Hana a Petr ULRYCHOVI, JAVORY - Příběh (1987)Album jsem neznala, ani jsem nevěděla, že zpracovali Markétu Lazarovou. Kdyby mi někdo tvrdil, že jde o příběh Nikoly Šuhaje, minimálně v první půlce bych ho neměla jak přesvědčit, zdá se mi po prvním poslechu. Dál se objeví pár asociací na středověk, hudebně i textově, a hrdinka je aspoň jednou jmenovaná, ale jinak se mi album jeví jako zbojnický příběh bez větší osobitosti, univerzálně folklórní. Čpí víc osmdesátkami (i v úvahách směřovaných k současnosti, které ULRYCHOVI zařazují na alba pravidelně) než Vančurou, řekla bych... Obrysy představovaného světa i hudebními kořeny je album "naše" a to mu možná pomáhá na posluchače zapůsobit - ke konci mi běhal mráz po zádech, ne že ne, ale myslím, že opravdu velký podíl na tom má osudovost motivů (láska, smrt, vzpoura, marnost atd.), které účinkují tak nějak samospádem. A ty bicí jsou fakticky na pěst.
Pustila jsem si poté znovu Odysseu, abych srovnala, proč tahle deska tolik působivá není, a zjišťuju, že se mi tento raný konceptuální počin líbí čím dál víc. Jistě, hudební "antika" tady zavání kašírovanými kulisami televizní inscenace, stejně tak pokusy o brass rock jsou spíš mile naivní - neměli to tehdy prostě zažito, nemáme tuto estetiku v krvi, ale zřetelně artistní pojetí, kdy se účinek dostavuje na základě postupného vstřebávání a přesýpání jednotlivých napohled nesourodých prvků je mi bližší než přímý a tím vlastně prvoplánový citový zásah. Věřím jim naprosto, že jsou v tomhle upřímní, necítím kalkul "národními tradicemi" - jen postrádám trochu větší prostor pro vlastní prožívání tématu. Připadá mi, že tady do mě někdo čelně valí svoje přetékající city, a to nemám v umění tolik ráda. |
Registrace nového uživatele 
