AntonyCELTIC FROST jsou hudebně výteční, to musí vidět i hluchoněmý. Prožitkově mě přesvědčili právě tou táhlostí, kterou vnímám - nepřeskakují, necukají se, v každém pohybu je síla a rozvaha, vše je vystavěno zevnitř. Napjato maximálně, ale vědomě a účelně, nejsou žádní vykloubení magoři. A nejdou čistě po osobních prožitcích, rozkrývají se tam mnohem větší obrazy, to mi bylo patrnější v druhé části poslechu.
Obecně, nevím. Úvahou o povaze krásy onehdy jsem se právě pokoušela formulovat, že podle mě není nic jako zvrácené nebo zlé umění (když je to umění), ale prostě ne každý všechno ne že snese, ale spíš potřebuje. Umění může dávat výraz a vnášet strukturu, když existuje pnutí a jsou rozměry, které je třeba usouvztažnit, aby bylo možno být. Někdo to v sobě prostě nemá a spíš by si zahrával, rozrušoval vrstvy, které můžou klidně spát. Ta energie je tak silná, že prostě bude působit a může něco způsobit, nejen uspořádat. Není to hitparáda, kdo je větší drsoň. A mezi námi, spektrum je plné, dalo by se říci extrémní na obě strany. I na světlém pólu je spousta vytěsněných, zmrzačených, zpotvořených věcí. Za mě je frajeřina vidět realitu skutečně celou. |