Včera mi poslal můj oblíbený italský vydavatel MaRaCash Records avízo na novinku:
LETHE - Il cavaliere inesistente (2024) DR9
Skupina vydává své druhé album 31 let od debutu. Charakterizují je jako koncepční album navazující na tradici italského art rocku první poloviny 70. let. Zdůrazňuji, že mám takto retro laděné věci rád. Považuji za správné, že se tvoří hudba dle dříve určených vzorů, neboť nové se nikdy automaticky nerovná lepší. Ovšem ani inspirované starším se nemusí stát dobrým, nesmím zapomenout. Vůbec ono dobré/špatné není určeno odkud bereš, ale jak to děláš. A jak se to vlastně správně dělá tě nikdo nenaučí. Ani nemůže, musí to být v tobě.
Aktuální nahrávka LETHE po dvou posleších dřepí v kategorii "moc by se chtělo tvořit humnění, ale leze z nás prefabrikát". Je to celé naučené a chtěné, chybí lehkost, splývavost a charisma. Přitom náznaky jsou přítomny, celek je však nepřesvědčivý. Takže ano, je fajn, že se taková muzika dělá, to tvrdím nezávisle na svém líbí/nelíbí, stejně tak ji poctivě a upřímně ohodnotím. Zrovna tady mne to docela mrzí, ale žádný velký požitek se nedostavil.
Nu což, podívejme se na etymologický původ slova "Lethe", psáno i "Léthé". Jak známo, jde o mýtickou řeku zapomnění, co se vlévá do řeky Styx. Kdo se z ní napil, zapomenul na svůj pozemský život. Opakem je Mnemosyne, ta zase způsobovala dokonalou paměť až vševědoucnost. Existují i skutečné řeky Lethe, jedna je na Aljašce, druhá v Německu nedaleko Brém. Tu původní situovali někam na severozápad Pyrenejského poloostrova. Kladu si otázku, co mohli v Antice o této oblasti vědět, kromě báchorek. Jinak existovali v řecké mytologii i démoni těchto jmen a dnes máme takto označován i rozsáhlý rod babočkovitých motýlů.
Název alba je v překladu Neexistující rytíř (podle novely, kterou napsal Italo Calvino). Co se napil z řeky zapomnění. Tomu by odpovídalo, že ani Discogs ani Prog Archives o novince v tuto chvíli ještě netuší..
Bandcamp
 |
Registrace nového uživatele 
