The Band Geeks popisují proces vzniku alba True s Jonem Andersonem
Z půlhodinového videa vybírám pasáž o nejdelší skladbě Once Upon A Dream. Většinou mluví baskytarista Richie Castellano, doplňuje ho bubeník a klávesista. Volně tlumočím.
Once Upon A Dream začalo tříminutovým demo, které Jon udělal s Jonathanem Eliasem. Myslím, že tohle byla první věc, která mě opravdu vtáhla, protože Jon zpíval mantru a to mi připadalo cool. Tohle původní demo je nakonec v nahrávce obsaženo - uprostřed je tichá část a ozve se it's enough to seek around looking for it... to je původní demo, prostě jsme hráli přes ně, přidali jsme kytaru a klávesy. Skladba ale zjevně nezůstala u tří minut. Řekl jsem Jonovi: Tuhle věc mám opravdu rád. Můžu si tady trochu zařádit (go nuts) a udělat z toho epický song? Jon odvětil, že epic je nová umělecká forma.
Začali jsme přidávat různé pasáže a mě v jednu chvíli napadlo: pojďme být agresivní. Loni jsme na turné hráli Gates Of Delirium a mně se hrozně líbilo, jak tam Jon zpívá, zní tak drsně. Přemýšleli jsme, jak ho přimět, aby zpíval takhle. Vysvětlili jsme mu, o co nám jde. Řekl, že zavolá zpátky. Po patnácti minutách se ozval a povídá: Našel jsem svůj growl! Měl hotovou celou novou verzi a znělo to úžasně. Přechází z tohoto drsného zpěvu do velmi jemného, samozřejmě. Slyšet Jona s akustickou kytarou je něco magického. Tohle tam prostě musí být - na Jonově desce takovou pasáž potřebujete.
V celé skladbě je spousta drobných změn a dodatků, s aranžmá byla spousta práce. O každý nápad jsme bojovali - mezi sebou a občas i s Jonem, tak to v tvořivém procesu chodí. Musíte mít nápady a být ochotní je prosazovat do krve (smích). U takto dlouhé kompozice potřebujete, aby byla proměnlivá. Není to pět tříminutových písniček slepených dohromady, je to jedna skladba, variace suity či sonáty. Jon velmi stál o to mít tady nějaký druh world music zpěvu, tak naše zpěvačka v tomto duchu zaimprovizovala. Slyšíte, jak se jejich hlasy proplétají.
Jon tam taky chtěl mít klávesové sólo, které bude znít jako varhany, opravdu mohutně. A tys to nahrál živě, zatímco tě Jon instruoval. A to je ono, tuhle verzi jsme na nahrávce použili. Udělali jsme dva nebo tři pokusy a Jon řekl stop, prima, máme to. A pak kytara. Demo jsem dělal já, ani nevím, kterou kytaru jsem použil. Myslím, že to byla moje "Spirit Carries On" petrucciovská kytara. Poslal jsem nahrávku Jonovi a říkám promiň, zní to hrozně, pak to předěláme pořádně. Měli jsme video hovor, Jon tiše poslouchal a prohlásil: Neopovažte se na to sólo sáhnout, to je ono. Takže jsem našemu kytaristovi sebral velké sólo v téhle skladbě. Na konci ale Andy navazuje se slide kytarou, aspoň to na něj zbylo. Závěrečnou pasáž jsme vystavěli kolem harmonických změn. |
Registrace nového uživatele 
