Oj. Tak to jsem nečekala. Ty asi taky ne, od Fishe :(
Tu jednu skladbu jsem si poté, co jsem k ní zde napsala, přehrála dvakrát po sobě v obou verzích a slyšela jsem tam mnohem víc nástrojů - u původní verze jsem byla překvapená, kde že je ten 26členný symfonický soubor. A vnímala jsem, že je kresba mnohem detailnější, že místo magické, ale taky trochu neurčitě zamžené atmosféry dostávám plné hrsti jednotlivostí. Působilo to jinak. Neříkám hůř nebo líp, takhle daleko v úsudku zatím nejsem.
Během dnešních dvou poslechů mi nejvíc ze všeho tanulo na mysli, že album je velice přítomné. Že hudbu skutečně slyším, tón za tónem, jako by se teď a tady zrodila z mořské pěny (tu tam kdovíproč mám). Přirozeně se zaměřuju na otázku, jak se posunem v čase změnilo vyznění. Původní verzi mám mentálně zasazenou do doby jejího vzniku, ale trochu oklikou, podobně jako když si člověk re/konstruuje situaci na základě několika fotografií a zmínek, které má k dispozici, neurčitého celkového pocitu. Paměť je proměnlivá, každým přetočením či převyprávěním se minulost mění.
Takhle běží myšlenky mně. Pravda je, že ten živý drát zážitku nemám ani v jedné verzi, spíš se pořád k jádru blížím z různých stran. Jde o různé podoby téhož, to neumím odmyslet. V mojí další cestě s touto hudbou bude už přítomen i remix a stejně tak slova, která jsem si přečetla. Něco z toho vzejde. |