AntonyMetaforické uvažování jde opravdu do velké hloubky - právě tam, kde už vlastně metaforu jako obraz nevnímáme, se promítají naše nejzákladnější přesvědčení. Třeba buddhismus vůbec nechápe zrození jako kdovíjakou výhru v pomyslné soutěži. Tento pohled sám o sobě je daný kulturně - celý koncept přírodního výběru a vývoje druhů je silně spojený s dravým prostředím rozmachu průmyslové společnosti, ideou pokroku. Freudovy teorie jsou zase silně ovlivněny fungováním parostoje - představa libida jako pudové energie, pohonu, potlačování, ventilování. Představy o fungování lidské paměti byly v 60. letech silně ovlivněný rozmachem počítačů, atd.
Tlak na popularizaci i základního výzkumu je dneska obrovský, aby se ospravedlnilo jeho financování. Což je v pořádku, ale vede to právě k vytváření příběhů, kterými se vlastně utvrzujeme v tom, co známe.
Četla jsem zajímavý názor, že konspirační teorie nejsou poháněny absencí poznatků, neschopností porozumět přírodním zákonitostem (viz placatá Země), ale ztrátou důvěry k oficiálním institucím. A že obrázky, třeba i zfalšované, zase nikoho tolik nepřesvědčí, mnohem důležitější je kontext, spojení s autoritou, sounáležitostí ve skupině... Člověk potřebuje něčemu věřit. Vlastně i důvěra k vědeckým zjištěním je v prvé řadě víra. |