TrilogieMám pořád tendenci porovnávat dvě trojice alb, které přesahují koncept dvojalba rozsahem, ale i postupným vydáním pod vlastními názvy, přesto zřetelně patří k sobě, mají ambici účinkovat jako celek.
KING BUFFALO - The Burden of Restlessness, Acheron, Regenerator
THE CHRONICLES OF FATHER ROBIN - The Songs & Tales of Airoea, Book I, II, III
Poslouchám alba, moc neuznávám "písničky" (vyjma singlů), vůbec ne best of výběry. V životě by mě nenapadlo pustit si The Wall nebo The Lamb Lies Down on Broadway jinak než od začátku do konce. Tady váhám.
U KING BUFFALO, kde probíhá symbolická cesta duše (svět, podsvětí, nebe), vnímám jasný emocionální tah, alba patří k sobě. Přesto se mi první se svou chytlavou vnější dramatičností už pomalu oposlouchalo a původní velké vyvrcholení vybledlo pod dojmem z vinyl ripu Acheron - ten víkend, kdy tady Desdichado s Antonym bezelstně, leč velmi tematicky debatovali o krasových jevech, zatímco jsem se při poslechu rozpadala na pixely, už z hlavy nevymažu. Vypadá to zkrátka, že mým oblíbeným kusem v této trojici bude prostředek, což je myslím nezvyklé.
O to víc, že stejný scénář se opakuje u druhé zmíněné trilogie - dvojka vyhrává. Dynamičností, dotekem techniky, podmořským světem. Evokuje mi naivní steampunk průzkumných ponorek Karla Zemana, baví mě rytmickými vzorci a zvukem nástrojů. První kniha je pro mě až příliš akustická a folková, obojí mám aktivně nerada. Třetí díl není špatný, ale při celistvém poslechu bývám v téhle fázi už umořená množstvím kliček - zatímco KING BUFFALO skrze protahované trvání budují a gradují atmosféru, THE CHRONICLES OF FATHER ROBIN berou putování velmi doslovně a kreslí jednotlivé scenérie do nejmenších detailů.
Ve vzájemném srovnání u mě temná noc duše osázená jeskynními krystaly jasně vítězí nad dějepravnou ságou pečlivě vyvedenou ve dřevě.
Jak to máte s těmito dvěma košatými majstrštyky vy? |
Registrace nového uživatele 
