Díky tomu jsou možné i různé čistky a "hledání vnitřního nepřítele". Existuje krásná knížka, Řeč komunistické moci, kde autor analyzoval úvodníky Rudého práva a ukazoval, jak se postupem času pružně měnil obsah a rozsah klíčových pojmů (jako třeba "lid"), ale zabarvení zůstávalo stejné. Jen se tím pokaždé mínilo něco jiného, co bylo právě vhod. Tohle je jedno z největších zvěrstev, co se dělo s jazykem.
Hyperkorektnost je cesta do pekla, přesto mě osobně pokaždé bodne slovo jako buzna. Jako, proč?
Z majora Zemana se mi líbí spíš starší díly, třeba ten s klášterem. Hudba tam dělá hodně, zde varhany, působivý vokál... A z jiného dílu, jak hádali, odkud mohl nejspíš připlavat balík s kusy těla, je moje oblíbená hláška "kdepak odborník, já jsem prachvobyčejnej expert!" |