ANATHEMA a malá úvaha o zážitkuExistenci skupiny jsem zaznamenala už v devadesátých letech a po probuzení z hudebního zimního spánku před půldruhým rokem bylo album We’re Here Because We’re Here (2010) jednou z prvních věcí, které jsem poslouchala. Líbilo se mi, ale to tehdy prakticky všechno, neměla jsem potřebu se k němu vracet. Kolem skupiny jsem nicméně pořád kroužila, průběžně jsem si pouštěla další věci - určitě Weather Systems (2012), ze starších The Silent Enigma (1995) nebo Eternity (1996).
Největší naděje jsem vkládala do A Fine Day To Exit (2001), které bylo hezky uprostřed. Zjistila jsem při pročítání recenzí, že na streamovacích službách je bez jakéhokoli upozornění verze s přeházeným pořadím skladeb! Album takto vyšlo v roce 2015. Tomu říkám reedice. V obchodech na CD kdo ví co, spíš tohle vydání, jediným zdrojem originálního znění tak byl soubor, který někdo nahrál na YouTube. Párkrát jsem ho sjela, cosi tušila, ale pořád se nic nedělo.
K opakovaným poslechům může vést právě intuitivní tušení čehosi zajímavého, někdy vnější důvody jako předešlé zkušenosti s umělcem nebo doporučení, někdy jen shoda okolností - začne to jako kulisa a skončí jako zážitek. Většinou ale přijde několik málo poslechů, občas jenom jeden, kdy se TO stane. Vzácně a výjimečně se TO stane už při poslechu úplně prvním; tyto případy bych za život spočítala na prstech. Většinou je potřeba trochu se seznámit s materiálem a střihem kusu, aby bylo možno do něj vklouznout a aby ožil. Aby hudba člověka vtáhla a takzvaně dostala.
Zkrátím to: nebudu schopná porovnávat jednotlivé verze, které mám k dispozici, jelikož jsem s albem ve fázi, kdy vlastně vůbec nevím, co se na něm děje. Asi tam někdo zpívá, ale jistá si fakt nejsem... Vím jenom, jak na mě působí. A stalo se TO hned při prvním poslechu první namátkově vybrané verze (vážně netuším, které, a je mi to šumák, sory) z balíčku od Juriho. Totální emocionální zásah. Směsice hořkosladka, tesknění a vzdávání, lpění a pouštění se. Má to barvu červánků a přichází v tepavých vlnách s vnitřním skrytým zdrojem. Nevím, co je to zač, ale je mi to nějak drahé a blízké. A jo, tušila jsem potenciál... Stejně je to pokaždé zázrak. |