|
Večer jsem po čtyřech dnech dostala pomyšlení, že bych si dala nějakou muziku. Instinkt mě neomylně zavedl k Sounds That Can't Be Made. Vzpomněla jsem si, jak jsem ve svém ezoterickém období jezdila na různé víkendové kurzy, takové ty jak se tam všichni objímají a brečí, a nikdy jsem nebrečela, vždycky jsem to pustila až doma... vlastně všechno jsem si prožila, teprve až příval podnětů ustal. MARILLION jsou takové moje hudební doma - bezpečný prostor, kde se cítím volně, kapela, který mě nikdy nezklamala, a navíc to mají fakt pěkný odshora dolů. Nechala jsem potom na streamu (byla jsem líná hledat CD) běžet návrhy, jednotlivé skladby. Házelo mi to hlavně různou progresivní klasiku, čili kapely, které znám spíš tři měsíce než tři dny, a jen jsem se tak nechala překvapovat a vnímala, co to se mnou dělá - i ve své nenápadnosti se pro mě jednoznačně vymykají noví PINEAPPLE THIEF, tam jsem zastříhala ušima nejvíc. A říkala jsem si, jak i tohle hudební objevování je pokušení dvousečné a může člověka spíš rozptylovat, odvádět od ponoru, a že bych si možná měla aspoň na zkoušku dát pro změnu pár dní pauzu od internetu a pokušitelů (sledujete, jak mám pevnou vůli, že jo :)). |
Registrace nového uživatele 
