Judith 29895Zajímavá a podnětná úvaha.
Význam autorských remixů ("autorských" zdůrazňuji) vidím hlavně jako demonstraci vývoje a růstu. Je to ukázka jak autor vidí svoje dílo s odstupem času a novou vizi nám předvádí v jeho nové verzi ("nové verzi" zdůrazňuji). Autorská nová verze má svoje právo na život a je to relevantní způsob projevu tvůrčího snažení. Můžeme srovnávat původní a novou verzi, řešit co se změnilo, co a jak se nám líbí více nebo méně. S tím, že původní originál je jenom jeden. S tím, že novou verzi můžeme zavrhnout jako zbytečnou, nebo ji z různých důvodů přijmout.
Další čistě praktický smysl tkví v tom, že původní originál může být nedostupný, a takhle lze získat alespoň provedení II generace. Napadá mne nedávno zde zmiňované album Il ROVESCIO DELLA MEDAGLIA - La Bibbia 50th Anniversary (2021), které po padesáti letech přineslo zcela přepracovanou podobu původní nahrávky, s níž má společných pár fragmentů a název. Pouštím si tohle album často a jsem naprosto spokojený, srovnávání s padesát let starým provedením není pro mne podstatné, jsou to dvě různá alba. Stejně tak třeba nově remasterované/remixované desky BLACK SABBATH, co vyšly ve 4LP boxu Anno Domini: 1989-1995 (2024). Z hlediska digitálního vydání jde o bezcenný odpad, na vinylu však částečný smysl má, neboť takto 2 alba oficiálně dosud nevyšla. Zato ta 2 co vyšla dříve jsou v boxu zmršená, nic dobrého nepřinášejí.
Za absolutně zásadní považuji mít neustále na mysli, že nový remix (a totéž by se dalo říci i o remasterech, pokud se jimi mění zvukový charakter) původní dílo nenahrazuje ani nevylepšuje. Pouze je mění směrem k novému originálu. Ten tu není místo původního, stojí vedle něj a lze jej podrobit kritice i ve světle původního vydání.
Za vyloženě škodlivé považuji trendy remixy podle aktuálních módních manýr, aby sound byl atraktivní, lacině vlezlý, to je čiré zlo, a takových je většina, Woldemortovy v první řadě (ty navíc nejsou ani autorské, to se jen Wéčko chytrolínsky vozí na profláklých titulech). Tím spíše je zločin, že velice často je informace o remixu málo viditelná až skrytá, takže posluchač sahá po starém známém obalu a nic jej neupozorní na to, že se jedná o falzum.
Mám rád ty vzácné případy, kdy remix ukáže, co v díle autor chtěl zvýraznit, posunout, umocnit významově. Co si postupem času uvědomil, co se třeba i naučil, nebo posoudil jako účinnější. Co lépe vyjádří jeho cítění. Takové dílo mi může dát vodítko a nápovědu, může něco předestřít a odhalit. Ale v tom, jak je budu ve finále vnímat a hodnotit, je stejně rozhodující jedině můj posluchačský zážitek, nic jiného. |
Registrace nového uživatele 
