když tři dělají totéž, není to nikdy totéž.
CELESTE
OSANNA
The TRIP |
Registrace nového uživatele 
