CELTIC FROST - MonotheistVčerejší poslech byl dohromady teprve třetí nebo čtvrtý, tohle album je pro mě případ, kdy se nejprve dostavuje účinek a teprve později člověk seznává, co vlastně slyšel (tam ještě nejsem). Případ, kdy zmizí nástroje a existuje jen hudba. Pamatuju si hutnou, zatěžkanou rozvážnost, výrazné riffy spíš než velké sólování, i rozumím, proč mi album vytanulo na mysli právě po TIAMAT, v tomhle je jistá podobnost. Hudba je nakonec docela jemná, asi jako žiletka, kterou to vlastně nejdřív ani nebolí... až potom.
Nevím, jestli bych v umění od počátku věků napříč všemi druhy našla věrnější zachycení a vyjádření bolesti. Přitom album vůbec není nějak extrémní, žádný chrapot, motorová pila, potoky krve. Připadá mi maximálně ukázněné - opět podobně jako TIAMAT, ale ti jsou tematicky a řekla bych, že i celkovým obzorem menší formát, blíž každodennímu světu a přímé zkušenosti s ním, kdežto CELTIC FROST dalece přesahují rozměr jednoho lidského života. Přitom všeho je právě tolik, aby bylo dosaženo žádaného, bez nejmenšího stínu přehánění, natož pózy. Všechno je prožité s plným vědomím a právě takové, jaké to je, velmi upřímné.
Album zabíralo postupně, jeho působivost je i v trvání. Místy už to pro mě bylo nadoraz, o to větší pak přišla katarze. Fakt si moc nepamatuju nějaké melodie nebo kompoziční postupy, jako celek se album každopádně ničemu mně známému nepodobá. Působí spíš jako symfonie a myslím, že snese srovnání s těmi největšími jmény, opravdu úroveň Mahler a spol. Jako by mnou někdo otřásl, ale každou buňkou zvlášť, tak precizní a celistvá záležitost to je. Nevím, jestli mám Antonymu dát metál, nebo ho kopnout do kotníku, že mě do tohohle navezl (ťapkala jsem sama, já fím), je to věru něco něco. Uf uf. |
Registrace nového uživatele 
